Mezinárodní den památek 2014
13. květen 2014 | 18.54 |
Mezinárodní den památek 2014
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
V sobotu 12. dubna se u nás ve městě slavil Mezinárodní den památek s podtitulem Dvory, dvorky, dvorečky, v rámci kterého bylo možné navštívit jinak nepřístupné dvorky historických domů v centru a taky zdarma absolvovat nějakou tu komentovanou prohlídku (nutná byla jen rezervace míst). No, a protože jsou podobné akce něco pro mě, samozřejmě jsem se téhle celodenní "bojovky" zúčastnila (nakonec se to totiž zvrtlo v hledání všech přístupných dvorků a jejich odškrtávání v seznamu :o)
Den jsme zahájili komentovanou prohlídkou klášterního kostela Obětování Panny Marie, který je pro mě srdcovou záležitostí – zbožňuju ta jeho vysoká gotická okna a křížovou chodbu s atriovou zahradou. Provázel nás tam opět pan Míchal, který nám vloni dělal výklad v rámci Noci kostelů, takže to bylo opět hodně zajímavé a ke kdečemu nechyběly ani jeho vtipné postřehy :o) Protože byla sobota zaměřená na dvory a dvorky, týkala se naše komentovaná prohlídka především oné křížové chodby a zahrady, kterou obklopuje. Dokonce jsme se mohli podívat dovnitř zahrady, tzv. Rajského dvora, kam normálně veřejnost nesmí (normálně můžete jen obdivně slintat za okny křížové chodby). Dozvěděli jsme se, že zahrada sloužila mnichům k rozjímání (v zimě mohli rozjímat v křížové chodbě, kde jsou kamenné lavice, a do zahrady se alespoň dívat; v jedné části křížové chodby je navíc úžasný výklenek zvaný Studniční kaple, kam bych zaručeně chodila rozjímat já :o) a že strom v zahradě je zhruba 215 let starý jinan dvoulaločný neboli ginkgo, že jde o jehličnan, který se tváří jako listnáč a že jsou to stromy buď samčí, nebo samičí (načež následovala vtipná poznámka o tom, že se ho samozřejmě lidé ptají, co za pohlaví je tenhle strom, a že on jim pokaždé odpovídá, co by to asi mohlo být za pohlaví, když roste v mužském klášteře :o)

pise.cz/img/322981.jpg"> 

Také jsme se dozvěděli, že z křížové chodby vedl nyní už zazděný vchod do Kapitulní síně původně ze 13. století, kterým tam vcházel Přemysl Otakar II., když navštívil České Budějovice (v té době to bylo údajně jediné vhodné místo, kde mohl král rokovat). Ona překrásná kružba oken vedoucích do zahrady pochází údajně až ze 14. století (kostel s klášterem byl postaven se založením města, tzn. v roce 1265) a dostali jsme výklad i k freskám, které byly odkryty při poslední rekonstrukci kostela. Ta nejzachovalejší z nich vyobrazuje Strom života s Adamem a Evou, Kristem vstávajícím z hrobu a Mojžíšovým hadem Nehuštanem v pozadí – je to prý takový katechismus v kostce. No a na fresce vedle vchodu do kostela je podle pana Míchala nejspíš vyobrazen král Karel IV. se svým synem Václavem IV. (jsou tam dva římští císaři současně, což nastalo právě jen za vlády Karla IV., když dal svého syna Václava korunovat císařem dva roky před svou smrtí) a pan Míchal se domnívá, že freska byla vyhotovena nejspíš u příležitosti sněmu, který tady v roce 1378 svolal právě Karel IV.

Mě připadaly zábavné i takové ty shody okolností, jako že jsme během výkladu narazili na Nehuštana, o kterém jsem jen chvíli předtím četla v Tajemství mistra Botticelliho, nebo že se mluvilo o králi Václavovi IV., o kterém jsem zrovna v té době četla ve Čtvrtém královu psovi, stejně jako o Přemyslu Otakarovi, přičemž o něm tehdy mluvili jako o skutečném živoucím člověku, kterého ještě pamatují, kdežto v dnešní době už ho člověk považuje spíš za bájnou postavu.
Z kostela Obětování Panny Marie jsme pak vyrazili na obchůzku dvorků a dvorečků, přičemž jsme zvládli ztéci i několik věží :o) Nebudu se tu rozepisovat o všech dvorcích, které jsme viděli, protože většina nestála moc za hovor a některé byly jen betonové plácky bez sebemenší výzdoby nebo historické hodnoty :o( Dokonce i dvorek u Polygonální bašty hned vedle kostela Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí nestál za moc, ale tam dojem vylepšila alespoň ona bašta s kamennou zdí a dřevěnými schody, která je součástí hradeb a kde se dá vylézt až pod střechu s nádhernými dřevěnými trámy.

