V listopadu jsem celkem dost přemýšlela. O tom, co chci, co nechci, co mě dělá šťastnou a co bych si mohla odpustit (tedy ne že bych se dobrala nějakého výsledku). Taky jsem měla hodně málo času téměř na cokoliv. V jednom kuse něco zařizuju, vyřizuju, reklamuju, ale taky chodím posedět nad šálkem něčeho dobrého a občas i za kulturou. A v prosinci se zdá, že na tom budu úplně stejně. Na jednu stranu je to fajn, na stranu druhou to umí být pěkně vyčerpávající.
A moc nepomáhá ani to, že se každý týden trmácím na otočku do Prahy a zpět, čímž úspěšně zabiju čtyři hodiny samotnou cestou, abych mohla strávit hodinu a čtvrt na překladatelském kurzu. Naštěstí kurz jako takový je super a je fakt, že nejezdit tam osobně a nechat si jenom posílat záznamy z hodin (tedy studovat distanční formou), by bylo o ničem. Podrobněji své zážitky a dojmy z kurzu rozeberu snad někdy příště.
Jinak tady na blogu jsem si dala schválně pauzu, abych si ujasnila priority a zjistila, jestli chci pokračovat a jestli mi to psaní bude případně chybět. Onen nedostatek času a kupící se resty mi totiž na pohodě moc nepřidávaly, a tak jsem si říkala, jestli se na to radši nevykašlat (tak to vypadá, když člověk vede pestrý kulturní život a chtěl by se o všechny zážitky nějak srozumitelně podělit s veřejností). Ale musím říct, že teď, po měsíci, mi to možná i chybí. Především mám pocit, že když si to hezké a zajímavé, co jsem zažila, viděla či vstřebala, někam nepoznamenám, tak to časem prachsprostě zapomenu. No a další věc je, že si o všech těch knihách, filmech, výstavách či koncertech nemám v reálném životě moc s kým sofistikovaně popovídat, resp. když už by bylo na koho to nahrnout, zjišťuju, že nejsem schopná se jen tak z fleku adekvátně vymáčknout – většinou pak skončím u toho, že pořád dokola opakuju, že to bylo super, hezký apod. (kdo by se pak se mnou chtěl pouštět do nějaké hlubší debaty, že?), ale už nejsem schopná specifikovat, proč se mi to tolik líbilo, a tak obšírně o tom rozjímat, jako to dělám tady.
Každopádně v listopadu se přihodilo pár věcí, které mi udělaly radost a pro jistotu bych si je chtěla někam poznamenat :o)
- že budou o Vánocích v televizi dávat pohádku Láska na vlásku
- že mi v zapadlé pobočce naší zdejší městské knihovny, kam jsem se složitě dostávala autobusem s několikerým přesedáním, půjčili knihu, i přesto, že jsem tam dorazila mimo otevírací dobu (nějak jsem ji špatně vyluštila z webových stránek)
- že jsem přežila zkušebku a pořád mám práci, navíc se situace na pracovišti relativně stabilizovala a usadila, a i když všechno nešlape úplně tak, jak by mělo, nepřekračuje to míru únosnosti a pokud to takhle bude fungovat až do konce, myslím, že to zvládnu
- že mám knihovnu plnou spousty nádherných knížek a nevím, kterou začít číst dřív (zatím si je šetřím na vánoční dovolenou, abych si je mohla náležitě vychutnat)
- že už zase přemýšlím o tom, že začnu překládat zbývající (teď už pouze) dva díly Společnosti Niccolò od Dorothy Dunnettové a kupodivu je to celkem příjemná představa
- že se mi daří setkávat se s úžasnými lidmi, jako je spisovatel František Niedl nebo překladatel Miroslav Jindra
- že už mám nakoupené vánoční dárky (stačí je jen zabalit)
- že mi poprvé od doby, co jsem ji dostala, rozkvetla orchidej
- že jsem v Albertu nasbírala známky a odnesla si domů úplně zadarmo DVD Ratatouille
- že jsem si v Camaieu koupila krásný zimní kabát, i když jsem za něj dala přes dva tisíce
- že jsme byli v kině na třetím díle Hunger Games a zvládli jsme k tomu i poctivou domácí přípravu a dva předchozí večery koukali na první a druhý díl
A teď už hezky šupky dupky zapálit první svíčku na adventním věnci :o)
