Filmového Fantoma opery mám moc ráda, líbí se mi hudba (dokonce mám doma i soundtrack), zápletka i hlavní hrdina v podání Gerarda Butlera, proto když jsem v televizi viděla reportáž, že se tenhle muzikál chystá i u nás, naživo na divadle, okamžitě jsem věděla, že ho musím vidět :o) Sehnat slušné lístky ale nebylo vůbec jednoduché – už v polovině srpna, kdy jsem se po nich začala shánět, bylo do konce roku více méně vyprodáno a jediná nejbližší šance na celkem pěkná místa v centrální části byla v polovině ledna s tím, že jsme měli sedadla ne vedle sebe, ale za sebou, a to úplně ta krajová s číslem 1 (sektor F, v první a druhé řadě za 799,- Kč na osobu, přičemž ta druhá řada má o fous lepší výhled, kdy vidíte pěkně celé jeviště :o). No a vzhledem k tomu, že jsme mimopražští a museli jsme si někde zajistit i nocleh, udělali jsme si z toho pěkný dvoudenní výlet.
Co se týče ubytování, padla volba celkem automaticky na čtyřhvězdičkový hotel Expo přímo v areálu pražského výstaviště, kde jsme se vloni chystali nocovat i po koncertě 30 Seconds To Mars (ale nakonec k tomu nedošlo, protože jsme měli odvoz :o) Pyramidové divadlo Goja Music Hall je totiž od hotelu opravdu kousíček (vlastně hned za rohem) a s rezervací přes Booking.com nás ubytování ani moc nestálo (nějakých 870,- Kč na osobu včetně opravdu bohaté snídaně, což mi na naše hlavní město přijde super).
Do Prahy jsme vyrazili v den představení, tedy v pátek 16. ledna 2015, autobusem Student Agency někdy po půl druhé odpoledne – vzala jsem si na celý dovolenou, abych se ráno vyspala pěkně dorůžova, během dopoledne jsem dopřekládala zkouškový text, dobalila posledních pár drobností a po obědě jsme mohli v klidu vyrazit :o). Samo sebou jsem nepodcenila ani předběžnou přípravu a speciálně kvůli téhle události jsem si pořídila nádherné krajkové večerní šaty z Bonprix :o) K nim jsem měla zbrusu nové psaníčko, co jsem dostala k Vánocům, a lesklé lodičky z Deichmanna (sice mi jsou asi o půl čísla větší, ale naštěstí se mi podařilo zažehnat problém s vyzouváním gelovými patěnkami), k tomu nějaký ten štras, stříbrně třpytivý lak na nehty z Avonu a výraznější líčení, no zkrátka co vám budu povídat, neskutečně mi to slušelo :o)
Představení jako takové bylo naprosto úchvatné. Scéna vám stihne vyrazit dech už během usazování se na sedadla. Celé jeviště totiž lemuje jakási zlacená slavobrána v secesním stylu, která má po stranách opravdové divadelní lóže, a nechybí ani proslulý třípatrový křišťálový lustr, který je před začátkem představení schovaný pod "prostěradlem" a v úvodu (hned po dražbě, podobně jako ve filmu) za zvuků varhan hrajících intro titulní písně pozvolna vyjede nahoru nad hlediště, a to prosím za neustálého a velice efektního "blikání" :o) Ostatní překrásné kulisy se pak během představení neuvěřitelně často mění a přetvářejí (včetně několika různých opon), přičemž všechno šlape v bezchybně ladné mechanické souhře (to si uvědomíte jen tak mimochodem, někde v koutku mysli o přestávce, že ty obrovské kulisy, které se na jevišti hýbou s takovou lehkostí a grácií musí mít někde ukrytý velice důmyslný a přesný mechanismus, který s nimi v tu správnou chvíli hýbe, trochu jako když točíte klikou u pohyblivého soukolí :o) Fantom opery ale v rámci děje využívá nejen celou plochu svého rozložitého jeviště – scénář je propracovaný do nejmenšího detailu a ani žádná z vedlejších postav, které na první pohled jen tak ledabyle postávají na okraji, téměř mimo jeviště, nezahálí a i se svým špitáním jsou součástí představení (až bylo občas těžké všechno to sledovat, protože co si budeme povídat, veškerá moje pozornost stejně patřila ústřední dvojici :o) – ale vlastně celé divadlo, takže se vám snadno stane, že těsně před vámi (uličkou mezi jednotlivými sektory sedadel) probíhají chichotající se baletky, které spěchají na scénu, nebo vedle vás číhá strážník v uniformě, až se objeví Fantom ve své lóži číslo pět :o) Což bylo příjemným oživením celého představení, které vás neopakovatelným způsobem vtáhne do děje, a musím přiznat, že mi připadalo opravdu zábavné (jediné, co mě trochu mátlo, byl fakt, že ačkoli herec zpíval hned vedle mě, slyšela jsem jeho hlas z repráků odkudsi zezadu).
