Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Řím antický
1. březen 2014 | 21.40 |
Z Říma mě odjakživa nejvíc přitahovala hlavně jeho nejstarší, antická část – Forum Romanum, Koloseum... Snad nikdy mě totiž nepřestane fascinovat ona prostá skutečnost, že se můžu procházet po stejných místech, kudy kráčel Petronius, Nero, Marcus Aurelius, Claudius a další. Nikdy se mi z toho nepřestane tajit dech :o) Naše první kroky v italské metropoli proto vedly právě na tato místa.
Ve čtvrtek 4. července 2013 ráno jsme se nechali svézt naším italským zájezdovým autobusem na Palatin ke Konstantinovu oblouku (alespoň jsme ušetřili lístek na metro) a pak jsme se od skupiny trhli a šli si do slova a do písmene po svých :o) Jen pro úplnost, Konstantinův oblouk je největší v Římě (měří 21 metrů do výšky, 26 metrů do šířky a jeho tři průchody jsou hluboké víc než 7 metrů) a byl postaven v roce 315 n.l. na oslavu desátého výročí vlády císaře Konstantina, přičemž na jeho dekoraci byly použity reliéfy a sochy z jiných monumentů z doby Trajánovy, Hadriánovy ale i z doby Marka Aurelia a jejich podobizny byly prostě a jednoduše nahrazeny hlavami Konstantinovými.
U cesty v blízkosti Konstantinova oblouku je spousta stánků se suvenýry, u kterých jsme neodolali a koupili si pár cetek na památku – miniaturní Koloseum nebo gladiátorského vozataje – a taky jeden moc slušivý klobouk proti úžehu :o) A potom už jsme zamířili ke Koloseu, jednomu z našich hlavních cílů toho dne. Koloseum je největší amfiteátr, který byl kdy v Římě postaven (jeho vnější rozměry jsou 188x156 metrů a vnitřní 86x54 metrů, přičemž výška je téměř 49 metrů a v každém ze čtyř poschodí je 80 oblouků), kapacita Kolosea byla kolem 50.000 diváků a na celkem 50 stupních s ochozy vládl přísný zasedací pořádek (čím výš sedadla byla, tím menší byla důležitost diváka; císařská tribuna se nacházela úplně "v přízemí" na jihu krátké osy a kromě vladařů zde sedávali i konzulové a kněžky Vestálky). Stavbu Kolosea (původně bylo nazýváno Amphiteatrum Flavium, svůj nynější název dostalo až ve středověku podle Neronovy zlaté sochy, která se nacházela v jeho blízkosti) započal v roce 70-72 n.l. císař Vespasián, jeho provoz byl zahájen v roce 80 n.l. divadelním představením a velkolepými hrami, které trvaly sto dnů (v pozdních dobách císařství se gladiátorské zápasy konaly až 175 dní v roce a má se za to, že právě římská nenasytnost po exotických zvířatech už tehdy zapříčinila vyhubení slonů a dalších zvířat na severu Afriky).
Vloni v červenci jsem se vůbec poprvé podívala do útrob Kolosea (v rámci předchozích jednodenních výletů na to nikdy nebyl dostatek času) a můžu vám říct, že to byl úžasný pocit stát úplně nahoře na ochozu třetího patra a mít pod sebou celou tu impozantní nádheru starou neuvěřitelných dva tisíce let. Koloseum samozřejmě vypadá veliké, už když kolem něj chodíte zvenčí, ale při pohledu zevnitř mi připadalo neskutečně obrovské, a toho pohledu dolů na elipsovitý tvar arény jsem se nemohla nabažit (nakonec jsme uvnitř Kolosea strávili víc než dvě hodiny, ale ani poté se mi z něj nechtělo odejít :o). Část arény je zrekonstruovaná a znovu zakrytá prkny a pískem, část ale zůstává v původním "polorozpadlém" stavu, takže je vidět podzemní spleť chodeb zvaná hypogenum, kudy byli na "plochu" přiváděni gladiátoři, šelmy a další zvířata za použití důmyslného systému nejrůznějších zdviží a přepážek. Bohužel na onu zrekonstruovanou část arény jsme se nedostali, protože tam pouští jen skupiny s průvodcem a toho jsme si nepřiplatili, protože mě nenapadlo, že by v tom mohl být nějaký rozdíl (náš lístek stál 12 euro a zahrnoval i vstup na Palatin a Forum Romanum). Každopádně jsme si alespoň poctivě prošmejdili všechna tři poschodí a já si všechno nafotila z milionu možných úhlů :o) Byl to neopakovatelný zážitek, a jestli se do Říma ještě někdy podívám, určitě Koloseum navštívím znovu. Občas byl sice trochu problém najít cestu do jednotlivých pater, protože ne všechny schody vedou všude (některé vedly prostě jen z přízemí úplně nahoru apod.), takže by podle mě nebylo od věci, kdyby to měli trochu líp značené, včetně toho, kde najít WC (podle všeho je tam asi jediné úplně dole v přízemí za pokladnami).
