Rebarbora | Hudební úlety

Podle mých blogových "koncertních" článků by se mohlo zdát, že jsem poslední dobou zcela přesedlala na vážnou hudbu, ale není to pravda. Mým hudebním šálkem kávy pořád zůstává indie a alternative rock a vrcholnou příčku na žebříčku mých nejvíc nejoblíbenějších kapel pořád zaujímají MUSE. Bohužel se tenhle rok kluci trochu odmlčeli – útěchou mi je fakt, že když už za celou dobu nemají žádné novinky na svých oficiálních webovkách (poslední zpráva o úpravě designu pochází z května letošního roku :o(, čas od času se objeví alespoň nějaká zmínka na webu NME, a podle všeho to vypadá, že by měli pracovat na nové desce, což jim budiž polehčující okolností :o)

Nicméně hlavním tématem tohoto článku mají být moje tzv. hudební úlety, protože i když jsem rockově laděný posluchač, neznamená to, že si sem tam nepobrukuju i u nějaké té popové či R&B písničky, co zaslechnu v rádiu nebo zahlédnu při přepínání televize, a právě pár takových "extrémních" kousků jsem se rozhodla dát i sem na blog :o)

Ze všeho nejdřív jsem viděla videoklip, který mě upoutal hned na první dobrou tím, jak je takový dokumentárně taneční a příjemně bezprostřední a přestože jsem si ze začátku říkala, že ta písnička není nic moc, od klipu jsem nemohla odtrhnout zrak :o) Navíc čím dýl, resp. častěji jsem na něj koukala, tím víc se mi ty jejich taneční kreace líbily. A nakonec se mi zalíbila i samotná písnička, takže jsem si ji natáhla do mobilu a zejména ráno cestou do práce si ji pouštím do sluchátek, abych se trochu nabudila k pracovním výkonům. Zpravidla mi vyloudí úsměv na rtech a mám u ní tendenci pohupovat se do rytmu nebo aspoň přidat do kroku :o)

I u téhle písničky jsem ze všeho nejdřív viděla videoklip, který je na rozdíl od Kieszy hollywoodsky uhlazený a puntičkářsky dokonalý, nicméně Taylor Swift to v těch desítkách perfektně stylizovaných verzí pokaždé tolik sluší a navíc si umí dělat legraci i sama ze sebe, že jsem ho po několika přepnutích nakonec vzala na milost :o) Písnička jako taková je tak příjemně trhlá, že si ji prostě nejde nepobrukovat cestou z práce, i když mám Taylor Swift pořád nějak podvědomě spojenou spíš s posmutnělými baladami typu Safe and Sound.

Mladinká zpěvačka Celesta mi byla vždycky sympatická a hodně jejích anglicky textovaných písniček jsem si vždycky z rádia pobrukovala naprosto přesvědčená, že jde o nějaký nový zahraniční objev, a pak jsem se vždycky divila, když jsem z klipu na Óčku zjistila, že je od ní. V tomhle případě jsem ale zase viděla nejdřív videoklip – vypadá to, že trávím docela dost času u televize, ale nejspíš to budou vždycky ty momenty, kdy po příchodu z práce odpadnu v obýváku a tupě zírám, naprosto vyčerpaná a neschopná dokopat se k čemukoliv konstruktivnímu :o( Každopádně klip i písnička se mi docela zalíbily (na rozdíl od těch předchozích, ty se mi vždycky k té písničce nějak "nehodily" nebo jak bych to řekla, nejspíš i proto, že jsem písničku nejdřív slyšela z rádia a teprve až potom viděla videoklip), tím víc, že jde evidentně o nějaký filmový počin, naneštěstí to ale vypadá, že slovenská pohádka Láska na vlásku, ze které tahle písnička je, se v našich kinech promítat nebude :o(

Tohle je naprosto opačný případ – ze všeho nejdřív jsem ji slyšela v rádiu a docela se mi melodicky zalíbila, takže jsem se pak po ní porozhlédla i na našem milém zlatém youtubu, kde jsem k mému překvapení zjistila, že jde o písničku k filmu Hvězdy nám nepřály. I tak jsem si ji ale přiřadila do svého ranního playlistu (mimochodem zatím pořád marně sbírám odvahu se na tenhle film podívat :o(

No a nakonec lehce depresivní, ale přesto melodicky velmi neodbytná písnička o jedné "malé šťastné pilulce" :o) Vím, co si asi většina lidí myslí o jejím námětu, ale já, jakožto nekonečná naivní romantička, za tím textem od prvního poslechu vidím metaforu lásky a její název považuju za jakousi "přezdívku" pro milovanou osobu, v tomto případě ženu (když je interpretem chlapec :o)...