Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Třeboňský zámek a plavba kolem Světa
24. říjen 2014 | 19.21 |
Letos v létě došlo i na plnění slibů, a když bylo v sobotu 19. července jasné, že se vyplní tropická předpověď počasí a bude slunečno s teplotami kolem třiceti stupňů, rozhodli jsme se vyrazit znovu do Třeboně. Neodradila nás ani dopravní zácpa s kolonou před kruhovým objezdem u Třeboně (později jsme zjistili, že zrovna ten víkend se tam konaly Slavnosti Jakuba Krčína, a proto bylo všude tolik lidí a stánků a vůbec všeho). Během čekání v koloně jsme se dokonce stali svědky dopravní nehody – hned vedle nás (a tím myslím opravdu těsně vedle našeho auta) při vyjíždění na hlavní silnici od benzínové pumpy sejmulo auto v protisměru neopatrného kluka na skútru, který se tak moc chtěl zařadit k nám do pruhu, až si zapomněl hlídat i druhou stranu. Naštěstí se nikomu nic nestalo, a i když to vypadalo hrozivě a skútr se rozlítl na cimpr campr, kluk na něm se doslova a do písmene podruhé narodil a ze svého skútru vlastně jen jakoby "sesedl". I tak to byl ale docela hnusný pocit, když vidíte na vlastní oči scénu jak z akčního filmu, přesně víte, co se stane, a nemůžete tomu nijak zabránit :o(
Každopádně když jsme se prošťouchali do centra, nechali jsme auto na parkovišti u hráze rybníka Svět (asi nemusím říkat, že byl celkem problém najít místo na parkování) a vyrazili k třeboňskému zámku zjistit, v kolik hodin začíná nejbližší prohlídka. Původně jsem plánovala, že bychom mohli stihnout oba prohlídkové okruhy (když totiž koupíte lístky naráz, máte druhý vstup za polovic), ale vzhledem k tomu, že jsme měli na půl druhou rezervaci v restauraci Šupinka (tu byl taky celkem problém ukořistit – prostě Slavnosti Jakuba Krčína jsou Slavnosti Jakuba Krčína :o), tak bychom to nestíhali. Nakonec to ale vlastně vůbec nevadilo – říkala jsem si, že všeho (včetně prohlídkových tras) moc škodí, a svým způsobem jsem byla ráda, protože se mi v Třeboni moc líbí a takhle máme aspoň něco schovaného na příště :o)
Ono totiž i s tou jednou prohlídkovou trasou to bylo celkem hektické. Lístky jsme si koupili na hlavní prohlídkovou trasu (vstup je 100,- Kč/osobu) od 11:40 hod. s tím, že jsme si odskočili na zámecké WC a já pak odběhla na náměstí, že se podívám na radniční věž (z minula zůstala nedobyta, a to jsem chtěla napravit :o). Na webu se mi po dlouhém a složitém pátrání podařilo objevit neověřenou informaci, že je věž k prohlídkám otevřená jenom do 12 hod., ve skutečnosti byla sice otevřená do 13 hod., ale to mi v rámci našeho harmonogramu moc nepomohlo, takže jsem se rozhodla vylézt na ni hned, i když mě trochu tlačil čas (od zámku jsem odcházela něco málo po 11 hod.). Vstupné na věž je 30,- Kč a vybíral ho klučina u stánku hned před jejím vchodem dole na náměstí.
Třeboňská věž je poměrně malá – má jen asi tři patra kamenných schodů a po nich tři patra schodů dřevěných kolem hodinového strojku. Podle oficiálních informací na internetu měří 31 metrů a byla k radnici přistavena v roce 1638. Každopádně je taková sympaticky roztomilá, upravená a má hezky zdobený ochoz. Výhled je z ní sice více méně jen na třeboňské historické náměstí, jinak jsou hodně vidět střechy, ale i tak to byla malebná podívaná :o)
Při výstupu na věž jsem byla překvapivě superrychlá, takže jsme před prohlídkou zámku ještě v pohodě stihli obejít stánky na náměstí a na zámeckém nádvoří, přičemž jsem neodolala a s vidinou blížící se sezóny dalších filharmonických koncertů jsem si koupila náhrdelník, náramek a náušnice z pravých perel – vše za nějakých 700,- Kč, což, když vezmu v úvahu, že jsem na podobnou soupravu koukala v katalogu Oriflame, kde za ni chtěli nějakých 650,- Kč (byla tam sice trojitá šňůra perel, ale kazila to jakási stříbrná spona a navíc to byla pouhopouhá bižu), vlastně není až tak moc a navrch je to krásný suvenýr :o) Ke stánkům se vzácnými kameny a šperky z nich jsme se vraceli několikrát a nakonec jsme přecházeli mezi dvěma stánky od stejné firmy – jeden měli na nádvoří zámku a druhý na náměstí – a vybírali jednotlivé kousky tak, aby šly k sobě do sady (na náměstí jsem si vybrala náušnice a u zámku náhrdelník a náramek :o)
Potom jsme vyrazili na vnitřní zámecké nádvoří, kde začínala první prohlídková trasa, resp. prohlídková trasa A, která nese podnázev Rožmberské renesanční interiéry, a musím říct, že byla opravdu moc pěkná. Třeboňský zámek celkově, včetně vybavení interiéru, je mnohem hezčí, než jsem čekala. Všude jsou poměrně malá okna, takže je zámek uvnitř docela tmavý, což podle mě ale krásně dotvářelo onu renesančně středověkou atmosféru. Veškeré interiéry téhle prohlídkové trasy jsou totiž soustředěné především na posledního z Rožmberků, Petra Voka. Prohlídka začíná v tzv. Dvořanskou světnicí neboli Erbovním sálem, který je naprosto úchvatný – s malovanými zdmi plnými erbů, medvědů (to kvůli předstírané příbuznosti Rožmberků s italským rodem Orsini :o), pětilistých růží a všelijakých ornamentů, s nádhernými kachlovými kamny v rohu a spoustou krásných dřevěných truhlic.