Problém se špatným značením jsme pak měli i při hledání vchodu na Forum Romanum, protože ten původní z Via Sacra, který jsem znala, teď slouží už jen jako východ :o( Po několika neúspěšných pokusech, kdy jsme prakticky oběhli celé Forum Romanum kolem dokola, jsme se museli vrátit téměř zpátky k místu, kde nás ráno vysazoval autobus, a tam kus po cestě nahoru za Konstantinovým obloukem byl vchod na Palatin a zároveň na Forum Romanum, takže ve výsledku jsme v tom horku nachodili spoustu zbytečných metrů navíc :o( Po menší změně plánu jsme pak začali prohlídkou Palatinu, jednoho ze sedmi římských pahorků, který byl osídlen ze všech nejdříve (podle římské tradice bylo město založeno 21. dubna 753 př.n.l.) a který se později stal sídlem císařů a jejich luxusních paláců.
Z těch se bohužel do dnešní doby už moc nedochovalo, takže je hodně těžké udělat si představu o tom, jak to tam mohlo vypadat v době největší slávy. Při prohlídce procházíte vlastně jen komplexem cihlových zbytků paláců, které jsou sice obrovské, ale chybí jim původní mramorové obložení i ostatní přepychová výzdoba (jen sem tam jsou u stropů vidět ozdobné reliéfy a podobné fragmenty). Asi nejvíc se mi líbilo prostranství s paticemi sloupů (Stadia della Domus Augustana), u toho jsem si dovedla živě představit, že bylo příjemným útočištěm, klidné místo lemované sloupy (i když se dodnes neví, jestli tohle místo sloužilo jako cvičiště nebo zahrada :o) Každopádně palácový komplex na Palatinu byl mnohem větší, než jsem si myslela, takže jsem tam strávila taky poměrně dost času (a stejně si nejsem jistá, jestli jsem prošla všechno – opět to mizerné značení :o(, ale i když bylo opravdu vedro a s postupujícím odpolednem už mě začínaly bolet nohy, nehodlala jsem svůj výlet po Římě za žádnou cenu prosedět na lavičce :o)
Po mé sólo procházce po Palatinu jsme pak konečně zamířili na Forum Romanum, to bylo původně bažinatým místem, které nechal král Tarquinius Priscus odvodnit systémem kanalizace zvaným Cloaca Maxima, takže se z něj mohlo postupem času stát ono proslulé centrum starověkého Říma, kde se uzavíraly obchody, vykonávaly náboženské obřady a slavnosti, i kde se konaly soudy a politická shromáždění. Vstup na Forum Romanum od Kolosea stráží Titův oblouk (Arco di Tito), který je nejstarším dochovaným vítězným obloukem v Římě (pochází z roku 81 n.l.) a očividně i nejmenším z nich (měří pouhých 13,5 metru na délku, 5,4 metru na výšku a 4,75 metru do hloubky). Dál po Via Sacra směrem ke Kapitolu se pak po pravé straně nachází kruhový Romulův chrám (Tempio di Romolo) s bronzovými dveřmi a portikem lemovaným sloupy (další dvojice osamocených sloupů je i před chrámem) a za ním Chrám Antonina a Faustiny, který patří k nejlépe zachovalým stavbám na Foru Romanu (postaven byl 141 n.l. pro zesnulou Antoninovu manželku).
Po levé straně najdete Dům Vestálek (Casa delle Vestali) a původně opět kruhový Chrám bohyně Vesty (Tempio di Vesta) s korintskými sloupy, kde kněžky střežily věčný oheň (dochoval se z něj ale jen kus oblouku se třemi sloupy). Vestálky byly jedinými ženskými kněžkami v Římě, byly placené státem a měly řadu privilegií (nebyly pod pravomocí svých otců, nýbrž nejvyššího kněze, a směly jezdit vozem po městě, což bylo jinak ženám v té době zakázáno). K Vestálkám se vybírala děvčata z nejlepších patricijských rodin ve věku mezi šesti a deseti lety, jejich služba trvala třicet let a v Domě Vestálek, který byl původně až třípatrový, měla každá z kněžek svůj pokoj i s koupelnou, dále se zde nacházela řada služebních místností jako pekárna, mlýn, kuchyň apod. a uprostřed bylo velké obdélníkové nádvoří lemované sloupy a sochami Nejvyšších Vestálek (některé se dochovaly dodnes i se svými podstavci, kde jsou vytesaná jejich jména, což mi přijde úžasné :o).
