Rebarbora | Barokní večer s Jihočeskou filharmonií

Odpočatá po vánočních "prázdninách" jsem měla trochu roupy, a tak když se mi do cesty náhodou připletl koncert Bachových kantát, navíc pořádaný v místní Katedrále sv. Mikuláše, nebylo moc o čem přemýšlet :o) Jen jsem musela krapet přemlouvat svého obvyklého filharmonického parťáka, že i když je to na poslední chvíli, určitě to bude mít krásnou atmosféru, a že po nedávné rekonstrukci je katedrála vytápěná, takže tam ani nezmrzneme :o) Nakonec se mi podařilo "vyhandlovat" Barokní večer za březnové Cikánské fantazie (když se mnou půjde na Bacha, tak já zas seberu odvahu dojít si poslechnout cikánské melodie – přeci jen tam má hrát sólo na housle náš oblíbený dirigent pan Talich, tedy kromě toho, že bude celý večer dirigovat, takže to může být celkem zajímavý zážitek :o) Kupodivu jsme měli i štěstí na poměrně dobrá místa, protože během našeho odpoledního dohadování zrovna někdo vrátil vstupenky v přední části se slušným výhledem, zkrátka ideální stav :o)

Ve čtvrtek 15. ledna 2015 jsme tudíž v plné parádě (u mě to obnášelo společenské černé kalhoty s termolegínami vespod, svetřík a nový péřový kabát, ve kterém jsem, vytápění nevytápění, vydržela nadmíru spokojeně sedět celý večer :o) vyrazili na osmou večer do katedrály, kde jsme usazení v klasických kostelních lavicích sledovali (nám dosud neznámého) dirigenta Vojtěch Spurného a neustále se přeskupující torzo filharmoniků, kteří se na jednotlivé skladby částečně obměňovali. Pan dirigent Spurný se ukázal být opět velmi sympatickým chlapíkem (skoro to vypadá, že dirigenti Jihočeské filharmonie ani jiní být neumí :o). Hned v úvodu se omluvil, že bude dirigovat ve svetru, protože je nachlazený, a že má ruku v sádře, načež nám v průběhu celého večera před každou ze čtyř výmarských kantát (Bach je skládal během svého pobytu ve Výmaru, kde měl za úkol složit každý měsíc novou skladbu pro nedělní bohoslužbu) alespoň stručně načrtnul, o čem že se v tom kterém kousku zpívá (překládal nám to z němčiny bez přípravy jen tak z patra a s takovým nadšením, že nemohlo být pochyb o tom, že Bach je jeho srdcovou záležitostí :o) Navíc nám vysvětloval i co který hlas znázorňuje – například že soprán představuje lidskou duši většinou naříkající nad svým údělem na tomto světě, kdežto bas je vždy hlasem kazatele nebo pána Boha, který duši "domlouvá" – což bylo velice zajímavé (zejména pro nás laiky :o).

Co se samotného dirigování týče, je pan dirigent Spurný takový jakýsi máchač – celý večer poněkud neforemně mával rukama, jako by to byly lopaty či vařečky a on s nimi nadhazoval neviditelné těsto, žádné ladné pohyby zápěstím či stěží postřehnutelné vlnění prstíků, na které jsme zvyklí u pana Talicha. Nicméně si říkám, že na vině mohlo být to jeho zasádrované předloktí. I tak byl ale koncert moc pěkný a atmosféra celého toho místa mu propůjčovala zvláštní akustiku i magii :o) Z hudebních nástrojů mi největší radost udělalo cembalo, které mám s Bachem a barokem obecně neodmyslitelně spjato, a neskutečně mile mě překvapila i trubka (sedící v koutě) v závěrečné kantátě, která nad očekávání skvěle ladila a příjemně zvýrazňovala hlasy zpěváků, takže utvářely velice líbivou souhru. Ony všechny ty melodické kudrlinky a trylky houslí a viol (ty alespoň bylo slyšet nejvíc) byly neskutečně okouzlující, doplněné podobně kroužícím figurálním kánonem hlasů, no zkrátka baroko se vší okázalou zdobností, jak má být :o)