Proč jsem vlastně zrovna já chtěla jít na koncert Tomáše Kluse? No asi proto, že jsem vloni viděla pár fanouškovských videí z jeho koncertů na youtube a k tomu se přidalo pár pochvalných proslovů od kolegů a známých a já dospěla k názoru, že jeho koncerty s Jirkou Kučerovským jsou něco mimořádně zábavného, o co bych neměla přijít. Vloni jsem jejich koncert v našem městě prošvihla (než jsem zjistila, že u nás hrajou, bylo vyprodáno), a tak jsem si řekla, že příští rok, tedy letos, už je prošvihnout nesmím a že jakmile se objeví někde poblíž, vyrazím si je poslechnout. A tak se stalo, že jsem v únoru koupila přes Ticketpro dva lístky za 450,- Kč/kus a v pátek 2. května jsme vyrazili do táborského hotelu Palcát, kde jsme měli zamluvený i nocleh, abychom se nemuseli po koncertu někdy v noci dopravovat zpátky domů.
Původní plán dokonce vypadal tak, že v pátek odcestujeme do Tábora dřív a před koncertem si prohlédneme město, jenže kromě toho, že jsem se ještě doléčovala z chřipky (viz. můj druhý koncert Jihočeské/...), se nám hodně zvrtlo počasí a už po cestě do Tábora začínalo sem tam přeprchat, načež po příchodu do hotelu se spustil liják, ve kterém by ani psa nevyhnal. Místo prohlídky historického centra jsme tak seděli na pokoji a koukali na televizi :o( Dokonce ani večeře v hotelové restauraci se nekonala, protože komplet celá restaurace byla údajně zarezervovaná (nejspíš pro Kluse a spol.), a tudíž jako by byla zavřená. Takže jsme na pokoji zchroupali nouzové zásoby a zhruba ve třičtvrtě na osm vyrazili do koncertního sálu. Vchod do něj byl sice překvapivě zvenku, po straně hotelu (a nikoli vedle recepce, jak jsem si naivně myslela), i tak jsme ale začátek s přehledem stihli. Dokonce ani najít nějaké celkem slušné místo nebylo až tak těžké – upíchli jsme se úplně vlevo na kraji, skoro u pódia, de facto pod levým reprákem a čekali, až to začne.
Upřímně řečeno, čekala jsem, že půjde o pohodový koncert bez pozlátka a technických vychytávek (koneckonců, když hrají po kulturácích a podobných místech, nemůže člověk čekat žádnou vesmírnou šou). Byla jsem připravená na dva kluky s kytarama a maximálně pár dalších členů kapely (když během tohohle 
turné nasadili Cílovou skupinu), ale rozhodně jsem byla přesvědčená, že se to bude dát poslouchat. Skutečnost mě ale vyvedla z omylu, a tudíž docela zklamala.
Klus se zbytkem dorazil na pódium s dobře čtvrthodinovým zpožděním (nevím, jestli šlo o hvězdné manýry, či co) a když spustili, ozvala se příšerně neprofesionálně ozvučená změť zvuků, ve které nebylo Klusovi rozumět téměř ani slovo (což mi u zpěváka, který má svůj repertoár založený především na textech a hraní si se slovíčky, přijde jako hodně velké mínus :o(. Navíc jsem měla problém Klusovi s Jirkou cokoliv z toho, co předváděli, uvěřit. Jejich rádoby vtipné průpovídky mezi písničkami působily hodně strojeně a nebylo pochyb o tom, že jsou dopředu nacvičené, protože drhly jako nepovedené scénky ze školních vánočních besídek, a k oněm přemýšlivým, občas něžným a dost často překvapivě hlubokomyslným textům jejich nového alba (alespoň podle toho, co jsem stihla zaslechnout) působily jako pěst na oko, jako by se Klus vždycky z toho vážného módu písničkového ve vteřině bůhvíproč přepnul do módu šaškovského. Přiznám se, že v tomhle Klusovi nerozumím (hlavně při rozhovorech nikdy nevím, kdy ho brát vážně a kdy si dělá legraci) a ony rychlé střihy během koncertu na mě byly příliš silné kafe a hrozně mě rušily.
Částečně i díky tomu mě koncert jako takový vlastně vůbec nevtáhl do děje (a podle toho, co jsem viděla v publiku, jsem tak na tom zdaleka nebyla sama). Kvůli špatnému ozvučení, kdy vám basy mínily způsobit srdeční arytmii, ale zpívaným slovům nebylo rozumět, si vlastně s interprety ani nemůžete zazpívat a problém byl i s tleskáním, protože s tím jejich přerušováním nebo změnami v písničkách se člověk moc nechytal. Ve výsledku tak vlastně jen sledujete, co se děje na jevišti, aniž byste se toho mohli zúčastnit (kluci by podle mě měli zvážit prodej lístků na sezení jako na divadelní představení). A i když na tom, že jsem si s Klusem pořádně nezazpívala a že se mi tudíž koncert nelíbil, nesu svůj nemalý díl viny, protože jeho novou desku nemám kromě úvodního singlu Napojen vůbec naposlouchanou a i z těch starších znám vlastně jen pár svých oblíbených písniček, stejně si myslím, že to bylo hodně amatérské vystoupení. Pokaždé, když se atmosféra v sále začala trochu uvolňovat pod vlivem starších hitů, zařadili písničku z nového alba a rozpačitost byla zpátky. Nevím, jak u ostatních, ale pro mě to byla celkem agónie – vlastně jsem vůbec netančila, ani neskákala, jen občas jsem si zatleskala do rytmu a sem tam pípla v některém refrénu, jinak jsem celý koncert znuděně odstála v koutě – a největší hitovka Pánubohu do oken tam citelně chyběla (byla by to podle mě ideální vypalovačka na úplný závěr koncertu).
Jediné, co z celého koncertu stálo za to, byla Klusova improvizace ála hip hop na téma "jak taťka přišel ke gaťkám" (inspirovaná kalhotkami vhozenými z publika), která byla opravdu vtipná a uvolněná a byla jediným momentem, kdy jsem se opravdu od srdce zasmála (ani ne tak kvůli zpěvu, tomu moc rozumět nebylo, ale spíš proto, že měl Klus tak hezky okoukaná všechna ta hiphoperská gesta a pohyby :o) A vtipná mi připadala i Jirkova věta: "Prosím vás, nekřičte moje jméno, já vám to taky nedělám.". Už pomalu začínám chápat, proč jsou koncerty Tomáše Kluse tak zábavné na youtube a tak suchopárné naživo – na youtube jsou totiž vystříhané ty nejlepší gagy z celého koncertu (v našem případě by to byly tyhle dva momenty), takže to pak vypadá jako náramná legrace, i když ve skutečnosti to bylo jen pět minut z celkových sto dvaceti :o(
Každopádně na závěr si ještě neodpustím jednu perličku k náhodám, které mě poslední dobou tak často potkávají – při zpáteční cestě vlakem jsem si četla Rezistenci a přišlo mi celkem vtipné, že jsme si přisedli do kupé zrovna k holčině, která četla Alianci :o)