Hned vedle Chrámu bohyně Vesty stával Chrám Kastora a Poluxe (Tempio di Castore e Polluce), jehož stavba byla dokončena roku 484 př.n.l. a kde v období republiky probíhala zasedání Senátu. Do dnešních dnů se z něj ale dochovala už jen trojice korintských sloupů. S Chrámem Kastora a Poluxe sousedí rozlehlé prostranství poseté paticemi sloupů, které kdysi bývalo Juliánskou bazilikou (Basilica Giulia), tu nechal v 1. století př.n.l. postavit sám Julius Caesar z kořisti z Galských válek a budova, stejně jako všechny baziliky v té době, sloužila jako veřejná budova a centrum obchodu. Naproti Juliánské bazilice se po pravé straně Via Sacra tyčí do výšky 13,6 metru Fokasův sloup (Colonna di Foca) na čtvercovém mramorovém podstavci, který zde byl postaven v roce 608 n.l. jakožto poslední přírůstek na Foru Romanu.
Na samém konci Fora Romana se pak za Juliánskou bazilikou tyčí zbytky Saturnova chrámu (Tempio di Saturno), který je jedním z nejstarších chrámů v Římě (byl postaven kolem roku 497 př.n.l.). Díky přičinlivým rekonstrukcím (ty antické proběhly už v letech 42 př.n.l. a 283 n.l.) se nám z něj dochovalo průčelí s iónskými sloupy (a nápisem z poslední antické rekonstrukce: Senatus Populusue Romanus Incendio Consumptum Restituit – Senát a lid římský obnovili to, co pohltil oheň). Chrám stál na vysokém travertinovém podiu a uvnitř se měl údajně nacházet římský státní poklad. V jeho blízkosti ještě poutají pozornost další tři osamělé "rohové" sloupy, které bývaly součástí Chrámu Concordie (Tempio della Concordia), římské bohyně harmonie a svornosti, postaveného kolem roku 367 př.n.l. Zbytky chrámu jsou bohužel zabudované v sousedním Tabulariu nebo překryté hlavní cestou, která vede na Kapitol.
Na severní straně uzavírá Forum Romanum Oblouk Septima Severa (Arco di Settimo Severo) postavený v roce 203 n.l. na oslavu Partských válek z travertinu a cihel obložených mramorem (mimochodem cihly byly římským vynálezem a oproti dříve používanému kameni umožňovaly postavit prakticky kdekoli cokoli megalomanského, protože se materiál nemusel složitě dovážet z bůhvíjak vzdálených kamenolomů, ale "uplácal" se přímo na místě :o) Septimův oblouk je asi 20 metrů vysoký, 25 metrů široký a více než 11 metrů hluboký a má podobně jako ten Konstantinův tři průchody (postranní dokonce se schody). V čele oblouku jsou čtyři sloupy se základnami zdobenými reliéfy s partskými zajatci a v době antiky bývalo na jeho vrcholu čtyřspřeží s císaři. U Septimova oblouku se také nachází jeden z východů (jednosměrný turniket, který je otevřený až do 18:15 hod.), odkud jsme zamířili na další z římských vršků – na Kapitol.
Po cestě do kopce od Fora Romana narazíte také na sloup s bronzovou kopií sochy vlčice kojící zakladatele Říma, dvojčata Romula a Rema – jde o jeden z nejtypičtějších symbolů Říma a jeho etruský originál se nachází v Kapitolských muzeích. Před odjezdem jsem si s ní dělala trochu starosti, protože jsem ji nechtěla minout a už jsem si nepamatovala, kde přesně ji hledat, ale všechny nejstarší památky jsou v Římě tak neuvěřitelně blízko u sebe, že je něco takového vlastně nemožné :o)
Kapitol (Campidoglio) je nejmenším, ale zároveň nejposvátnějším ze všech římských kopců, po staletí byl sídlem moci a centrem Starověkého Říma. Čelní stranu Kapitolského náměstí ohraničuje Senátorský palác (Palazzo Senatorio), který stojí na místě starobylého Tabularia a sousedí tak přímo s Forem Romanem. Boční strany náměstí stráží dvojice totožně vypadajících paláců, ve kterých se v současnosti nachází sbírky Kapitolských muzeí – při pohledu od schodiště vpravo je Palazzo dei Conservatori stojící na místě římského chrámu Jova Kapitolinského a naproti němu je Palazzo Nuovo ze 17. století. Ve středu bílých elips křižujících šedou dlažbu náměstí stojí starověká bronzová socha Marka Aurelia, přičemž nynější vzhled Kapitolského náměstí, včetně monumentálního jezdeckého schodiště (Cordonata), které je ve skutečnosti pouze vzhůru stoupající cestou s nenápadnými příčnými "traverzami" a jehož vrchol střeží z každé strany obrovské sochy dvojčat Kastora a Poluxe, nenavrhoval nikdo menší než slavný Michelangelo.
