Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Podělaný rok 2013
7. leden 2014 | 19.14 |
Nevím, jak u vás, ale pro mě byl rok 2013 hodně zvláštní. Plný ztrát, rozporů a smíšených pocitů. Každá pozitivní věc, která se mi vloni podařila, v sobě nesla nějaké ALE. Nic nebylo ryzí, jednoznačné. Každý uskutečněný plán či úkol mě stál úmornou dřinu a pak v sobě stejně nesl pachuť prohry. Vím, že nic v životě není zadarmo, ale mám raději pocit, že jsem za svoji práci dostala zaslouženou odměnu, než svoje znechucené úvahy, jestli mi vůbec celá ta anabáze stála za to. Problém byl možná v tom, že jsem se nějak neuměla rozhodnout a nebyla jsem schopná definovat, co vlastně chci. Doteď jsem se například nerozhodla, jestli se mám přihlásit na překladatelský kurz a jestli bych toho půl roku zvládla každotýdenní dojíždění do Prahy :o(
Rok 2013 byl pro mě také rokem uvědomění. Je zvláštní, jak jedno setkání a extra stručný rozhovor po osmi letech dovede člověku připomenout, co kdysi dávno tolik miloval a jak moc mu to vlastně od té doby chybí. Krystalicky čistý okamžik prozření, který v základech otřásl mojí dosavadní jistotou a klidem a stál mě nemálo slz, částečně i proto, že jsem si uvědomila, že se mi stýská i po tom člověku, jakým jsem bývala – po té odvážné dívce, která se nebála kašlat na to, co je objektivně a podle většinového názoru správné a rozumné a normální, a uměla se po hlavě vrhnout do toho, co ona sama cítila jako správné, třebaže absolutně nerozumné :o) Ještě na tom budu muset hodně pracovat, ale doufám, že se mi nakonec podaří vymyslet způsob, jak toho, co bych chtěla a co si myslím, že mě udělá šťastnou, reálně dosáhnout.
Rok 2013 byl kromě jiného taky ve znamení neustálých úvah a polemik o samostatném bydlení. Ne, že bych už ho měla na dosah, ale každopádně, když už nic jiného, podařilo se mi ujasnit si pár věcí. Například jsem se utvrdila v přesvědčení, že podnájem by nebyl nic pro mě. Nejen z ekonomických důvodů – že bych platila vlastně skoro stejné peníze jako za hypotéku, ale nic bych nevlastnila – nýbrž i prostě proto, že jsem si nějak neuměla představit, jak bych mohla v takovém bytě žít. Při pohledu na všechny ty inzeráty na webu mi ty byty připadaly malé, tmavé a zatuchlé a za žádnou cenu jsem si nedovedla představit, jak a jestli vůbec by se to dalo nějak napravit. A podobně jsou na tom i starší byty k prodeji na našich sídlištích. Chtěla bych mít svoje bydlení bez komplikací s renovacemi a nutnými opravami – když už pominu všechny ty starosti, řekla bych, že se u toho špatně odhaduje, kolik vás to nakonec bude vlastně stát, a mám takové tušení, že bych se pak s náklady taky mohla vyšplhat na cenu bytu nového. Každopádně jsem se po menším průzkumu dopracovala i k tomu, že navzdory mému nijak zvlášť vysokému platu, bych mohla na nějakou tu hypotéku dosáhnout, což bylo celkem příjemné překvapení.
Nicméně pořád nedovedu odhadnout svoje reálné životní náklady (hlavně pokud jde o jídlo, drogerii a takové věci), nechtěla bych žít jako kostelní myš s tím, že bych si nemohla sem tam dovolit takové ty drobné radosti života, jako zajít si do kina, vyrazit někam na výlet nebo posedět do kavárny nebo si koupit knihu či něco pěkného na sebe. Nechtěla bych zkrátka skončit tak, že budu počítat každou korunu a po zbývajících třicet let (ta dlouhá doba splácení mě taky celkem vyděsila, když si to člověk spočítá, že je to de facto po zbytek jeho aktivního života) se jen smutně rozhlížet po všech těch věcech, které bych si nemohla dovolit. Otázku samostatného bydlení jsem proto prozatím odsunula na neurčito, navíc s ohledem na moji pracovní smlouvu na dobu určitou nevím, jestli budu mít v srpnu ještě práci a jestli pak budu chtít zůstat v tomhle městě, třeba se jednoho dne zblázním a odstěhuju se do matičky Prahy nebo vyrazím za prací do zahraničí... Zkrátka nemám tušení, co mě v téhle oblasti čeká, ale rozhodla jsem se to nijak nehrotit a spíš tomu nechat volný průběh.
