Začátkem ledna mi skončil kurz Základy překladu od jazykové školy Belisha Beacon. Skončilo tím pádem i mé pravidelné dojíždění do matičky Prahy a měla bych teď mít mnohem víc volného času na blog, na čtení a vůbec vlastně na cokoli :o) Nicméně leden je vždycky trochu náročnější měsíc, zejména co se lékařských garanček a protialergických vakcín týče :o) Navíc jsem neodolala hned několika kulturním zážitkům... Ale v únoru by to mělo být lepší a budu se opravdu snažit víc psát (ostatně pokud s tím v nejbližší době vážně nezačnu, budu mít za chvíli pěknou řádku restů už i z letošního roku, nejen z těch předchozích :o(
Ale teď zpátky k tématu. Řekla jsem si, že by bylo slušností nějak to moje tříměsíční úsilí v překladatelském kurzu shrnout a zhodnotit. Tak tedy: o tom, že bych se chtěla v oblasti překladu nějak dál vzdělat, jsem přemýšlela docela dlouho (asi od roku 2012, možná dýl), ale k činu jsem se rozhoupala až vloni, kdy jsem si řekla, že buď teď, nebo nikdy. Na výběr jsem měla vlastně jen kurz od Belisha Beacon nebo od Obce překladatelů, a i když byl ten od Obce překladatelů lacinější, nevyhovoval mi termínově (navíc jsem byla pořád lehce rozčarovaná z jejich hodnocení v rámci soutěže mladých p/... a chtěla jsem tudíž zkusit, jak to vidí jinde :o). Jinak co se nákladů týče, každotýdenní dojíždění do Prahy mě stálo skoro tolik, co samotný kurz, ale i tak to pokládám za užitečnou investici.
Rozhodně se mi totiž dostalo spousty odpovědí na otázky, které mi vrtaly hlavou, a zjistila jsem, že přesně to, s čím mívám u překladu největší problém, trápí i všechny ostatní (například popisy fyzických pohybů postav – to je oblast pomalu na samostatný výkladový slovník :o), což bylo neskutečně příjemné. Taky jsem si mohla udělat lepší a opravdu realistický obrázek o tom, co vlastně překladatelská profese obnáší, jakým tempem (cca 1 normostrana za hodinu; o tom si můžu nechat leda tak zdát :o( a případně v jakém oboru musí člověk pracovat, aby se uživil a tak podobně. Potvrdila jsem si tak to, co jsem celou dobu tušila, a sice že v dnešní době panuje, zejména co se angličtiny týče, obrovská konkurence :o( Nejvíc a nejlépe placená práce je prý v oblasti právních překladů (proto se na ně v Belisha Beacon taky specializují), ale to není zrovna můj šálek kávy :o( Na druhou stranu jsem zjistila, že jsem celkem dobrá přes počítače – myslím tím takovou tu uživatelskou znalost práce s Wordem a tak. Bylo pro mě dost překvapivé, kolik lidí nezná klávesové zkratky, které já běžně používám, jako je pevná mezera nebo vyhledávání, že jim dělá problémy formátování textu (řádkování, mezery za/před odstavci a podobné blbinky, včetně kopírování formátu originálu) nebo že nevyužívají kontrolu pravopisu. To jsem si aspoň na chvíli připadala jako machr :o)
Navíc mi kurz kromě jiného umožnil, na vlastní kůži si vyzkoušet, jaká je to dřina (a bohužel vlastně někdy i otrava :o( překládat pravidelně s nějakým pevně daným termínem a zejména překládat věci, které nejsou vaší srdcovkou, resp. jsou z oblastí, které vás až tak moc nezajímají. Nejhorší mi asi připadal ten časový pres, kdy jsem utahaná z práce ještě musela sednout a překládat (a že když jste unavení, není žádná legrace přimět mozek ještě v osm večer pracovat :o( Svým způsobem mi to otevřelo oči, protože mi došlo, že kdybych se chtěla nějak opravdu navážno začít věnovat překládání při mé současné práci, asi by mě to brzy přestalo bavit a z koníčku by se stalo nepříjemné trápení a stres (možná to tak je ale nakonec u všech koníčků, které se překlopí do profesionální úrovně). A kdybych překládala na plný úvazek, nevím, jestli bych byla dostatečně disciplinovaná a zvládala v domácím prostředí dodržovat jakous takous "pracovní dobu", jestli