Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Dačice
27. září 2014 | 19.32 |
Stejný prodloužený víkend, kdy jsme byli ve Slavonicích, jsme při zpáteční cestě vyrazili malinko po jiné trase a zastavili se pro změnu v Dačicích (výlet jsem si opět musela tak trochu vynutit, resp. proběhl jakýsi výměnný obchod, něco za něco :o) I v úterý 8. července 2014 nám přálo počasí a bylo krásně teplo a slunečno. Zaparkovali jsme u supermarketu Lidl nedaleko tvrze s krásnou kulatou věží, v jejíchž rozlehlých prostorách se nyní nachází několik firem (včetně prodejny kotlů) a ze strany od silnice sympaticky vyhlížející (mohu pouze odhadovat, protože dovnitř jsme nakonec nezavítali) restaurace Pivovarský dvůr. Tvrz prý byla postavena pány z Hradce na přelomu 14. a 15. století.
Potom jsme pokračovali kolem překrásného Starého zámku, který nechal v letech 1572 až 1579 postavit tehdejší zdejší pán Albrecht Krajíř z Krajku (šlechtický rod Krajířů pocházející z Korutan mimochodem vymřel v roce 1600 po meči) a kde nyní sídlí městský úřad, pořád dál podél silnice až nahoru na Palackého náměstí (říkám nahoru, protože je to do kopce :o). Dačické hlavní náměstí ale není nic úchvatného – je moderní, plné aut a jediné, co tam stojí za povšimnutí je budova Městské radnice v renesančním slohu a s věží, která má po straně nejen malý zvonek se šňůrkou, ale i "zazděnou" rytířskou ruku s mečem (to se mi líbilo už coby dítěti :o) Zvonek prý kdysi sloužíval ke svolávání pánů z městské rady nebo jako umíráček odsouzencům a ruka v brnění s mečem byla na věži vyvěšována na znamení městského práva.
pise.cz/img/330984.jpg"> 
Protože jsme toho měli v plánu hodně a trochu nás tlačil čas, a taky proto, že nahoru k dačickému zámku je to zase do kopce, popojeli jsme si k němu autem, které jsme nechali na poměrně velkém neplaceném parkovišti (vlastně jde o Havlíčkovo náměstí :o) hned vedle zámku a pár kroků od Kostela sv. Vavřince s renesanční věží, kam jsme měli v plánu také vylézt. Nejdřív jsme ale zamířili k zámku (na věži byla stejně polední pauza) a koupili si lístky na prohlídku interiéru (vstup je 100,- Kč/osobu a jako bonus jsme dostali pohlednici a také prohlídkový pas Národního památkového ústavu s názvem "Klíč k památkám" – jde o jakýsi věrnostní program, takže když navštívíte pět zapojených hradů, zámků apod. máte vstup do šestého objektu zdarma :o) Před začátkem prohlídky jsme měli ještě trochu času, a tak jsme se prošli i přilehlým zámeckým parkem v anglickém stylu (vstup do zámku stejně není z oné čelní strany do silnice, ale zezadu, jakoby od zámeckého parku). Jak už jsem říkala, byl krásný letní den, sluníčko svítilo a všechno bylo tím pádem mnohem fotogeničtější :o) Obešli jsme si okruh zámeckým parkem kolem kapličky a bližšího břehu rybníka, a pak už nás čekala prohlídka zámku samotného, která začínala na vnitřním nádvoří vchodem do dolní prosklené arkády připomínající jakousi zimní zahradu.
Zámek byl původně renesanční (první zmínky pochází z roku 1591, kdy jej nechal postavit Albrechtův syn Oldřich Krajíř z Krajku), během let byl ale postupně přestavován. Jeho současná podoba z první poloviny 19. století je empírová a má ji na svědomí Karl Anton Maxmilian Dalberg (šlechtický rod Dalbergů pocházející z horního Porýní získal zámek dědictvím v roce 1809 a vlastnil ho až do roku 1940). Mně se ze zámku moc líbil Sál předků, který je úplně první místností prohlídkové trasy a je krásně renesanční – s klenbami na stropě a nádhernými dřevěnými truhlami a komodami (trochu jako v Třeboni nebo Českém Krumlově), kromě portrétů členů rodu Dalbergů je tu k vidění i moc pěkný obraz s výjevem pasování prvního Dalberga do rytířského stavu na mostě u Andělského hradu v Římě, který mi hodně připomínal renesanční obrazy v Museo Correr v Benátkách. A pěkný byl i Gotický sál s nástěnnými malbami z roku 1818 – pomalovaný je tu snad každičký kousek zdiva a celkový výjev má působit jako venkovní posezení v altánku se zdobenými římsami, navíc tam na nás čekala dvojice dívek, které nám krátce zahrály na kytaru a flétnu, takže jsme měli prohlídku zámku zpestřenou i o nějakou tu kulturu :o) Jinak Gotický sál dačického zámku prý také slouží jako oddací síň.