Jinak ten v médiích všude zmiňovaný obrovský slon mě osobně nijak zvlášť neuchvátil, je to spíš jen taková rarita, které byste si v ději nebýt všeho toho humbuku kolem možná ani nevšimli, protože ve Fantomovi opery jsou k vidění mnohem krásnější a zajímavější obrazy. Mě například se nejvíc líbila scéna s plující loďkou, kdy si Fantom odváží Christine k sobě do podzemí a v mlžném oparu povalujícím se po jevišti svítila modrá světélka připomínající bludičky, kolem kroužily svícny s hořícími svíčkami, a to všechno se pohybovalo pouze, když Fantom zabral pádlem, to byla dokonalost sama a od "obyčejného" divadelního představení (rozumějte: bez zvláštních filmových efektů) bych něco tak kouzelného nečekala :o) Navíc k tomu zněla moje oblíbená "Hudba noci", s krásným českým textem, skvěle zazpívaná... co víc si může člověk přát :o)
Moc povedená byla i ona romantická scéna s Raulem na střeše Opery populaire a noční oblohou plnou hvězd, u které jsem měla pocit, že je jako skutečná, Fantomův výstup "zpoza" zrcadla či doslova hračičkovská změna perspektivy po Christinině prvním pěveckém úspěchu, kdy nejdřív byla "zabírána" zepředu, čelem k nám do hlediště, a pak se scéna během pár vteřin klidně otočila a Christine byla zády k nám, abychom mohli vidět do zákulisí a sledovat, co se bude dít po představení :o) No zkrátka celá ta divadelní výprava je u Fantoma opery nadmíru povedená, neřku-li špičkově vymakaná, a už se vůbec nedivím, že se jedná o zatím nejdražší muzikál u nás, výsledek ale rozhodně stojí za to, s takovouhle kvalitou se u nás člověk běžně nesetká.
