Jak se mi líbilo filmové zpracování druhého dílu upíří ságy od Stephenie Meyerové? No, začalo to velmi slibně – efektní "nástup" titulku filmu s couvajícím měsícem ve mně rozechvěl radostné očekávání nevšedního zážitku, které vzápětí přiživila scéna s Belliným snem před zrcadlem.
Potom se ale film "rozběhl" a já jsem se nejednou přistihla, že si v hlavě jen odškrtávám scény z knižní předlohy. Díky tomu jsem si po chvíli uvědomila, že se vlastně nudím, protože k podobným myšlenkám obvykle nezabloudíte, pokud je film dobře natočený. Zase jsem si musela zvykat na Edwardovu tvář
(Roberta Pattinsona zkrátka opravdu nepovažuji za sex-symbol poslední doby). Ani Bellino depkové období na mě ve filmu neudělalo nijak zvláštní dojem a její hysterické křičení ze spaní mi připadalo přinejmenším divné (když se o něm psalo v knize, představovala jsem si ho jinak), ale na druhou stranu počítačové zpracování vlkodlaků bylo opravdu povedené, jenže to už jsem se měla možnost dozvědět z trailerů.
Zhruba od druhé třetiny filmu, když se na scéně objevil Jacob, jeho vtípky a škádlení s kamarády vlkodlaky a nakonec zachraňování Edwarda v italské Volteře, se to zlepšilo a dění na plátně mě opět vtáhlo do děje, i když i mezi tím se sem tam objevila "hluchá" místa. Hodně se mi líbil Aro, zalíbil se mi svým způsobem už v knize (je to takový "fascinovaný" sympaťák :o) a jeho filmový představitel v podání Michaela Sheena byl perfektní.
Celkově můj dojem z Nového měsíce není až tak negativní jako u prvního dílu, kde mi nejvíc vadil razantní zásah tvůrců do dialogů ústředních postav. Svou zásluhu na tom má určitě i skutečnost, že jsem v tomhle případě četla knihu s několikaměsíčním předstihem. Druhý film Twilight ságy ve mně vzbudil spíš neutrální pocity – nenadchl, ale ani neurazil. Škoda, že dějová linka byla tak nesourodá. Připomínala mi keřík hroznového vína, protože jednotlivé scény tvořily samostatné útvary spojené k celku jen tenkou šťopkou. Zkrátka i v tomto případě platí, že kniha byla lepší než film.