Co se dovolených týče, nebyl loňský rok vyloženě katastrofou, ale zároveň nebyly naše výlety tak skvělé, jak jsem doufala nebo jak mohly být. Únorový zájezd na karneval do Benátek mi zpetřil průtržový liják, ale i navzdory tomu jsem si ho celkem užila. Červnový zájezd do Budapešti nám překazily povodně a v náhradním srpnovém termínu už byla plná sezóna, takže lázně byly po většinu času nacpané k prasknutí, zrovna uhodila tropická horka a náš hotel neměl klimatizaci. Nicméně i navzdory tomu nebyla Budapešť k zahození – naložená v bazénu jsem byla naprosto spokojená, stejně tak se mi líbilo v nedalekém nákupním centru a díky zkušenostem z předchozího výletu do maďarské metropole jsme se po městě pohybovali s větší jistotou a volností, což bylo fajn. Poznávací zájezd do Říma byl taky celkem povedený, jen mě mrzelo, že jsme kvůli úmornému vedru a hotelu poměrně daleko od centra nestihli úplně všechno, co jsem původně zamýšlela. Nicméně jsem se aspoň poučila, že co se mé bezlepkové diety týče (při delších výletech může být celkem otravná), je stěžejní najít někde v okolí DMko nebo jiný podobný řetězec, kde s jistotou koupím alespoň takové ty křupavé plátky pro případ, že mi můj dovezený bezlepkový chleba krátce po příjezdu zplesniví (což se mi stalo právě v Budapešti, v Římě naštěstí měli na každém druhém rohu kelímky s ovocnými saláty :o) Jinak jsem taky vyrážela poznávat krásy památek v našem okolí, což byly nad míru povedené výlety, které nekazilo žádné ALE.
Samostatnou kapitolou loňského roku pak byly moje narozeniny. První špatnou zprávou byl fakt, že se mi je nějak vůbec nechtělo slavit. Já teda tyhle akce nikdy moc nemusím, ale vloni se mi opravdu hodně nechtělo. V práci jsem marně doufala, že se tomu vyhnu, když jsem měla dovolenou, ale nezdařilo se, takže mě pak čekaly klasické trapné momenty, kdy mi kolegové chodili přát po etapách a já pro ně buď neměla žádné občerstvení na oplátku za dárky, nebo mi přišli popřát i kolegové, se kterými jsem měla za to, že si nepřejeme a nedáváme dárky, takže já jsem jim vlastně vůbec nepopřála, protože mají narozeniny dřív než já :o( Doma pak nastalo taky menší fiasko, protože přesto, že jsem svým nejbližším řekla naprosto konkrétně, co bych si přála a dokonce jsem si onen dárek po domluvě s nimi i koupila, dostala jsem pak ve skutečnosti úplně něco jiného, pro mě naprosto zbytečného. Hodně mě to pak mrzelo, byla jsem tak spokojená, že se mi podařilo zabránit nechtěným překvapením a vybrala jsem si to, co opravdu chci a co mi udělá radost, a ono prd. A protože nemám ráda plýtvání, nakonec jsme se s mamkou domluvily na výměně. Ve výsledku to tak byly narozeniny nenarozeniny a přiznám se, že pokud by takhle měly probíhat každý rok, raději bych je úplně zrušila.
No, a aby toho nebylo málo, chytla jsem hned po Vánocích na Štěpána tuhle ošklivou angínu. Během jediného dne mi otekly nejen mandle, ale úplně celý krk, polykání se pro mě na dlouhé čtyři dny, než zabral penicilín, stalo nefalšovaným očistcem, po nocích mě spalovala horečka, a když jsem po deseti dnech antibiotika dobrala, vrátila se mi cobydup angína v mírnější podobě zpátky. Asi nemusím říkat, že jsem na jedinou čtrnáctidenní dovolenou v roce měla úplně jiné plány, co? Každopádně momentálně v "dovolené" pokračuju s dalšími antibiotiky a doufám, že mě ta potvora do konce týdne opustí už nadobro a já budu moct zase normálně fungovat.
Rok 2014 si rozhodně hodlám zařídit mnohem líp.
Komentáře
| RE: Podělaný rok 2013 | darkkatie | 07. 01. 2014 - 20:59 |
 RE(2x): Podělaný rok 2013 |
darkkatie | 07. 01. 2014 - 21:01 |
| RE(2x): Podělaný rok 2013 |
rebarbora | 08. 01. 2014 - 09:36 |
| RE: Podělaný rok 2013 | boudicca | 08. 01. 2014 - 22:08 |
| RE(2x): Podělaný rok 2013 |
rebarbora | 09. 01. 2014 - 09:17 |