Další místností pak byla autenticky naaranžovaná renesanční Jídelna, kde kromě cínového a stříbrného nádobí, skleněných číší a cínových korbelů byly k vidění také portréty členů rožmberského rodu (kromě jeho posledních představitelů – Viléma z Rožmberka a jeho bratra Petra Voka – například i portrét Bílé paní, Perchty z Rožmberka) i císaře Rudolfa II., na kterého přišla řeč ještě i později během prohlídky.
Fotky interiéru zámku opět pochází z jeho oficiálních webových stránek :o)
Z ostatních místností prohlídkové trasy se mi ještě líbila tzv. Kunstkomora, neboli místnost určená ke shromažďování nejrůznějších sbírek, ať už obrazů a jiného umění, nebo třeba i přírodních kuriozit. Nejzajímavější mi přišla sbírka obrovských ulit mořských živočichů, číše z pštrosího vejce nebo třeba sextant, který se používal k navigaci na moři za pomoci hvězd, ale i některé obrazy (kromě jiného přišla řeč i na to, že Petr Vok byl nejspíš kališník :o). Jinak na Třeboni nechyběla ani alchymistická oratoř a laboratoř, které byly tehdy nezbytnou součástí každého pokrokového šlechtického sídla (Vilém z Rožmberka údajně pozval do Třeboně dokonce i známého alchymistu Edwarda Kellyho :o).
I když prohlídkovou trasu tvoří de facto jen pár místností, patřil k nim zajímavý výklad a měli jsme štěstí i na poměrně sympatickou slečnu, která o všem moc pěkně povídala (při prohlídce nás sice opět čekaly pantofle, ale po Dačicích jsem už byla připravená a měla plné boty :o), takže výsledek byl víc než pozitivní. A nesmím zapomenout ani na trochu těch historických informací a milníků – zdejší nejvýznamnější rod Rožmberků odkoupil město Třeboň od svých příbuzných Landštejnů v roce 1366, přestavba zámku do renesanční podoby proběhla v letech 1565 až 1575, největší slávu získala Třeboň od roku 1602, kdy se sem i s celým svým dvorem přestěhoval poslední Rožmberk Petr Vok a nechal udělat na zámku poslední úpravy (výzdobu Erbovního sálu apod.). Po jeho smrti v roce 1611 se majitelé Třeboně střídali jako na běžícím pásu a v roce 1660 ji dostali do rukou Schwarzenberkové – proto je tu nedaleko ona Schwarzenberská hrobka (v souvislosti s nimi stojí za zmínku ještě zdejší kamenná kašna z roku 1712, která nese motiv schwarzenberského znaku s krkavcem klovajícím hlavy poražených Turků a na které zrovna krásně kvetly lekníny :o).
Po prohlídce zámku a krátké procházce zámeckým parkem nás ještě čekal výborný oběd ve zdejší rybí restauraci Šupinka – dala jsem si rybku z týdenní nabídky, a sice filet z amura s česnekovými plátky a šťouchané máslové brambory, a bylo to vskutku delikatesní pošušňáníčko :o) Navíc jeden z výletníků objevil kouzlo nealko mochita (já osobně teda na té kombinaci limetky a třtinového cukru nevidím nic úchvatného) a odnesl si jako suvenýr roztomilé žluté míchátko ve tvaru žirafy :o)
No, a aby toho nebylo za celý den málo, vyrazili jsme po odpočinku v klimatizované restauraci na okružní plavbu lodí po rybníku Svět. Jízdenka stojí 100,- Kč/osobu, plavba trvá přibližně třičtvrtě hodiny a loď vyplouvá každou celou hodinu od devíti ráno do pěti hodin odpoledne. Je to solidní courák, takže máte čas pokochat se okolní krajinou a udělat spoustu fotek (voda, to je moje, takže jsem byla ve svém živlu :o), navíc tohle tempo rozdýchali i jedinci, kteří před vyplutím místopřísežně přísahali, že trpí mořskou nemocí a určitě se jim na palubě neudělá dobře :o)
Zkrátka i tentokrát byl náš výlet do Třeboně nadmíru povedený – s výborným jídlem, nádherným počasím a krásnými a různorodými zážitky byl, troufám si říct, vlastně dokonalý a proběhl k naprosté spokojenosti všech výletníků :o)
Komentáře
| RE: Třeboňský zámek a plavba kolem Světa | boudicca | 25. 10. 2014 - 20:56 |
 RE(2x): Třeboňský zámek a plavba kolem Světa |
rebarbora | 26. 10. 2014 - 13:03 |