V pátek 20. března 2015 (tedy první jarní den) asi málokomu uniklo částečné zatmění Slunce (cca z 75%). Bylo krásné počasí, a když zatmění dosáhlo svého maxima, bylo to znát všude – jinak jasný den tak nějak potemněl, skoro jako by přes Slunce někdo přetáhl clonu :o)
Vzhledem k tomu, že k zatmění Slunce zpravidla dochází přes den :o), tudíž v době, kdy musí normální lidi dřepět v práci, nedávala jsem nějakému pozorování moc velké šance :o( Naštěstí to ale bylo v pátek a my máme neuvěřitelně pohodovou nejvrchnější paní vedoucí, která nás pustila dřív na oběd, takže jsem stihla zlatý hřeb představení pozorovat z naší místní hvězdárny :o) Nejsem totiž šílenec a než koukat přes sluneční brýle, diskety a jiné amatérské pomůcky, raději bych na zatmění nekoukala vůbec (přece jen, oči mám jenom jedny a nechci se učit chodit s bílou holí). Vstup na pozorování byl za pouhých 20,- Kč, a i když tam bylo přesně, jak jsem předpokládala, narváno, dalo se to zvládnout. Než jsem totiž na hvězdárnu došla, bylo tak nějak po maximu a spousta lidí odcházela :o) Během cca půl hodinky jsem se tak zvládla podívat na zatmění teleskopem pod kupolí i přes zapůjčené speciálně k tomuto účelu určené brýle (koupit vlastní už jsem bohužel nemohla, neb ve chvíli, kdy jsem do planetária dorazila, byly veškeré pozorovací brýle totálně vyprodané :o( – jen pro pořádek: tyhle speciální brýle vypadají, jako když mají místo sklíček natažený alobal a není přes ně vlastně vůbec nic vidět, kromě slunečního kotouče :o)
Každopádně jsem měla pozorování na hvězdárně obohacené i o malý výklad, takže jsem se dozvěděla, že k zatmění Slunce dochází zásadně, když je Měsíc v novu, a k zatmění Měsíce, když je v úplňku (což je vlastně logické). A taky že po zatmění Slunce většinou brzy následuje zatmění Měsíce – letos by mělo být v září :o) – a že zatmění Slunce, tedy minimálně to částečné, je podstatně častější než zatmění Měsíce. V planetáriu dokonce měli tabulku s daty minulých a příštích zatmění Slunce a dalším povídáním. Paní ředitelka také žertovala, že kdyby například chudáka mistra Jana Husa neupálili, mohl za svůj život vidět zatmění Slunce hned třikrát – v roce 1415, 1433 a 1485 – a že není divu, když s těmi zatměními v patnáctém století tak plýtvali, že pak dlouhou dobu žádné nenastalo :o)
Nakonec jsem se podívala na zatmění ještě přes další dalekohled, který měli k tomu účelu na venkovní terase (v něm bylo Sluníčko navíc zvláštně oranžové :o) a pak už jsem spěchala zase zpátky do roboty. Nicméně možnost takhle pěkně si užít pozorování zatmění Slunce (pokud jde o mě, přece jen šlo o výjimečný astronomický úkaz) mi udělalo velkou radost a z pátku byl v mžiku mnohem krásnější den :o)
