Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Končí rok 2014
31. prosinec 2014 | 16.36 |
A je tudíž třeba ho nějakým způsobem shrnout :o) Když o tom tak přemýšlím, byl letošní rok hodně zážitkový a překvapivě celkem pozitivní. Když si odmyslím svoji pracovní eskapádu ve třetím čtvrtletí a sem tam nějaké to zadumané hloubání nad mou další budoucností, potkala mě v roce 2014 spousta příjemných zážitků, výletů, besed, koncertů... zkrátka myslím, že můžu říct, že jsem letos žila na plné obrátky a snažila se užít si všeho, co mi osud přihrál do cesty :o)
Začátkem roku jsem se sice chvíli mátořila z prodělané nemoci a dvojích antibiotik, navíc jsem byla v práci lehce rozmrzelá z teplotního diskomfortu způsobeného mojí novou kolegyní, kterou mi posadili do kanceláře a která byla k mé smůle krajně teplokrevná, tudíž si libovala ve vypnutém topení bez ohledu na venkovní teplotu a neustále potřebovala přívaly čerstvého vzduchu, nejlépe v podobě průvanů :o( Nikdy za celý svůj život jsem se nepovažovala za zmrzlíka, ale při konfrontaci s tímhle přírodním úkazem jsem si tak připadala, ba co víc, připadala jsem si až abnormálně teplomilná. Do práce jsem chodila v těch nejhuňatějších svetrech a stejně jsem se většinu dne choulila a snažila si zahřát prokřehlé prsty a studené nohy a ve světlých okamžicích, kdy jsem se začínala trochu ohřívat a přibližovat se své běžné provozní teplotě, jsem musela poslouchat výkřiky typu: "Tady je vedro!" či "Uf, já jsem úplně spařená!" :o( Ačkoli jsem člověk poměrně nekonfliktní a tolerantní, vidina, že budu chodit do práce zachumlaná ve svetru ještě v červenci a stejně se nebudu moct pořádně zahřát, mě točila pěkně do vrtule, o tom neustálém přetahování se o kohout radiátoru či kličku na okně ani nemluvě :o( Naštěstí se to v druhém pololetí zlomilo a u mě v kanceláři došlo k výměně spolubydlících, takže letošní podzim a zimu už jsem si nemusela lámat hlavu s tím, co teplého si vezmu na sebe, a užívala jsem si lehké svetříky, které jsem si v hojném počtu nakoupila povětšinou v Camaieu (protože tam mají tak nádherné a heboučké kousky, až srdce pokaždé zaplesá a peněženka zapláče :o)
V prvním pololetí jsem si taky vyloženě užívala, že už nemusím každou volnou minutu dřepět nad překlady a připadala jsem si svobodná jako pták, jako bych si po dlouhém sezení v jedné poloze konečně mohla pořádně protáhnout nohy :o) Nehonil mě žádný termín a de facto jsem nic nemusela, konečně jsem měla čas číst, chodit do kina nebo na koncerty, jezdit na výlety a navíc jsem o tom ještě jakž takž stíhala psát sem na blog, nehledě na to, že jsem zvládla publikovat i nějaké ty nedopsané články z předchozího roku :o) Těch se mi za loňský rok, kdy jsem pilně překládala do soutěže J.
Levého, podařilo nasbírat hned 17 :o( Nakonec jsem z loňských restů zvládla sepsat 9 článků a zbytek zůstal viset jaksi ve vzduchoprázdnu, protože od podzimu, kdy jsem začala každý týden dojíždět na překladatelský kurz, už jsem toho na blog zase moc nesepsala a naopak jsem kvůli svému pestrému kulturnímu životu nabrala skluz ještě i s letošními články :o( Těch je asi patnáct. Teoreticky bych se na všechny ty nenapsané články mohla vyprdnout a nechat je hnít v propadlišti času, ale jsou to povětšinou samé hezké vzpomínky a zážitky, které se asi jen tak opakovat nebudou, a vzhledem k tomu, že mi tenhle blog slouží tak trochu jako památníček, přece jen bych je tu ráda měla :o) Takže v novém roce vzhůru do práce!
