Mám za sebou návštěvní víkend, který byl sice poněkud náročnější po fyzické stránce, ale na druhou stranu, i když mohl být ještě pohodovější, změna prostředí udělala své a já úplně zapomněla na svoje každodenní všudypřítomné starosti a překvapivě dobře jsem si odpočinula po stránce psychické :o) Navíc jsem 
strávila čtyři hodiny ve vlaku po cestě tam i zpátky a měla tak spoustu času na čtení (naštěstí na tom ještě nejsem tak špatně, že bych někam vyrazila vlakem jen proto, abych si mohla po cestě v klidu číst – i když neříkám, že už by mě to nenapadlo – každopádně i tohle přispělo k mému psychickému odpočinku :o)
Co se víkendu týče, rozhodla jsem se s vámi podělit alespoň o náš sobotní výlet do Kutné Hory, protože když už jsem se vyskytla v blízkosti památky zapsané na seznamu UNESCO, byl by hřích nezajít ji prozkoumat blíž. Kromě toho jsme stihli i opravdu kratinkou procházku městem, kde jsme mimo jiné zahlédli zdejší nejstarší dům. Ten se nazývá Kamenný dům, je z roku 1489 a jde o obdivuhodně zachovalou ukázku měšťanské gotiky. Mě zaujal svým krásně zdobeným trojúhelníkovým štítem se sochami – po stranách jsou např. rytíři na koních, kteří mají deklarovat to, že majitel domu, 
Prokop Kroupa, byl během svého života povýšen do šlechtického stavu. Dům je třípatrový a ve druhém patře ho zdobí také krásný arkýř, kde se údajně nachází dokonce kaple. Bohužel pro prohlídky je Kamenný dům otevřený až od dubna, takže jsme se mohli pokochat jenom zvenčí.
Po cestě ke Svaté Barboře jsme pak ještě míjeli gotickou Kamennou kašnu z let 1493-1495. Ta má tvar dvanáctibokého hranolu a lemuje nádrž, do které byla pomocí několikakilometrového dřevěného potrubí přiváděna voda, protože kvůli intenzivní důlní činnosti byl ve středověku docela problém se zásobováním města pitnou vodou. Kašna je překrásně zdobená kamennými kružbami a fiálami (to jsem vygooglila :o) a každopádně je znát, že ji má na svědomí Matěj Rejsek, stejný architekt, který přiložil ruku k dílu i na Chrámu sv. Barbory.
U Chrámu sv. Barbory, jakožto hlavního důvodu našeho výletu, jsme si dali víc načas a užívali si krásně slunné počasí. Podívala jsem se samozřejmě i dovnitř (vstupné je přijatelných 60,- Kč) a na cestu jsem u pokladny dostala do ruky i papír s popisem a historií. Chrám byl budován v letech 1388 až 1558 na popud bohatých kutnohorských měšťanů. Prvním stavitelem byl Jan Parléř, syn stavitele Svatovítské katedrály, který zhotovil nejstarší část chrámu se spoustou obvodových kaplí po vzoru francouzských katedrál. Stavba byla později zastavena (a to na dlouhých šedesát let) kvůli husitským válkám a znovu se začalo na chrámu pracovat až v roce 1482, přičemž v letech 1489 až 1506 na stavbu dohlížel už zmiňovaný Matěj Rejsek, který dokončil chór a strop chrámu s nádhernou síťovou žebrovou klenbou (ta byla dokončena v roce 1499). Charakter chrámu výrazně ovlivnil také třetí architekt, Benedikt Rejt, který zde pracoval od roku 1512 (předtím tvořil mimo jiné v Praze a má na svědomí např. Vladislavský sál Pražského hradu) a přidal katedrále boční lodě, čímž jakoby vznikl kostel nad kostelem prosvětlený arkádami v horním patře a zaklenutý tentokrát krouženou žebrovou klenbou. Mimochodem řekla bych, že těch typů kleneb bude v tomhle chrámu možná víc, ale všechny jsou nádherné, až mě z toho koukání nahoru bolelo za krkem :o)
Kromě množství kaplí (zdá se, že svou kapli tam měl pomalu každý cech – teda aspoň havíři a mincíři určitě :o) se chrám vymyká také tím, že zdejší barevná okna nejsou mozaikami z barevného skla, ale jsou malovaná. Mě navíc fascinovalo, že každé z oken v chrámu má jinou kružbu, tzn. jiné ornamenty kamenného rámu okna v horní části lomeného oblouku. Hezké byly i všechny ty erby na stropě nad oltářem ("sponzoři" výstavby chrámu přeci jen nechtěli zůstat v anonymitě :o) a dřevěné lavice z poslední barokní renovace, které jsou taky každá originál vždy s jinou řezbou na boku (u nich ale chápu, že to bylo z ryze praktických důvodů, aby i negramotní lidé byli schopní najít své "číslo" řady :o) Nijak zvlášť mě naopak nezaujala zdejší tolik populární socha havíře ze 17. století.
Každopádně kutnohorský Chrám sv. Barbory, který je od roku 1995 v seznamu UNESCO, je názornou upomínkou toho, že ve středověku patřilo tohle město k významným evropským metropolím – koncem 13. století měl zdejší region na svědomí třetinu celkové produkce stříbra v Evropě a toto nerostné bohatství se stalo základem moci českých králů a hlavním zdrojem finančních prostředků na velkolepé stavby Lucemburků v průběhu celého 14. století. Kutnohorští havíři pracovali šest dní v týdnu, deset až čtrnáct hodin denně a počátkem 16. století sestupovali až do hloubky pěti set metrů, což bylo v té době nejvíc na světě. Pod vedením florentských mistrů se zde od roku 1300 také razili Pražské groše. Bylo hezké si uvědomit, že alespoň kdysi dávno patřila naše zem k aktivním hybatelům světového dění a že tohle město bývalo opravdu důležitým světovým centrem, vzbudilo to ve mně nečekanou vlasteneckou hrdost :o)
