Rebarbora | MUSE: Dead Inside

Když už v pondělí konečně vyšlo ono (mnou rozhodně :o) tolik očekávané nové album od kluků z Muse, neodpustím si alespoň krátký komentář k jejich druhému singlu, který už někdy od konce dubna uvolnili na youtube (v tuhle chvíli už je na youtube mám pocit celé album, ale já si jednotlivé písničky dávkuju s rozumem a šetřím si je, aby mi co nejdéle vydržely :o) a který jsem si poprvé poslechla tak trochu proti své vůli (viz. moje předchozí poznámka). Při přepínání televize jsem si totiž na Óčku naprosto neočekávaně a v rozporu s veškerými pravidly pravděpodobnosti (mohla bych spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát jsem v televizi viděla něco od Muse) poslechla Dead Inside i s videoklipem, který je mimochodem jedním z mála jejich písničkových klipů, který se mi líbí :o)

Jinak pokud jde o samotnou písničku, navzdory lehce morbidnímu názvu, jde vlastně o docela pěkný love song :o) Dead Inside je krásně melodická (až skoro popová :o) a od prvního poslechu ji nemůžu dostat z hlavy, líbí se mi všechny ty kytarové cukrbliky, které si tam Matt vymyslel, od klasicky zkreslené řvoucí elektrické kytary, přes nenápadné rytmické kytarové oťukávání, které svou úsečností a lehce kvákavým zvukem chvílemi připomíná klávesy, až po zvučné údery do strun v závěru. Moc pěkná je i ona uhrančivá basová linka, která vás coby posluchače hypnotizuje od začátku do konce. Ale ze všeho nejvíc mě fascinuje text – Matt Bellamy si může vykládat, co chce, ale já osobně z toho mám pocit, že v textu celkem nemilosrdně rozcupoval svoji ex-partnerku Kate Hudsonovou, už poněkolikáté mě při poslechu téhle písničky napadlo, že bych rozhodně nechtěla být na jejím místě :o) Docela to odpovídá vývoji situace – když jsem z jejich minulého alba slyšela Madness, tak mi padla brada s tím, že je fakt a neodvolatelně zamilovanej, a takhle to pak vypadá, když to nevyjde :o( Koneckonců posuďte sami – text Dead Inside mě uchvátil natolik, že jsem se pokusila o jakýs takýs překlad, ale berte ho prosím s rezervou, protože na rozdíl od Matta nejsem žádný básník :o)

Sedmé studiové album skupiny Muse s názvem Drones si samozřejmě jako správná fanynka plánuju koupit pěkně v originále, ale ještě chci chvilku počkat, jestli náhodou nevyjde v nějaké speciální edici včetně opět nějakého toho videa z nahrávacího studia nebo jiného ještě lepšího bonusu :o) Jinak momentálně pořád tak trochu trnu hrůzou, jestli k nám kluci vůbec plánují v rámci svého turné zavítat, protože zatím to vypadá, že trajdají po všech možných i nemožných evropských festivalech a pak se chystají zamířit na opačný konec světa :o( Jsem na tom tak špatně, že už se mi o tom i zdají sny – jakože u nás Muse nakonec hrají, ale přijde na ně hrozně málo lidí, mám pocit, že asi tak devět, za což jsem byla v tom snu ráda, že je teda jako uvidím naživo a budu mít dobrý výhled hned z první řady (příp. jsem uvažovala, že bych si za nima mohla dojít pro podpis :o), ale zároveň mě užíralo, že už sem do naší pidirepubliky kvůli takhle mizerné účasti víckrát nepřijedou :o( No zkrátka, co vám budu povídat, jsou to nervy – vždyť minule už byly vypsané termíny koncertů dávno před vydáním alba The 2nd Law a já měla naopak spíš strach, že si ho do živého koncertu nestihnu dostatečně naposlouchat. Ale uvidíme, naděje umírá poslední, jak se tak říká :o)