Jak dopadlo Cameronovo "modré šílenství"? Stručně řečeno – dostalo mě! Po hodně dlouhé době jsem na plátnech našich kin viděla velkofilm hodný toho slova, a po dost dlouhé době jsem ho ihned po odchodu z kina chtěla vidět znovu, a tím nemyslím nějakou druhořadou pirátskou kopii staženou z internetu, ale znovu na něj zajít do kina. Avatar byl stvořen pro velké plátno, a tak si ho také zaslouží, stejně jako skvělou kvalitu obrazu i zvuku.
A proč, že se mi Cameronův nejnovější snímek tak líbil? Za prvé, Pandora je tak kouzelné místo, že budete mít oči plné práce a během těch 161 minut si postupně začnete přát, abyste také mohli vstoupit do toho nádherného, trochu snového světa, kde je vše v rovnováze. K tomu neoddělitelně patří za druhé, že zatoužíte i po tom sympaticky kočičím vzhledu Na'viů s jejich elegantními pohyby atletů, kteří celý den jezdí na rozličných tvorech od šestinožce připomínajícího koně po létající "draky", skáčou ze stromu na strom či ze skály na skálu a po nocích se prochází překrásně fosforeskujícím pralesem. No a za třetí si přiznejme hořkou pravdu, a sice že bez toho nepatrného klišé v zápletce by to vlastně nebylo ono, protože všichni toužíme po světě, kde ještě existují opravdoví hrdinové a kde přežívá naděje, že dobro může zvítězit nad zlem. Sečteno a podtrženo, řekněte mi, kdy odlétá raketoplán na Pandoru, a mám v mžiku sbaleno :o)
Pokud jde o třetí rozměr, musím uznat, že aktivní 3D brýle v Cinestaru jsou hodně dobré. Po pár vteřinách jsem zapomněla, že je mám na nose, a mohla jsem své oči vypustit na opravdu žírnou pastvu. Třeba při záběrech v pralese jsem měla silné nutkání odhrnovat kapradinové listy z cesty, při záběrech zevnitř skleněné "kukaně" roboobleku jsem měla pocit, že vážně koukám na dění kolem přes sklo, a při jedné bitevní scéně jsem málem prudce ucukla (menší trapas, co?) před padajícím vrtulníkem či co to vlastně bylo. Za zmínku určitě stojí i úvodní logo 20th Century s třetí dimenzí a titulky (překlad dialogů v na'viištině), které budí dojem, že jakoby plavou na povrchu před vámi. Navíc všechnu tuhle vizuální nádheru doprovází neméně krásná hudba nesoucí příjemné známky Hornerovy práce, která se výborně hodí ke Cameronovu velkolepému stylu vyprávění.
Před návštěvou kina jsem byla trochu skeptická ke všem těm superlativům, které chrlily reklamní slogany a upoutávky, ale musím říct, že veškerá chvála byla zasloužená a určitě plánuju, že si Avatara koupím na DVD, abych si mohla pro změnu vychutnat původní anglické znění.
PS: Jako malý vánoční dárek jsem k článku připíchla i tématickou hudební ukázku (viz. modrý řádek nahoře). Tak modré a veselé :o)