Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Muse v Římě
17. listopad 2013 | 18.25 |
I v těchto hektických časech, kdy mě den co den sžírá hnusota všedních povinností, se s vámi nemůžu nepodělit o dojmy ze čtvrtka 7. listopadu, kdy sály multikin Cinestar rozezvučela jedinečná událost – záznam bombastického koncertu skupiny Muse na Olympijském stadionu v Římě před více než 60.000 fanoušky z letošního 6. července v kulervoucím formátu 4K (který je mimochodem čtyřikrát kvalitnější než dosavadní HD :o)
Pokud jde o kvalitu obrazu, byl víc než křišťálově čistý (až tak, že si toho rozdílu všiml i laik jako jsem já :o) a nic ze svojí ostrosti neztratil ani, když z něj sem tam vycucli barvy a na efekt nechali barevnou jen jednu věc, jako například "rozžhavenou" spirálu v balonu ála žárovka (připomínalo mi to takové ty umělecké fotografie) – zkrátka dokonalost sama. Jednou za čas, zejména když se na pozadí scény začal promítat nějaký film, se obraz dokonce rozdělil napůl. Cílem toho všeho nejspíš mělo být, aby záznam nepůsobil monotónně, to ale podle mého skromného názoru u koncertu Muse nehrozí nikdy, v Římě se navíc předváděli řekla bych nad míru svých obvyklých standardů, takže by diváky nemohli nudit, ani kdyby to bylo celou dobu točené z jednoho jediného úhlu :o)
Jejich show byla totiž po deseti měsících turné neskutečně vymakaná – kromě vylepšeného průhledného balónu ve tvaru žárovky, který se mi líbil asi nejvíc a na kterém byla zavěšená nezbytná akrobatka, a sypajících se telegrafních pásek, přibyli najatí herci: boháč, který během písně Animal rozhazoval do davu peníze a na jejím konci "udělal všem laskavost" a padl mrtev k zemi (doteď si lámu hlavu s tím, jak potom jeho "mrtvolu" dostali z pódia :o), a úřednice, která při Feeling Good hltala naftu přímo ze stojanu (při jednom z Mattových průběhů zákulisím pak oba leželi v rakvích), a nechyběly ani šlehající plameny a trysky s párou. Zkrátka velkolepé představení. Nutno říct, že jsem z toho, že jdu na Muse do kina, byla původně trochu nesvá a nedovedla jsem si to dost dobře představit – do kina totiž většinou chodím kvůli iluzi, snovým světům a neohroženým hrdinům, které umí filmoví tvůrci tak důvěryhodně vytvářet, ale Muse ukázali, že se s nimi můžou bez uzardění měřit a že když chtějí, dovedou být taktéž prvotřídními iluzionisty.
Mimochodem ani bych se nedivila, kdyby v Římě skutečně museli někoho uplácet, aby jim na Olympijském stadionu dovolili provádět všechny ty kejkle a výbuchy (i když na webu NME Mattův výrok o tom, že to bylo "pretty bloody expensive" po dvou dnech dementovali :o)
Nicméně to všechno bylo podružné ve srovnání s tím, co na pódiu předváděli kluci samotní. I ze záznamu z nich totiž sálalo tolik energie, že lidi v sále po každé písničce spontánně tleskali (včetně mě, samozřejmě, a to jsem se musela hodně držet, abych se k tomu pokaždé nepřidala ještě s obdivným oúúú :o) Matta bylo na plátně celou dobu všude plno, běhal sem a tam na druhé menší pódium uprostřed davu, kde se s Chrisem hezky střídali, klouzal se s kytarou po kolenou a nezapomněl se ani věnovat svému oblíbenému stříbrnému repráku s průřezy připomínajícími Horovo oko :o) prostě mírně řečeno dránil jako utržený ze řetězu a při všem tom pobíhání a poskakování se ani trochu nezadýchal (skláním se před ním ve velkém obdivu, protože to druhé, vytrčené pódium bylo zatraceně daleko). Na plátně bylo navíc vidět, pro jak obrovský dav lidí hrají (to si, když stojíte uprostřed podobného chumlu lidí na koncertě, až tak neuvědomujete) a jak bezproblémově dokáže Matt davy svých fanoušků ovládat – na jeho povel mávali, tleskali, když jim naznačil, že mají tleskat, a zpívali, když je o to požádal (asi nejvíc to bylo slyšet v Madness a působilo to celkem ohromujícím dojmem :o) A aby toho nebylo málo, oslovoval svoje římské publikum převážně v italštině, což není vzhledem k tomu, že v Itálii se svojí předchozí přítelkyní Gaiou několik let žil, žádné překvapení, ale působilo mi pak trochu potíže mu rozumět – zachytila jsem jenom, že Follow Me budou hrát "per mio figlio", nějaké to "grazie" a "ragazzi", ale jinak to byla docela bída :o)
Každopádně bez ohledu na to, jak velkou show Muse dělají, pořád vypadají jako obyčejní kluci od vedle, v triku, teniskách a kalhotách, které na něm v Mattově případě trochu plandají, protože je takový hubeňour, s naježenými vlasy, u kterých neřeší, že je má vzadu slehlé jako by právě vstal z postele (na rozdíl třeba od takového Bon Joviho, který nelení a v průběhu koncertu si odběhne nechat svůj účes znovu vyfoukat :o(, což je neuvěřitelně sympatické. A nejspíš mě nikdy nepřestane udivovat, jak jsou tihle kluci bezprostřední a upřímní – v tomhle případě se to například projevovalo tak, že bylo dost často znát, že celý koncert natáčí a chtějí z něj vyždímat maximum použitelných záběrů – ať už to byl fakt, že Matt celou Undisclosed Desires prochodil kolem lidí v první řadě, se kterými si podával ruce, a za zadkem se mu motala ochranka a kameraman, nebo jeho k sežrání roztomilé alotrie s kamerou, kterou si přitahoval blíž a zase ji posílal zpátky, včetně onoho památného okamžiku, kdy nadzvedl obočí a do kamery se němě zeptal "Okay?" :o), přičemž Chris s Domem se Mattovým kouskům shovívavě usmívají a bez sebemenší známky žárlivosti nechávají celou show na něm.