Když jsme slezli z Kapitolu, rozhodli jsme si dát menší pauzu, schovat se před upalujícím římským sluncem a trochu se zchladit, a proto jsme si zašli posedět do kavárničky kousek od paty schodiště. Obrovským překvapením pro mě bylo, že kromě bezlepkové zmrzliny měli bez problémů i bezlepkové dortíky – obojí výborné – navíc měli krásně stylový interiér inspirovaný filmem Prázdniny v Římě s Audrey Hepburnovou, takže se nám tam sedělo opravdu příjemně :o)
Po dobré půlhodině už nám ale začalo být v klimatizované kavárně chladno, a tak jsme vyrazili dokončit náš "poznávací okruh" a došli jsme těch několik kroků na Benátské náměstí (Piazza Venezia), které je pojmenované podle krásného Benátského paláce (Palazzo Venezia) z 15. století (vypadá tam skoro až nepatřičně, jako by si odskočil z Verony nebo jiného středověkého města v područí Benátské republiky, včetně okřídleného lva sv. Marka :o), ale vévodí mu mramorový kolos Památníku Vittoria Emanuela II. (Monumento di Vittorio Emanuele nebo jen Il Vittoriano). Ten byl postavený v letech 1885-1911 na památku sjednocené Itálie, měří 135 metrů na šířku a 70 metrů na výšku a stejně jako třeba pařížský Vítězný oblouk stráží hrob neznámého vojína. Při snaze dostat ho do objektivu celý vám ale může jít o život, protože je třeba minimálně dvakrát přejít poměrně frekventované silnice na Benátském náměstí. Na památník se dá samozřejmě podívat i zblízka (dokonce možná i zevnitř), ale po celodenním pobíhání už nám nějak nezbývaly síly, a tak jsme se spokojili s tím, že jsme ho obešli zvenčí a pokračovali dál kolem Císařských fór směrem k zastávce metra.
Císařská fóra (Fori Imperiali) jsou mnohem novější než Forum Romanum (byla zbudována jednotlivými císaři jako demonstrace jejich moci v letech 46 př.n.l. až 113 n.l.) a tvoří rozlehlý areál lemující cestu z Benátského náměstí ke Koloseu. První jsme míjeli překrásně zdobený Trajánův sloup, který je vysoký téměř 30 metrů (sloup z vnějšku obtáčí figurální vlys v délce 150 metrů zobrazující vítězství v bojích s Dáky a čítá přibližně 2500 postav), byl postaven v roce 113 n.l. z dvaceti bílých mramorových bloků o průměru 3,7 metru, přičemž v jeho nitru je vytesané točité schodiště se 185 schody vedoucími až na samotný vrchol, které je osvětlené 43 úzkými okénky. Trajánův sloup stejně jako celé jeho fórum má na svědomí starořecký architekt Apollodóros z Damašku a v jeho těsné blízkosti se tyčí pozůstalé sloupy z Baziliky Ulpia, která byla největší bazilikou všech dob postavenou v Římě – dlouhá byla 170 metrů a široká téměř 60 metrů, přičemž její jméno se odvozuje od jednoho z císařských rodů. Stavba Trajánova fóra (Foro Traiano) byla dokončená v roce 112 n.l. a financovaná byla z jeho vítězství nad Dáky v roce 106 n.l., přičemž celý komplex je 300 metrů dlouhý a 185 metrů široký. Na Trajánovo fórum navazuje Trajánova tržnice z 2. století n.l., která byla vlastně jakýmsi antickým předchůdcem dnešních nákupních center – ve zdejších 150 obchodech se prodávalo všechno od hedvábí a koření až po čerstvé ryby, ovoce nebo květiny. V tržnici se také rozdělovaly bezplatné příděly obilí, které měly zamezit hladu a tím i občanským nepokojům.