Hodně příjemně mě naopak překvapil dvorek Komorní galerie U Schellů v Panské ulici, který jsem původně chtěla z naší trasy vyškrtnout. Je krásně zrenovovaný se zelenou travičkou mezi kamennými chodníčky a ona pidi galerie se nachází zhruba ve třech místnostech překrásného historického domu, kde na vás sem tam číhá i původní skříň nebo truhla. Galerie je nejspíš běžně otevřená veřejnosti, ale nikdy mě nenapadlo se tam zajít podívat. Na dvorku se nám líbilo tak moc, že jsme tam chvíli poseděli na lavičce na sluníčku a já napráskala spoustu fotek :o)

Další zastávkou byla Rabenštejnská věž, na kterou jsme si samozřejmě vylezli, a okoukli jsme i její malý dvoreček, který sice znám, protože je coby součást zdejšího obchodu Domestika běžně přístupný, ale je vcelku pohledný, takže by byla škoda ho vynechat :o)

Odtud jsme zamířili do České ulice, kde se mi nejvíc líbil dvorek Domu č. 15, který byl překvapivě velký, hezky upravený, se studnou a s překrásnou terasou :o) Ostatní dvorky v téhle ulici, stejně jako ty na náměstí, pak nestály za nic.
Zato Biskupská zahrada na hradbách, která běžně není obyčejným smrtelníkům vůbec přístupná, byla nádherná, takový poklidný kousek zeleně uprostřed rušného městského centra, se spoustou tajuplných zákoutí a hlídaný hned několika věžemi – u vchodu nejnovější z nich připomínající letohrádek, hned naproti ní původní věží z městského opevnění zvanou Otakarka a na jižní straně Železnou pannou. Není proto divu, že jsme tam strávili delší čas a vychutnávali si onu okouzlující atmosféru zakázaného ovoce :o)



Nemohli jsme vynechat ani již zmiňovanou Železnou pannu – nejen že jsme si vylezli na věž a prohlédli si expozici věnovanou Jiřímu Trnkovi a mučicím nástrojům uvnitř (myslím, že jde o poněkud zvláštní kombinaci – loutky a kovový sarkofág s hřeby, který dal celé věži jméno), ale prohlédli jsme si i její dvoreček, který je teoreticky součástí zdejší restaurace.


Potom jsme pokračovali do ulice Široká, konkrétně k č. 37, kde sice dvorek nebyl nic moc, ale uvnitř domu se nachází působivý dřevěný gotický srub z počátku 15. století, který je údajně chráněnou kulturní památkou, ale o jehož existenci jsem do naší výpravy neměla nejmenší tušení :o) A jestli je běžně turistům přístupný, ví jenom pánbůh.
Odtud jsme pak zamířili k tzv. Špeditérství u Ferusů, kde sídlí Národní památkový ústav a kde zrovna v té době měla být také výstava věnovaná kněžně Eleanoře ze Schwarzenberku. Dvůr špeditérství sice nebyl nijak bohatý na zeleň, převládala spíš dlažba a obklopovaly ho docela hezké budovy, o to bohatší byl ale na program – byly tu stánky s ukázkami řemesel, se sladkými jidášky, velikonočními kraslicemi a také jedno živé a roztomilé černé jehňátko, které dokonce během naší návštěvy krmili z láhve, což byla pro milovníky zvířat atrakce ze všech nejlepší :o) Co se výstavy týče, ta mě docela zklamala, protože sestávala vlastně jen z panelů s texty a pár obrázky na zdech a z jediné vitríny s vyšívaným šálem a pár drobnostmi :o(

Den jsme končili komentovanou prohlídkou s názvem "Po stopách starých domů v uličkách historického centra", která začínala na náměstí Přemysla Otakara II. a končila u Masných krámů. Ale upřímně řečeno, čekala jsem od ní zajímavější informace, než jen kdo v kterém domě bydlel a co měl za povolání – to mě moc nebralo, protože většina těch jmen byla nicneříkající, navíc bez určení doby (alespoň století), ve které žili, takže takové o ničem. Jediné, co mě z celé naší komentované prohlídky zaujalo, byla informace o tom, že kolem náměstí je 48 domů (nikdy mě nenapadlo je spočítat :o) a že ve zdejší Katedrále sv. Mikuláše byl dvakrát uložen český korunní poklad z Karlštejna. V hlavě mi taky uvízlo, že v domech na náměstí žili Italové (z Vlach – opět jsem si vzpomněla na Čtvrtého králova psa :o) i Španělé (včetně ochránce španělského vyslance) a konečně jsem se dozvěděla něco z historie našich Masných krámů – původně byly v dřevěné budově na náměstí, stejně jako dobytčí trh, v roce 1364 ale nechal král Karel IV. celé náměstí přestavět a vydláždit a Masné krámy z hygienických důvodů přesunul do Krajinské ulice. Byly několikrát přestavěny, nicméně renesanční průčelí s cimbuřím, střílnami a štítem tvořeným tzv. vlaštovčími ocasy z 2. poloviny 16. století (původní budova z doby Karla IV. byla opět dřevěná) naštěstí zůstalo dochováno dodnes.
Vycházku jsme skončili někdy v pět odpoledne a můžu vám říct, že jsem přišla domů solidně zmožená a otrávená, protože ona únava a skutečnost, že jsme končili ne příliš pěknými dvorky, ten podvečer přehlušila všechny pozitivní zážitky. Ty jsem si byla schopná uvědomit až s určitým časovým odstupem :o)
Zpět na hlavní stranu blogu