Je zkrátka radost se na jejich živá vystoupení koukat, protože i oni sami si to ohromně užívají a tady v Římě jsem si nemohla pomoct, aby mi nepřipomínali děti, které po hodně dlouhé době vypustíte na dětské hřiště (Mattovi se mezi tím jeho drsňácky rockovým špulením pusy se zamračeným obočím každou chvíli mihl na tváři odzbrojující úsměv :o) I když je koncert v kině samozřejmě úplně jiný zážitek, než pravý "živák", má to i své výhody – například takhle zblízka si Matta a spol. naživo nikdy neprohlédnete, toho si člověk užije dosyta jen na záběrech kamerou a nutno dodat, že plátno kina je v tomhle ohledu mnohem lepší než obrazovka televize doma v obýváku, díky všudypřítomným kamerám bylo navíc vidět i trochu do zákulisí, což byl milý bonus navíc :o) – a byl to příjemný způsob, jak si zkrátit čekání na jejich příští koncert v České republice. Celou dobu v kině jsem měla pusu od ucha k uchu a alespoň jsem si podupávala do rytmu (zpívat jsem se neodvážila, když byli všichni kolem mě tak spořádaní a tiší). V tomhle byla atmosféra v kině horší, taková svázaná, jako by se všichni báli, aby něčím náhodou neporušili dekorum :o(
Každopádně když film skončil, nechtělo se mi tomu věřit (ty dvě hodinky utekly až moc rychle) a přála jsem si, aby pokračoval dál, nebo abych se na něj mohla podívat znovu a ještě jednou a pořád dokola :o) Už se nemůžu dočkat, až vyjde na DVD (plánované datum vydání je 2. prosince), no co vám budu povídat – letos to má se mnou Ježíšek hodně jednoduché (ne nadarmo Matt říká, že Vánoce jsou nejlepší čas pro obchod :o) Někteří si sice natáčeli kousky filmu přímo v kině – ne že bych byla bůhvíjaký špion, ale displej tabletu velikosti A5 svítící ve tmě se dá dost těžko přehlédnout – ale mě to přišlo zbytečné a trochu nefér. Jednak si stejně hodlám koupit originál DVD (nebo ho dostanu pod stromeček, to je jedno) a jednak si říkám, že mě osobně by se taky nelíbilo, kdyby si někdo bez dovolení přisvojoval moje překlady nebo texty :o( Mimochodem moc fajn bylo, že při závěrečných titulcích nikoho ani nenapadlo, že by se zvedl a odcházel ze sálu tak, jako se u běžných filmů lidi trousí pryč už s první zatmívačkou, tady naopak všichni seděli na svých místech jak zařezaní až do úplného konce :o)
Co se ještě kina týče, zajímalo by mě, jestli bylo všude po republice vyprodáno nebo ne, protože v Praze na Andělu nebylo volné ani jedno místo. O tom, proč jsem se vlastně trmácela až do Prahy, se raději moc šířit nebudu – stačí, když řeknu, že jsem lístky nejspíš poněkud uspěchala a v panice z poplašné zprávy na Evropě 2, že se k nám film vůbec nedostane, jsem skočila po prvním sále, který jsem našla (a ještě jsem to považovala za malý zázrak :o). Teprve o týden později jsem zjistila, že Muse v Římě budou promítat ve všech multikinech Cinestar, tudíž i u nás, ale to už jsem měla koupený lístek do Prahy a zaplacený hotel :o( Prostě klasika... ale zas kdyby to bylo úplně bez komplikací, tak by to byla nuda :o)
Komentáře
| RE: Muse v Římě | boudicca | 19. 11. 2013 - 19:12 |
 RE(2x): Muse v Římě |
rebarbora | 21. 11. 2013 - 18:20 |