Kapitolou samy pro sebe pak byly pěvecké výkony, které byly jednoduše dechberoucí, až mi z toho několikrát naskočila husí kůže a občas jsem si musela připomínat, že nejde o žádnou nahrávku, ale že to všechno zpívají naživo, tak perfektně to bylo odzpívané, ať už šlo o sebevětší výšky :o) Co se týče obsazení, neměli jsme v našem představení žádná profláknutá jména jako Marian Vojtko či Bohuš Matuš, ale můžu vám říct, že ve výsledku mi to bylo úplně jedno (i když na Mariana jsem se docela těšila :o), protože ačkoli pro mě neznámí (jména účinkujících jsem si přečetla a pro jistotu i vyfotila na mobil až o přestávce na obrazovce vedle dámských toalet :o), byli naprosto skvělí, zpívali jako bohové a v nádherných kostýmech jim to moc slušelo. Fantom byl chlapák, jak má být, ve svém černém smokingu vypadal sexy a dokonce jsem ani nemohla jinak než obdivovat, jak pěkně měl pod maskou nalíčenou znetvořenou polovinu obličeje – což bylo vidět i od nás z osmé řady :o)
Skvělé bylo, že všem postavám rozumíte při zpěvu každé slovo a jak už jsem říkala, české texty písní se moc povedly. Nejvíc se mi asi líbil krásně použitý kontrast mezi Fantomovou "Hudbou noci" a Raulovým "Dělit se s tebou o každý úsvit", ten mi uvízl v paměti. Částečně možná i proto, že jsem díky českým textům, ale hlavně díky herectví hlavních protagonistů, měla z muzikálu úplně jiný pocit než z filmu. Tam mi Christine připadala trochu jako mrcha a podezřívala jsem ji, že Fantoma využila, a pak se na něj vykašlala, ale tady na divadle jsem nepochybovala, že se Fantoma bojí (upřímně řečeno, to jeho láteření, jak se tak nad ní tyčil a nadával jí do zrádných zmijí, když mu ze zvědavosti strhla masku, vypadalo opravdu celkem děsivě :o) a bylo téměř hmatatelné, že by s ním v jeho podzemním vězení nemohla být nikdy šťastná (kdyby ji neoblouznil svým zpěvem, nejspíš by ho ani nikam nenásledovala :o)
Je to zkrátka klasický tragický případ nešťastné lásky, kdy hlavní hrdina v nějakém momentě všechno podělá (v tomhle případě to byla chvíle, kdy začal Fantom v divadle vraždit) a stejně jako v reálném životě už nedostane šanci to nějak napravit a získat srdce své vyvolené (další podobnost se skutečným životem je myslím i to, že každý máme nějaký ten vrtoch či mindrák a tím pádem důvod k přehnaným reakcím – viz ta Fantomova stržená maska :o) Navzdory všemu mi ale bylo na konci Fantoma opery opravdu líto (řekla bych, že mám pro podobné "ztracené existence" slabost :o) a připadalo mi úžasné, že jeho pěveckému/hereckému představiteli bylo všechno to pohnutí znát i na hlase, když zpíval – ve chvíli, kdy vracel Christine ze svého podzemního království zpátky do světa, jsem měla pocit, že opravdu skoro pláče :o( Mimochodem moc krásná byla i ona scéna v Donu Juanovi, když spolu Fantom a Christine zpívali duet a on ji při tom objímal, pak mu začali ruce bloudit po Christinině těle a nakonec ji vášnivě svíral v pase, přičemž z toho bylo nádherně cítit to Christinino rozhárání nad tím, jestli má pokračovat a hrát svoji roli v představení, nebo utéct (a než si to "rozmyslí", navleče jí Fantom více méně násilím na prst svůj prsten a odvleče ji k sobě do podzemí :o). Nicméně uměl se ke Christine chovat i něžně, například když ji ukládal ke spánku u "sebe doma" po plavbě na loďce :o)
V podobném duchu bych tady mohla pět ódy do aleluja, ale abych vás už víc neunavovala, shrnu to asi následovně: muzikál Fantom opery byl úžasný zážitek, který vřele doporučuju každému hudbou, divadlem či kulturou obecně alespoň trochu políbenému jedinci :o) Blažené pocity z onoho večera ve mně doznívaly ještě po celý víkend, kdy jsem si broukala jednotlivé melodie, a jediné, co mě mrzí, je, že prozatím není možné si zakoupit nahrávku s českou verzí textů (případně nahrávku celého představení na DVD, to by bylo ještě lepší :o) Takhle jsem si z Prahy dovezla na památku "jen" velice povedený program za 120,- Kč, ve kterém jsou nádherné fotografie, seznam všech účinkujících a tak podobně :o)
pátek 16. ledna 2015 od 19:00
62. představení
(český překlad: Jaroslav Machek)
Fantom – Radim Schwab
Christine Daaé – Monika Sommerová
Raul, Vikomt de Chagny – Michal Bragagnolo
