Že půjdu na Branaghovu Popelku do kina jsem věděla hned, jak jsem zhlédla první upoutávku. Sice jsem si nebyla až tak jistá, jestli se mi bude líbit, protože americké Popelky s dýní místo kočáru a vílou Kmotřičkou bývají nanynkovité uťápliny, které by se bez cizí pomoci nikdy z područí své macechy nedostaly, nikdy jí nevzdorují, ani nedělají žádné trucovité naschvály, aby si trochu zchladily žáhu, když je panímáma naštve (snad až na Danielu v podání Drew Barrymore z mnou celkem oblíbeného Věčného příběhu :o), zkrátka můžou těžko konkurovat naší jedinečné Popelce v podání Libušky Šafránkové.
Nicméně Kenneth Branagh zvládl natočit svoji Popelku tak bravurně, že se člověku zalíbí i s dýní místo oříšků a tak vůbec. Je náležitě barevná, i když pro hodně malé děti je tam celkem dost smutných scén, zvířátka jsou patřičně roztomilá a prostě všechno je tak správně pohádkově pohádkové, že jsem se po skončení filmu neubránila neustálému usmívání :o) Moc se mi líbil i český dabing, který si velice šikovně pohrál se jménem Elka – Popelka. A tak trochu Kennetha podezírám, jestli se náhodou na naši českou Popelku (nebo na nějakou jinou středoevropskou) přece jen nekoukal, protože náturou se jim jeho hrdinka celkem dost podobá a umí vyrazit na divokou jízdu na koni do lesa, když ji macecha hodně naštve :o) Elka mi ale byla sympatická i v jiných ohledech, například když se při příjezdu nových členů rodiny snažila usmívat, přestože od začátku odhadla, co jsou zač a moc velkou radost z nich neměla (nicméně kvůli otci se snažila být na ně milá), když si při vystěhování na půdu libovala, že bude mít klid od neustále se dohadujících nevlastních sester, nebo když si maceše navzdory tajně přešila šaty po mamince, aby mohla jít na královský ples.
Celkově se mi líbilo, jak se Kennethovi podařilo krásně vystihnout, že Popelčina proměna z nevlastní sestry de facto ve služku byla vlastně nenápadný, plíživý proces, že svým novým příbuzným nabídla prst a ony jí utrhly příslovečnou ruku, přičemž Elka má natolik silného ducha, že je v jejich hlouposti a 
ubohosti dokáže i politovat. Malým divákům dává dobrý příklad i oním mottem být laskavá a statečná, to se mi taky zamlouvalo, včetně onoho podtextu, že není jednoduché stanovit si v životě správnou hranici mezi laskavostí a tím nenechat se od někoho zneužívat. Jediné, s čím jsem měla ve filmu trochu problém, byly ty její modré plesové šaty. Jsou sice nádherně nadýchané a lehké jako peříčko, s miliony vrstev látek, které pak vytváří efektní barevné odlesky a díkybohu neměly žádné obruče, ale i tak byly na ples trochu nešikovné – princ musel ve výsledku stát dobré dva metry daleko a když spolu s Popelkou tančili, pořád se jí ty nadýchané sukně někam šmodrchaly a zamotávaly, což se sice na záběrech snažili zamaskovat, ale stejně je to tam vidět (aby ty její sukně volně splývaly, musel by mít prince ruce dlouhé jako orangutan :o). A samozřejmě jsem se nemohla vyhnout ani spekulacím o Popelčině pasu – bez ohledu na šíři a nadýchanost sukní, takhle uzounký pas nemá ani Barbie sešněrovaná pancéřovým korzetem, leda by si Popelka nechala odstranit přebytečná žebra, což ale zase na ostatních záběrech nevypadalo, takže to tipuju na počítačové úpravy :o( Může mi někdo vysvětlit, proč studio Disney vtlouká tímhle nevybíravým způsobem malým holčičkám do hlavy, že aby vypadaly na plese úchvatně a ulovili svého prince, musí mít pas šíře svého stehna? Nebo možná spíš mého stehna, protože anorektičky žádná stehna nemají :o( Navíc představitelka hlavní role Lily James je i bez jakýchkoli úprav štíhlá až až, takže to vážně nechápu, krom toho to na plátně vypadá fakt divně, protože každý, kdo má všech pět po hromadě si okamžitě všimne, že takovéhle proporce nejsou normální, no ale dál.
Hezké byly speciální efekty, kdy se myšky plynule proměňují v ušlechtilé bělouše (chvíli jim zůstanou plandavé myší uši a "hadí" ocásky, než se dopromění :o), z ještěrek se stanou nazelenalí kavalírští lokajové a pan Houser v mžiku oka sedí na kozlíku "dýňového" kočáru coby kočí a upozorňuje vílu Kmotřičku, že neumí řídit kočár (což potom i dokáže, když s Popelkou ujíždějí před půlnocí z plesu a nad útesem ji málem vyklopí i s kočárem :o) To všechno hýří moc milým, něžným vtipem, stejně jako malinko zmatkující víla Kmotřička nebo Popelčiny rozhovory s princem. Ten je mimochodem náležitě okouzlující a má doslova pohádkově milujícího otce, který si navzdory politickým zájmům státu přeje, aby byl jeho syn šťastný a oženil se z lásky (moc dojemná mi připadala scéna, kdy se umírající král loučí se svým synem a princ se u něj stulí na posteli).
Ale nebojte se, navzdory všem smutným scénám je Popelka pohádka jak má být, kde dobro skutečně zvítězí nad zlem a všechno dobře dopadne. Líbí se mi způsob, jakým je natočená, že je přece jen trošku jiná a sem tam zvládá nabourávat zažité scénáře (jako když se Popelka na plese na chvilinku setká s králem a stihnou spolu prohodit pár vět – to se mi hodně líbilo, jako že měl král alespoň šanci malinko poznat, do koho že se to jeho syn zamiloval :o) Líbí se mi, že i když všichni víme, jak to dopadne, stejně jako divák tajíte dech a napjatě čekáte, jestli Popelka stihne z plesu ujet dřív, než se jí kočár promění zpátky v dýni. A nemůžu zapomenout ani na moc pěknou hudbu – Popelčiným "levandulový/... počínaje a písničkou u závěrečných tit/... konče – krásně zapadá do děje a vystihuje celkovou náladu filmu (snad jen doprovodná "My Blood" od Ellie Goulding v traileru je malinko mimo, hlavně co se textu týče). No a na závěr si neodpustím poznámku o tom, jak milé mi přijde to, že Kenneth Branagh do svých filmů pořád obsazuje své staré známé (Dereka Jacobiho do role krále, Helenu Bonham Carter do role víly Kmotřičky), protože si bez ohledu na to, jaké byly v minulosti jejich vztahy (jestli jsou exmilenci nebo exprofesoři), váží jejich práce a obdivuje jejich talent :o)
Jinak Popelka se mi líbila až tak moc, že když se v Cinestaru konala Levná neděle, zašla jsem se na ni kouknout ještě jednou :o)