bych se nenechávala příliš rozptylovat domácími povinnostmi (ještě si to celkem živě pamatuju ze zkouškového období na univerzitě), a bojím se, že by mi po chvíli určitě vadilo, jak jsem odříznutá od světa a že bych pak o sobě moc často pochybovala a propadala se do apatie a melancholie a celkově, že bych ztrácela potřebnou motivaci :o( Navíc bych potřebovala zpětnou vazbu, které se prý člověk v praxi moc nedočká, chtěla bych o překladech diskutovat a rozebírat, proč je ta která varianta lepší než tamta... Zkrátka a dobře, zatím to vidím tak, že si překládání nechám pouze jako hobby a maximálně se přihlásím do dalšího ročníku překladatelské soutěže :o)
Aby to ale nevyznělo jenom negativně, musím zdůraznit ten nejdůležitější fakt, a sice že si troufám říct, že jsem díky překladatelskému kurzu udělala značné pokroky. Naučila jsem se větší odvaze bez ostychu nabourávat původní větné vazby a beze strachu nahrazovat či vynechávat slova, která se zdají být klíčová, ale v češtině by zněla divně (dřív jsem mívala pocit, že bych ochudila originál o nezvyklé slovní spojení nebo tak něco) – jinými slovy jsem se na mé dosavadní poměry naučila popustit uzdu fantazii a nebát se sem tam trochu odklonit od originálu. Dívám se teď na text jako na celek a všímám si věcí, kterých bych si předtím nevšimla, naučila jsem se vyčíst, co je v té které větě nejdůležitějším sdělením, a zamýšlet se nad tím, proč to autor řekl tak, jak to řekl, a co tím případně sledoval, a tak dále a tak dále. Přičemž ze všech těch skvělých lektorů, kteří se nám snažili předat maximum informací z nejrůznějších oborů, na mě nejvíc zapůsobil pan Miroslav Jindra, překladatel anglické beletrie poměrně pokročilého věku (dle jeho vlastních slov už má za sebou nějakých šedesát let překladatelské praxe, což mi přijde obdivuhodné), úžasných životních zkušeností a milého smyslu pro humor :o) Přišlo mi jako pocta, že nás učí taková kapacita, že se s námi dělí o své bohaté znalosti anglistických reálií, a fascinovalo mě, jak je skromný (přestože byl schopen vysypat z rukávu naprosto brilantní a přirozeně znějící překlad, z kterého mi padla čelist, pokaždé připouštěl prostor pro debatu a diskutoval s námi o jednotlivých možnostech, o tom, jak kdo z nás tu kterou frázi vidí, na což budu dlouho vzpomínat jako na nádherně intelektuální debaty, které se mi znovu asi jen tak nepoštěstí :o)
Jako na každém správném kurzu nás poslední hodinu samozřejmě čekala i závěrečná zkouška. Musím se přiznat, že čím víc jsem se toho na kurzu dozvěděla, tím víc jsem měla pocit, že vlastně překládat vůbec neumím. I když ono to bylo od začátku takové všelijaké – počáteční pochvala mého úplně prvního domácího úkolu a nefalšovaný údiv (možná až zděšení) nad tím, že mám jenom FCE, spolu s faktem, že mými spolužáky byli buď učitelé angličtiny, nebo holčiny, které už tenhle samý kurz absolvovaly rok předtím dálkově, mě den co den utvrzovaly v tom, že tam vlastně nemám co dělat. Dost často jsem se přistihla, jak přemýšlím, jestli mě náhodou nechválí (když už ne za překlad, tak alespoň za to, že mám hezkou češtinu) jen proto, že si celý kurz platím (z mého subjektivního pohledu totiž moje překlady nebyly žádná sláva, zvlášť ve srovnání s tím, jak překládali ostatní spolužáci), a že tudíž závěrečný test bude taky možná jen formalitou. Nicméně z tohohle omylu mě vyvedla konverzace s jednou z "dálkových" studentek někdy před Vánoci, kdy z ní vylezlo, že (přestože učí angličtinu a tudíž se jí na rozdíl ode mě zabývá de facto celou svou pracovní dobu) vloni ty závěrečné zkoušky neudělala :o( Od tohohle okamžiku mi bylo jasné, že bych se měla začít smiřovat s myšlenkou, že kurz nedodělám, a začínala jsem uvažovat, jestli si ho další rok taky nezopakuju.
