Vzhledem k tomu, že v sobotu 29. března bylo krásně jarní počasí a sluníčko hřálo na plné pecky, shodli jsme se na tom, že by byl hřích prosedět celý den doma a po obědě jsme vyrazili na obhlídku do nedaleké Třeboně. Tu jsem vybrala hlavně proto, že je poměrně blízko a že právě ten víkend zahájili turistickou sezónu (otevřené byli nejen prohlídkové trasy na zámku, ale i Schwarzenberská hrobka v Domaníně, takže jsme měli opravdu z čeho vybírat). I tak jsem náš výlet ale brala spíš jako prvotní průzkumnou výpravu, při které si zmapujeme teritorium a zorientujeme se, co všechno bychom chtěli vidět, až to příště vezmeme pěkně z gruntu :o)
Nejdřív jsme se prošli kousek městem a zámeckým parkem, potom jsme se koukli po náměstí a nakonec jsme prošli na nádvoří zámku. Na Třeboni se mi líbí, že ačkoli na mapě to vypadá, že budete muset všechno složitě obcházet, ve skutečnosti jsou jednotlivá náměstí, zámecký park i jeho nádvoří propojené otevřenými bránami, kterými můžete plynule procházet sem a tam. Co se hlavního Masarykova náměstí týče, kromě pohledných barevných historických domů, z nichž mě nejvíc uhranul překrásně renesanční Bílý Koníček, je tam k vidění barokní Mariánský sloup a především radnice z roku 1563, k níž byla v roce 1638 přistavěna čtyřboká věž s hodinami, na kterou je možné vystoupat, což jsem si okamžitě zařadila do plánu na příště :o)
Jinak prohlídku zámku jsme nakonec zamítli, protože každý z okruhů trvá 45 minut a podle obrázků by bylo hodně těžké rozhodnout se jen pro jeden z nich, takže obě trasy zůstaly odložené na příště a my raději vyrazili dokončit průzkum města, což se ukázalo jako moc dobrý nápad. Za hradbami pod pivovarem Regent (mimochodem jde prý o jeden z nejstarších pivovarů ve střední Evropě, založen byl již v roce 1379) u hráze rybníka Svět jsme totiž díky tomu narazili na roztomile krotké muflony, kteří na zašustění igelitového pytlíku přiběhnou až k plotu a moc rádi se nechají drbat pod bradou (nad pochutinami, které jim tam lidé v onom igelitovém pytlíku přinesli, ohrnuli nos a místo toho nastavoval jejich vůdce bradu k drbání :o) Na hrázi rybníka jsem navíc vykoumala, že po Světě jezdí vyhlídkové plavby (což je další z bodů pro naší příští návštěvu), že je tam památník Jakuba Krčína z Jelčan (1533-1604), rytíře ve službách Rožmberků, který byl předním stavitelem jihočeských rybníků, a že se tam promenádují obrovská hejna hrozně upovídaných kachních párů, které se nechávají vykrmovat zdejšími lázeňskými hosty :o)
U hráze jsme si také prohlédli kousek ze zbytků bývalého městského opevnění, včetně obranné bašty nazývané Katovna. Co se městského opevnění týče, jeho součástí je i čtveřice bran, z nichž jsme v rámci naší procházky viděli dvě – Budějovickou hned při příjezdu u branky do zámeckého parku a krásně zdobenou renesanční Svinenskou bránu, která má uvnitř v průjezdu sgrafitovou výzdobu – tou jsme procházeli kolem pivovaru Regent na hráz rybníka Svět.
Po procházce městem jsme se vrátili k autu a popojeli k parku mezi Třeboní a Domanínem, kde se nachází Schwarzenberská hrobka (pěšky by to byla vycházka nejmíň na hodinu, né-li dvě). Od dřevěné závory, kde jsme nechali zaparkované auto, to bylo k hrobce pěšky jen kousíček, takže jsme stihli i prohlídku kaple a krypty v hrobce (sice s poslední skupinou ten den, ale přece :o) Vstupné je 60,- Kč na osobu, a i když to byla trošku morbidní záležitost a uvnitř byla hrozná zima (v podzemní kryptě ještě dvakrát tak větší než v kapli), bylo to velice zajímavé. Průvodce nám dělal takový starý pán, který hrozně rychle drmolil, až mu občas nebylo rozumět (měl přesně vyměřený čas – čtvrt hodiny na kapli a čtvrt hodiny na kryptu), ale sem tam se zapomněl a přidával k výkladu zajímavé detaily.
Každopádně Schwarzenberská hrobka byla postavena v letech 1874 – 1877 na popud kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu, rozené z Liechtensteinu, a jejího manžela Jana Adolfa II., kteří předtím přebudovali do dnešní novogotické podoby i zámek Hlubokou. Hrobka je taktéž novogotická, tzn. postavená z cihel a imituje pískovcové kvádry štukem na zdi, přičemž štuk je ze speciální, obzvlášť odolné směsi (pan průvodce vyjmenovával i její složení, ale z toho jeho rychlého drmolení jsem si nic nezapamatovala), takže od postavení hrobky se v ní nemuselo bílit, protože štuk je omyvatelný a nedrží se na něm prach a špína. Jedná se o dvoupodlažní budovu ve tvaru pravidelného šestiúhelníku, inspirovanou italským Campo Santo v Pise, která byla postavena proto, že dosavadní pohřebiště tohoto šlechtického rodu v nedalekém Kostele sv. Jiljí, který se nachází u hranice anglického parku o rozloze 17,2 hektaru, už bylo plné a nevyhovovalo přísnějším hygienickým normám 19. století. Zvláštností je novogotický oltář kaple z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru, který je situovaný na jih a nikoli na východ (Schwarzenbergové na něj dostali výjimku od papeže, aby šlo do hrobky co nejméně slunečních paprsků a byl v ní tím pádem co největší chlad) a také fakt, že kříž na oltáři znázorňuje zmrtvýchvstání Krista a nikoli jeho ukřižování, jak bývá obvyklé.
V kryptě umístěné pod kaplí se nachází 26 rakví, ve kterých je pohřbená nejen iniciátorka stavby Schwarzenberské hrobky Eleanora a její manžel, ale například i kněžna Paulina, která uhořela na pařížském plese, když se snažila zachránit své dvě dcery. Zajímavostí je, že v hrobce jsou pouze nabalzamovaná těla ve dvojitých rakvích, srdce Schwarzenbergů jsou pohřbená zvlášť, a to v Kostele sv. Víta v Českém Krumlově. V kryptě se také nachází překrásný mramorový náhrobek Jana Nepomuka I., který byl vytvořen švýcarským sochařem Alexandrem Trippelim v roce 1793 z jediného kusu kararského mramoru (jde o opravdu mistrovský kus vytesaný do nejtitěrnějších detailů, jako jsou jednotlivá očka řetízku růžence).
Dobrá zpráva je, že hrobka (stejně jako např. zámek Hluboká) je stále státní, protože patřila starší hlubocké větvi Schwarzenbergů (nikoli té mladší orlické) a byla zabavena speciálním zákonem Lex Schwarzenberg. No a špatná zpráva je, že prohlídkou Schwarzenberské hrobky náš třeboňský výlet skončil a my jsme se příjemně znaveni vrátili domů :o)