No, a když už jsme u toho bilancování a vyhodnocování, musím říct, že se mi zalíbily všechny ty přehledné grafy, se kterými jsem si vloni tolik pohrála, a proto chci i letos navázat na grafologicky statistickou tradici a zpracovala jsem obdobným způsobem i rok 2014 :o)
Celkově na tom ale s těmi články nejsem tak špatně, vlastně jsem zhruba na ročním průměru, a když se to rozepíše mezi jednotlivé měsíce, vypadá to ještě líp, protože třeba v takovém lednu nebo dubnu jsem byla na vyšší hranici za předchozí roky a v květnu a červenci jsem dokonce publikovala nejvíc článků od začátku existence blogu :o) A taky se mi dařilo nezanedbávat jednotlivé rubriky, takže letos žádná z nich nezela prázdnotou :o)
Každopádně, i když jsem v druhém pololetí nejdřív bojovala na pracovní frontě a potom jezdila na kurz (mimochodem v lednu mě čeká už jen závěrečná zkouška), pořád jsem pokračovala ve své krasojízdě a užívala si koncertů, výstav a tak podobně :o) Taky jsem během svého pravidelného dojíždění do Prahy (po cestě tam ve vlaku a po cestě zpátky v autobuse Student Agency) přečetla spoustu knížek (jakože víc, než by se mi podařilo přečíst normálně) – teoreticky jsem si sice mohla opakovat látku nebo tak něco, ale většinou jsem na to byla příliš unavená. Knížek jsem tudíž přečetla víc než za pětiletou historii svého blogu (a tím pádem sledování statistiky přečtených knih :o) Co se ale průměrné tloušťky knih týče, držím se kolem průměru a můj osobní rekord z roku 2011 zůstal nepokořen.
Podobně horečnatým tempem, jakým jsem četla, jsem si ale knihy taky kupovala, tedy minimálně ke konci roku, a dostala jsem se tak na poměrně astronomické číslo nějakých pětadvaceti nových přírůstků! Já vím, že bych se měla krotit (a od nového roku se rozhodně víc brzdit budu, protože jinak by se mi mohlo lehce stát, že si všechny ty knižní skvosty ani nestihnu přečíst), ale když ona je to taková nádhera brouzdat očima knihovnou, kochat se a těšit na všechny ty skvělé knihy, které mě ještě čekají, a případně dumat nad tím, kterou si přečtu jako další :o) Zvlášť když jsou mezi nimi takové skvosty jako další trilogie od Františka Niedla, dvě knihy od Mariny Fiorato, jedna od mé oblíbené Maggie Stiefvaterové, novinka od dua Pikora-Šichtařová, něco od Johna Greena (chci mu dát ještě šanci a zjistit, jestli jsou všechny jeho knihy tak depresivní jako Hvězdy nám nepřály a v knihovně od něj nic není), strašně tlustá trojkniha historických detektivek od Lindsay Davisové, kterou měli v Levné knize za směšných 69,- Kč, a tak dále a tak dále. A to nemluvím o tom, že má v lednu vyjít nový román od Jojo Moyesové, který vypadá víc než lákavě, a v květnu pokračování dobrodružství mého oblíbence Hynka Tase z Boru od Františeka Niedla :o) Je to zkrátka nádhera!
Ještě nesmím zapomenout na filmovou statistiku, kde se držím dlouhodobého průměru na pomezí čtyř až pěti návštěv kina za rok (což znamená, že chodím do kina zhruba jednou za čtvrt roku, a to není vůbec zlé :o) Do budoucna to ale bude možná horší, protože O2 Extra úterky mají už zase přísnější pravidla, takže slevu dostanete, jen pokud u nich máte paušál, a ještě ji můžete využít jen jedinkrát za půl roku :o( Možná ale začnu víc chodit to našeho nemultiplexového kina, i když je trochu z ruky. Jediné, co mi tam vadí, je kuřácká kinokavárna, ze které se pak ten cigaretový kouř line i do promítacího sálu a prostě všude, takže pak člověk smrdí, jako by seděl v nějaké zaplivané hospodě :o(
No a teď už hurá na tvorbu silvestrovských dobrot a potom sebou plácnout k televizi a hodit nohy na stůl :o) Vy, moji drazí, si užijte krásného silvestra a do nového roku vám přeju jen samé krásné věci!