Závěrečnou zkoušku tvořil test přímo na hodině, po kterém jsem si připadala jako solidní idiot. Sestával asi z pěti cvičení nadupaných nejrůznějšími chytáky a špíčky (např. u výrazu "floor lamp" jsem si byla naprosto jistá, že půjde o něco podobného jako sousedící "life boat" – a nakonec taky šlo, ale neměla jsem tušení, jaký je správný překlad, a tak jsem to nechala dospělácky bez odpovědi, protože vymýšlet si nějaké báchorky mi přišlo jako ztráta času :o(. Navíc jsem po skončení testu zjistila, že jsem hned první otázku pochopila úplně špatně (bez kontextu mi zkrátka chybí představivost), takže přestože jsem se po předvánoční debatě s jednou z neúspěšných absolventek opravdu snažila se na zkoušku připravit (alespoň jsem si procházela poznámky z jednotlivých hodin a opakovala si slovíčka), byl můj výsledek asi celkem tristní (ne, že by mi nebylo od začátku jasné, že se na něco takového vlastně naučit nedá, že to prostě musíte umět :o(. Jediné, co jsem myslím jakž takž zvládla, bylo třetí a čtvrté cvičení na synonyma (nejdřív česká, potom anglická) a poslední páté cvičení na přeformulování jednoho prazvláštního kuchařského receptu (naštěstí v češtině :o).
Druhou část zkoušky potom tvořil domácí překlad v rozsahu asi dvou normostran, na jehož vypracování jsme dostali osm dní. Asi nemusím říkat, že jsem si na něm dala celkem záležet :o) Největší kus práce jsem musela zvládnout během víkendu, protože v týdnu se mi nikdy nepodaří vyšetřit víc než sem tam hodinu. Samozřejmě jsem statečně panikařila, že to nikdy nestihnu dodělat včas, resp. že to nikdy nezvládnu dotáhnout do takové podoby, se kterou bych byla spokojená a mohla ji bez uzardění odevzdat, nejmíň tisíckrát jsem celý text kompletně přehrabala, abych ho pak dávala zase pomalu do pořádku atd. atd. Naštěstí ale bylo na zkouškový překlad mnohem víc času, než na běžné texty, které jsme překládali z hodiny na hodinu, a tak jsem mohla i projíždět text, aby se mi tam neopakovala stále stejná slova (což nebylo zrovna jednoduché, protože v každé druhé větě se vyskytovalo "idea"), srovnávat ho s originálem, jestli si tam moc nevymýšlím, držím se správných časů, vidů a tak, a zvládla jsem i vyprecizované formátování textu přesně podle originálu, včetně odkazů na internetové články :o) Nakonec, když jsem text v pátek dopoledne před odjezdem na Fantoma opery odesílala (termín byl do pátku do osmi hodin do večera), měla jsem z něj asi nejlepší pocit ze všech překladů, které jsme během kurzu dělali, a věděla jsem, že i kdybych na něj měla ještě další týden času, asi už bych se stejně nedohrabala k něčemu lepšímu. Bylo to zkrátka maximum toho, co jsem se naučila a co umím, a na složení zkoušky to buď stačit bude, nebo ne.
No, a hádejte co? Výsledky mi přišly minulou neděli s tím, že jsem dosáhla (pro mě neuvěřitelných) 91%!!! Přičemž k úspěšnému složení zkoušky bylo potřeba 75%, yippie ki yay :o)