Na tenhle animák jsem se těšila od chvíle, kdy jsem viděla upoutávku. Sice mě trochu vyděsila recenze na idnes, že je až moc dětinský a přeslazený, nicméně od návštěvy kina mě to neodradilo (navíc když mám teď tu členskou kartičku CinestarClubu, že :o) Nakonec jsem tenhle animák viděla v kině hned dvakrát, protože podruhé jsem si ho pro velké nadšení zašla "zopakovat" ještě jednou v rámci cinestarovské Levné neděle (nejdřív jsem se rozhodovala, jestli znovu zajít na Konečně doma, nebo zkusit Ovečku Shaun ve filmu, ale protože mě poslední Aardmanovský film Piráti tehdy v kině celkem zklamal, zvolila jsem nakonec raději "opáčko" s mimozemšťany :o)
Kdybych měla tenhle animák nějak zjednodušeně shrnout, asi bych řekla, že jde o křížence mezi Madagaskarem a Hostitelem :o) Mimozemským Bůvům totiž vládne povahově velice podobný týpek jako lemuří král Jeliman (vůdce Bůvanů se jmenuje kapitán Smek a k umlčení svých příliš chytrých nebo šťouravých spolumimozemšťanů používá "Kušáka" – jakési zvláštní žezlo, kterým nenechavce majzne po hlavě se slovy "Kušuj!"). 
Zároveň ve filmu sledujete osud humanoholky, která zůstala zapomenutá uprostřed území obsazeného Bůvany a snaží se najít svoji mámu. I když je Konečně doma duhově barevná a sladce působící podívaná, právě tahle dějová linka mu dodává malinko vážnější podtón, který mi tou situací lehce připomněl Hostitele, protože bez ohledu na to, jak roztomile tihle mimozemšťané vypadají (trochu jako gumové pískací hračky) a i když nikoho nezabíjí nebo tak, je hlavní lidská hrdinka Tipy přece jen ještě malá holka a je bez matky, odkázaná sama na sebe v úplně cizím prostředí, což je hodně nepříjemná situace, se kterou by si ani dospělák nevěděl, co počít.
Každopádně nečekejte, že ve filmu uvidíte scény z traileru – ty pocházejí spíš z kraťasu, který tomuhle celovečernímu filmu předcházel a jmenoval se Almost Home (což mi přijde celkem vtipné, protože navazující celovečerák se v originále jmenuje Home :o) Vyhnete se tak překvapení, které v kině potkalo mě, když fialoví Bůvané s chapadýlky zvládli obsadit celou planetu Zemi prakticky už během prvních pěti minut filmu, zatímco v traileru to vypadalo, že se "u nás" schoval jenom jeden jediný mimozemský průserář Ó. Moc se mi líbilo, jak Bůvané měnili barvy na základě svých pocitů – zelená, když lžou, modrá, když jsou smutní, žlutá, když mají strach (takže když pak v Paříži utíkali před padající Eiffelovkou, tak postupně žloutli úplně všichni :o) Líbil se mi onen tvarový kontrast mezi bublinkově kulaťoučkými Bůvany a jejich trojúhelníkově hranatými nepřáteli Gorgy :o) Moc vtipné bylo i Óovo heslo do e-mailu, na které nemohli jeho spolumimozemšťané přijít (Jmenuji se Ó a kapitán Smek je úžasný a každý, kdo si to nemyslí, je pump 1 :o) Povedené byly i slovní hříčky typu "zažil by vyhynutí" a tak (stejně jako překrmený a neustále se něčím živící kocour se zatočeným ocáskem jménem Čuník), docela by mě zajímalo, jak to bylo v originále – jestli dali mimozemšťanům jenom cizí přízvuk nebo si taky hráli se slovíčky (u nás v kině totiž Konečně doma promítali jen a pouze s českým dabingem, který byl teda taky moc povedený, ale znáte to, když jsou v originálním anglickém znění jména jako Jim Parsons a Rihanna, budí to zvědavost :o)
Ve filmu taky zazní hodně povedená muzika – Cannonball od Kieszy, Feel The Light od Jennifer Lopez, Red Balloon od Charie XCX a dvě nebo tři písničky od Rihanny včetně Towards the Sun – ne že bych něčemu takovému běžně holdovala (sem tam se ke mně něco donese z rádia), ale k tomuhle filmu se mi skvěle hodila a jako upomínku na celkovou atmosféru jsem si ji i sem tam pouštěla do sluchátek, abych nezapomněla, co se mi na filmu líbilo, dřív než se mi to podaří sepsat :o)
No a co říci závěrem? Nejspíš to, že Konečně doma je animák jak má být (nechyběly v něm ani aktuálně tolik oblíbené drony :o) a přestože je jeho děj celkem dost předvídatelný, objevilo se tam i pár momentů, které jsem nečekala. Každopádně z kina jsem v obou případech odcházela naprosto spokojená :o)