Po pravé straně za rušnou silnicí Via dei Fori Imperiali se pak v okolí tří osamocených sloupů Venušina chrámu nachází nejstarší z Císařských fór, a sice Fórum Caesarovo (Foro Iulio) z roku 46 př.n.l. Cesta ke Koloseu je jen tak mimochodem lemována pro Řím tolik typickými piniemi s jejich krásně tvarovanými korunami (pokaždé, když je vidím, vím, že jsem v Římě :o) a také bronzovými sochami římských císařů. Za Trajánovým fórem je po cestě ještě Fórum Augustovo s Martovým chrámem (to jsou ty bělostné sloupy a zbytek mramorem obloženého schodiště) z roku 2 př.n.l. a Fórum Nervovo s Chrámem bohyně Minervy (ten je poznat podle její sochy v reliéfu na čele budovy se dvěma sloupy) z roku 98 n.l.
Kolem Císařských fór jsme pomalu došli až k zastávce metra, která je hned naproti Koloseu (a taky se podle něj jmenuje Colosseo :o), a náležitě unavení jsme zamířili zpět na hotel. V prohlídce pamětihodností italské metropole jsme pokračovali zase v pátek 5. července 2013, kdy jsme se po ránu prošli po Cirku Maximu pod Palatinem (pro mě osobně úžasný zážitek :o) Tahle starověká aréna sloužila k vozatajským i jezdeckým závodům a různým představením, která mohlo sledovat až 320.000 diváků. Se svými rozměry 600 na 200 metrů byla největším římským cirkem a na jejím místě se pořádaly závody už za etruských králů někdy v 5. století př.n.l. (poslední závod se tu údajně konal v roce 549 n.l.). Potom jsme pokračovali ke zrekonstruovanému Herkulovu chrámu a Chrámu Fortuny Virilis na Foru Boariu (římském dobytčím trhu) u břehu řeky Tibery. Hned naproti je kostel Santa Maria in Cosmedin, u jehož vstupu jsou známá Ústa pravdy (Bocca della Veritá) a také nekonečné fronty turistů čekajících ve špalíru, až si budou moci strčit ruku do otvoru masky, což jsem nikdy tak úplně nechápala :o( My jsme tam kupodivu byli tak brzo, že tam ještě nebyla ani noha, a tak jsem si onen "poklop" vyfotila přes mříže bez čekání.
Každopádně hned kousíček odtamtud je řeka Tibera (nemohla bych přijet do Říma, aniž bych se pokochala achátově zeleným tokem Tibery :o) se zbytky zříceného antického mostu nazývaného Ponte Rotto (v dobách antiky nesl jméno vznešeného aristokratického rodu Pons Aemilianus), který spojoval Řím s předměstími na druhé straně řeky už od roku 179 př.n.l. a v roce 142 př.n.l. byl z původně dřevěného přestavěn na první kamenný most v Římě. Používat se přestal až v roce 1598, kdy jeho část strhla povodeň, a do dnešních dnů se z něj dochoval jen jediný majestátní oblouk uprostřed Tibery.
Naším posledním "antickým" cílem pak byl sobotní výšlap na pahorek Esquilin, který jsem si paličatě vydupala, protože jsem chtěla za každou cenu vidět Neronův Domus Aurea. Bohužel se toho z něj moc nezachovalo (de facto jen pár trosek paláců schovaných za plotem), takže jsem byla celkem zklamaná. Navíc se na Esquilinu v sobotu ráno pohybovala poměrně podezřelá individua vypadající, že ve zdejším parku pravidelně nocují, která se nám poměrně neodbytně snažila vnutit jakési suvenýry :o( Takže jsme svoji procházku po Esquilinu razantně zkrátili. Jediné, co stálo za to, byl hned na začátku celkem pěkný výhled na Koloseum a částečně i na Forum Romanum. Koneckonců u Kolosea jsme strávili zbytek sobotního dopoledne – opravdu pozvolna jsme si ho obešli kolem dokola, přičemž jsme si každou chvíli dali pauzu, sedli si někam na obrubník a prostě a jednoduše se jenom kochali :o)
Komentáře
| RE: Řím antický | tlapka | 02. 03. 2014 - 10:33 |
 RE(2x): Řím antický |
rebarbora | 03. 03. 2014 - 17:57 |
| RE: Řím antický | boudicca | 03. 03. 2014 - 19:34 |
| RE(2x): Řím antický |
rebarbora | 04. 03. 2014 - 18:23 |
| RE(3x): Řím antický |
boudicca | 09. 03. 2014 - 15:13 |
| RE(4x): Řím antický |
rebarbora | 09. 03. 2014 - 18:47 |