Když ono krásné slunečné počasí trvalo i další den, nelenili jsme a v neděli 30. března vyrazili na další výlet, tentokrát jsme se rozhodli po předlouhé době zkontrolovat nedalekou ZOO Ohrada, která vždycky bývala jen malou zoo zaměřenou na místní druhy divokých zvířat a také pro ně slouží jako záchranná stanice. K vidění tu bývali daňci, lišky, vlci, všechny možné druhy sov, vydry a maximálně medvěd. V posledních letech ale zoo prodělává výraznou rekonstrukci a chlubí se stále novými a novými druhy zvířat, tak jsme si řekli, že je načase dojít se na vlastní oči podívat, jestli všechny ty billboardy a reklamy na MHD nelžou :o)
Musím podotknout, že jako dítěti se mi tahle zoo moc nelíbila, protože v nabídce neměla nijak exotická, ani extra roztomilá zvířata a navíc byla vždycky většina z nich zalezlá (třeba u takového vlka jsme vždycky koukali jen do prázdného výběhu :o( Každopádně co se nových úprav týče, první překvapení nás čekalo na prašném plácku s honosným názvem "parkoviště" a ultramoderní závorou, kde jsme vyplázli denní taxu 50 Kč bez ohledu na to, kolik času na parkovišti strávíme (v zoo jsme byli všehovšudy dvě a půl hodiny, a to jsme se docela courali), přičemž při výjezdu si musíte dojít pro lístek s čárovým kódem pěšky a závoru pak stejně obsluhoval nadmíru důležitý dědula. Druhé překvapení nás čekalo u pokladny, kde, když jsme si vystáli frontu za vykuřující rodinkou s dětmi (pro mě nekuřačku poměrně nelibý zážitek :o(, jsme zacvakali vstupné 110,- Kč na osobu a doufali, že to snad bude stát za to. Pro jistotu jsem ještě u paní pokladní zjišťovala, jak je to s oním na webu deklarovaným krmením vyder ve tři, což mi odkývala, a tak jsme vyrazili na prohlídku.
Hned naproti vchodu jsou klokani, kousek od nich papoušci, andulky a další různobarevné ptactvo, a za rohem u hráze Munického rybníka jsou mnou tolik oblíbené surikaty, které ještě předčily moje očekávání :o) Jejich zdejší výběh mi totiž přišel mnohem lepší než ten v pražské zoo, protože máte surikaty mnohem blíž a navíc mají uprostřed jedné části výběhu vysokou "skálu", na které mohou hlídkovat, což bylo naprosto k sežrání. Poprvé v životě jsem tady taky slyšela, jak hlídkař na ostatní "štěká" :o) Nemůžu si pomoct, ale tahle zvířátka mi připadají strašně roztomilá a vydržela bych se na ně koukat klidně celý den, ale ne všichni členové naší skupinky sdíleli moje okouzlení, a tak jsme se vydali pokračovat v prohlídce.
Jako správná zoo i Ohrada má nějaké ty opice – konkrétně kočkodany, kterým se na jaře dokonce narodilo mládě, drobounké tamaríny vousaté, ale třeba i lemury :o) Docela nepříjemné na pořizování fotek i na pozorování je ono všudypřítomné sklo, které se odráží a leskne, a když už přes něj nějaké to zvířátko přece jen zahlédnete, málokdy se vám ho podaří vyfotit :o( To se přiznám, že mi docela vadilo.
U vyder to bylo zrovna tak, navíc chvilku nepostojí, pořád pobíhají, plavou a klouzají se na skluzavce, takže jsem sice udělala spoustu fotek, ale použitelných je jich jen pár. Každopádně vydry byly taky moc roztomilé, jak tak nervózně vyhlíželi ošetřovatele s krmením a rejdily po celém výběhu – my jsme krmiče vyhlíželi s nimi, ale jak se nakonec po akademické čtvrthodince ukázalo, naprosto zbytečně :o( Po návratu domů jsem si na webu zoologické zahrady dopřečetla "poznámku pod čarou", že v neděli mají šelmy půst a nekrmí se (což nám paní na pokladně mohla říct, když už jsem se jí přímo zeptala :o(
Od vyder jsme se lehce zklamaní a po menším přemlouvání (ostatní měli pocit, že tam vzadu už nic není) vydali ještě prozkoumat nově zbudované expozice. Kromě rosomáka (čili wolverina :o), který právě odpočíval na stromě, je tam k vidění moc povedená obrovská voliéra pro velké dravce a taky zbrusu nový výběh pro tygra ussurijského (tygři jsou jedni z mých nejoblíbenějších kočkovitých šelem), který se jmenuje Oliver a na webu zoologické zahrady je s ním dokonce moc pěkné video.
Jinak v ZOO Ohrada samozřejmě nechyběly nejrůznější druhy sov, rys ostrovid, párek koček divokých, liška, vlk (tentokrát spící venku – přeci jen si za tím sklem asi připadají víc chránění) a další tuzemská fauna. U vchodu jsme si pak ještě všimli výběhu nosálů a dalších tamarínů (tentokrát pinčích), taky tam jsou syslové, psouni a jim podobní roztomilí hlodavci, no a tím naše prohlídka zoo více méně skončila.
Samozřejmě jsme v průběhu hledali i WC, které jsme našli v nově dostavěné části za tygřím výběhem u dětské kontaktní zoo (děti si tam můžou lézt po kopcích společně se zakrslými kozami :o), kde je také jakási restaurace (bohužel kuřácká, což mi s ohledem na dětské hřiště v blízkosti přijde postavené na hlavu, navíc vám tam neprodají pití s sebou, ale museli byste si u nich v tom zakouřeném doupěti sednout a vypít to tam, což jsme odmítli). Každopádně WC bylo v příšerném stavu – rozbité a špinavé (na to, že je to nově postavený areál docela bída) – navíc na dámských záchodcích všeho všudy dvě kabinky, což mi přijde na celou zoo poměrně ubohé (další WC jsou až u vstupu u pokladen a nedělám si iluze, v jakém budou stavu). A vytoužené pití jsme si koupili až u stánku u východu nedaleko surikatího výběhu :o(
Celkově tedy musím říct, že se ZOO Ohrada oproti dřívějšku zlepšila, co se expozice zvířat týká – mají surikaty, tygra, vydry... Jen by to chtělo zapracovat také na ostatních službách pro návštěvníky, včetně personálu, který bude podávat pravdivé informace. Když to srovnám s naším sobotním výletem do Třeboně, tak musím říct, že ten se mi líbil mnohem víc, nevím proč nebo jak, ale prostě jsme si ho víc užili. ZOO Ohrada mi myslím stačila navštívit jednou. Na to, abych tam šla v dohledné době znovu, bych z ní musela být mnohem víc nadšená :o(