Fotky interiéru zámku pochází z jeho oficiálních webových stránek :o)
Do prvního patra zámku se pak prochází velkou halou se samonosným schodištěm, která je prý vynikající ukázkou klasicistní architektury u nás – slečna průvodkyně si nás dokonce vyzkoušela, jestli poznáme, které z dvojice dveří na podestě jsou falešné (klasicismus totiž vyznával symetrii :o). Z horního patra stojí za zmínku především krásné parketové podlahy, Velký salon a naprosto úchvatná secesní knihovna, která je de facto celá obložená dřevem, s nádherným ochozem, překrásnými zákoutími a nějakými 17 tisíci svazky knih nejrůznějších vědních oborů i beletrie, což mi na takovou poměrně malou místnost přišlo obdivuhodné. Každopádně byla hrozně útulná a roztomilá a docela dobře bych si ji uměla představit u mě doma, tedy kdybych měla rodinný dům nebo zámek, že :o) Z knihovny se navíc dalo projít rovnou do horní prosklené arkády alias zimní zahrady, která vznikla (stejně jako ta dolní) v roce 1909 po odkrytí původních renesančních arkád a zasklení jejich oblouků.
Po prohlídce zámku jsme se ještě zašli mrknout do zámecké barokní kaple, která je v prvním patře zámecké minivěže s hodinami nad průjezdem, resp. průchodem na nádvoří ze zámeckého parku – kaple je celkem obyčejná a poměrně moderní (nebo tak na mě alespoň působila). V přízemí naproti pokladně se pak nachází velice příjemná kavárna Café Dalberg, kde jsme si dali na posilněnou čaj se zázvorem, kořením, medem a citronem – mňam :o)
Potom jsme se od zámku vydali zpět ke Kostelu sv. Vavřince, po cestě jsem si vyfotila zámek ze všech stran i mariánský sloup z roku 1725 na upraveném prostranství před ním a také zdejší památník kostce cukru – pro ty z vás, kteří to podobně jako já nevěděli – Dačice jsou místem, kde byla v roce 1841 vyrobena první kostka cukru na světě. Vyrobil ji zdejší ředitel cukrovarnické rafinérie Jakub Kryštof Rad pro svoji manželku a vyřešil tak problém, co s tvrdými a nepraktickými homolemi cukru, které se musely roztloukat na malé kousky. Vynález kostkového cukru byl patentován v roce 1843 a tento moment připomíná také pomník ve tvaru kostky z roku 1983.
Jinak výstup na sedmipatrovou kostelní věž byl celkem krátký. Věž totiž měří jenom 51 metrů a údajně na ni vede 150 točitých schodů (neměla jsem čas je přepočítávat :o). Věž je renesanční, byla postavena v letech 1586 až 1592 pod vedením italského stavitele Francesca Garofa de Bissone, jehož náhrobní kámen byl nalezen v jejím v přístěnku, a sousední barokní Kostel sv. Vavřince k ní byl přistavěn v letech 1775 až 1788 (na jeho místě původně stával románský kostel, ke kterému se váže první písemná zmínka o Dačicích). Na věži je také uchován nejstarší zvon jménem sv. Vavřinec z roku 1483 vážící 480 kg, kterému v současné době dělají společnost dva další zvony z roku 1990. Věž je veřejnosti přístupná pouze během letních prázdnin a vstup stojí 20,- Kč/osobu. Z prostorného a vzdušného ochozu je krásný výhled na město, zámek i okolí (samozřejmě jsem měla foťák v pohotovosti :o), ale začala nás dohánět bouřková mračna, a tak jsme se museli celkem brzy vrátit do auta a vyrazit na cestu domů.
