Vidět filmové pokračování Divergence bylo něco jako povinnost (nerada totiž nechávám filmové série nedokoukané :o) Navíc když teď zrušili O2 Extra úterky, rozhodla jsem se netroškařit a pořídila si CinestarClub kartu s tím, že jsem v sobotu 21. března 2015 zahájila Rezistencí své soukromé filmové orgie. Měla jsem totiž pocit, že od března je v kinech celkem dost zajímavých novinek, které bych ráda viděla (např. Branaghova Popelka, animák Konečně doma...), to se mi někdy nestává ani v "hlavní sezóně" letních prázdnin – vtipné je, že jsem četla, že podle statistik byl březen údajně nejslabším měsícem, co se tržeb kin týče, naštěstí jsem v dubnu byla v kině pečená vařená, takže jsem ty statistiky svojí přítomností zaručeně pozvedla :o)
V rámci předkinové přípravy jsme se znovu podívali i na Divergenci (odtud mimochodem taky pochází moje současné zaujetí pro Ellie Goulding :o) a musím 
říct, že se mi tentokrát líbila víc než minule, což je trochu zvláštní, protože knížku jsem měla načtenou tehdy i teď, ale je fakt, že tenkrát jsem byla z knižní předlohy opravdu nadšená, zatímco teď podruhé už mě až tolik nebrala. Každopádně jsem si knihu přečetla ještě jednou záměrně, pak jsem na ni totiž navázala povídkovým dovětkem Čtyřka, abych si udělala malý "oslí můstek" před návštěvou kina :o)
Filmová Rezistence se mi nakonec líbila víc než ta knižní, Tris v ní totiž nebyla tak přehnaně sebelítostivá, jak působila v knize, naopak se z ní snažili udělat solidního, nakrátko ostříhaného Ramba, který střílí ze samopalu téměř na všechno, co se hne (viz. trailer :o). Malinko se mi sice nezdála scéna při výslechu se sérem pravdy u Upřímných – v knize Tris rozhodně neměla problém lhát a kdyby chtěla, klidně mohla zamlčet, že Willa zastřelila, ale jinak to bylo v pohodě a musím říct, že kdybych to měla shrnout stručně jednou větou, řekla bych, že film splnil moje očekávání. Samozřejmě jsem se neubránila tendenci srovnávat film s knihou – však víte, takovému tomu "odškrtávání" jednotlivých scén :o) – a byla jsem celkem zvědavá, jak si poradí s rozrochanou dějovou linkou předchozího dílu, kde se hlavně v závěru dost odklonili od knižní předlohy, ale jak se ukázalo, mají to tvůrci v hlavě celkem srovnané a děj kupodivu poměrně dobře navazuje, má to tak nějak i logiku a dokonce začínám mít pocit, že ve filmové podobě tam ono finále s pokusnými králíky drženými v izolovaném městě za účelem získání geneticky ozdravené populace bude i pasovat (v knížce mi přišlo, že už je to trochu moc a bohatě by stačilo, kdyby Tris se Čtyřkou udělali pořádek v jejich světě, napravili co je v jejich systému špatně a žili šťastně až do smrti :o). Moc povedené mi přišly Trisiny noční můry a zlé sny, zvlášť ta s Tobiasovou matkou sedící u její postele :o) A k zahození samozřejmě nebyly ani všechny ty trikově vymakané simulace. Částečně asi i díky všem těmhle "snovým" vsuvkám má Rezistence jinou atmosféru než předchozí díl, je taková rozvláčnější (koneckonců jde o prostřední díl trilogie, u kterých je podobné dějové přešlapování vlastně i celkem obvyklé) a samozřejmě i malinko depresivnější, protože hlavní hrdinka trpí výčitkami svědomí kvůli tomu, kolik lidí zabila, dává si vinu i za to, kolik lidí kvůli ní zemřelo jiným způsobem (které tedy zabil někdo jiný), začíná o sobě pochybovat, zkrátka stává se z ní oproti prvnímu dílu, kde gró příběhu tvořila její snaha vybojovat si z pozice nicky o něco slušnější postavení, tak trochu troska. Nicméně Čtyřka vypadá pořád zatraceně dobře :o)