Muzikál Jesus Christ Superstar

4. srpen 2015 | 20.34 |

blog ›

Co si budeme povídat, tenhle muzikál spolu s Draculou stál kdysi dávno v devadesátých letech za naší českou muzikálovou horečkou, no, a protože mi Kamil Střihavka vždycky připadal jako moc sympatický chlapík, řekla jsem si, že doplním své letošní muzikálové zážitky právě ještě o Ježíše :o) Protože mi ale povážlivě docházela dovolená, sáhla jsem nakonec po odpoledním představení tzv. "na otočku" a v neděli 17. května 2015 jsem vyrazila na třetí hodinu autobusem Student Agency opět do hudebního divadla Karlín. Pro příště už bych to ale neudělala. Bylo to takové hrozně hektické, při cestě tam jsem samozřejmě vylezla špatným východem z metra (to se mi stává, když se moc snažím vylézt správně a nemám času nazbyt) a pak jsem chvíli bloudila, abych následně do divadla doslova a do písmene sprintovala (v lodičkách, připomínám :o( a ke konci představení už mi zase chtě nechtě běželo hlavou, jak moc mám spěchat k šatně, abych stihla zpáteční autobus... zkrátka a dobře člověk si pak to představení nevychutná úplně tak, jak by mohl, což je škoda :o(. Ale teď už k věci.

Ještě než jsem koupila lístky, našla jsem si nějaké písničky z muzikálu na youtube (vím, že je to k nevíře, ale já jsem fakt tenhle muzikál nikdy předtím neviděla, ani tu americkou filmovou verzi), takže jsem věděla, že ačkoli je autorem opět Andrew Lloyd Webber, má Jesus Christ Superstar méně libozvučné písničky než můj milovaný Fantom opery (ten je po melodické stránce takový řekněme kultivovanější :o). Myslím, že je na něm dost znát, že vznikl v sedmdesátých letech, je hodně kytarový (a některé rify jsou opravdu povedené), rebelský a neharmonický, písničky jsou přecpané velkým množstvím textu, který je na diváka chrlený v nepřehledných hvězdokupách, takže klade vysoké nároky na rytmus a frázování (obdivuju, jak se s tím vyrovnal český překlad a jak si s tím frázováním poradili naši hlavní protagonisté :o). Každopádně i tak se našlo pár "hitovek" – kromě profláknuté titulní "Jesus Christ Superstar", která tam vlastně zazní jen párkrát a vystrkuje růžky nenápadně spíš jako podtext někde na pozadí, se mi hodně líbila "Mít rád bližního svého", kterou zpívá Bára Basiková (a u které jsem si vzpomněla, že kdysi dávno, v době největší muzikálové slávy, byla hodně často k slyšení v rádiu a že ji vlastně znám :o) Naživo se mi jich z celého muzikálu ale nakonec líbilo mnohem víc, resp. vždycky alespoň nějaká jejich část :o), a spíš jsem jim přicházela na chuť postupně ještě doma, řečeno laicky – musela jsem si na ně tak trochu zvyknout :o)

Jesus Christ 02

pise.cz/img/344505.jpg">

Každopádně mě překvapilo, že když se to vezme kolem a kolem, má Ježíš jakožto hlavní postava v celém muzikálu poměrně málo sólových partů (čekala jsem zkrátka, že tam bude Kamil Střihavka coby hlavní lákadlo slyšet mnohem víc :o(. Hodně toho nazpívá Jidáš a Máří Magdaléna, případně sbory, a Ježíš se tam často jen prochází nebo postává a tváří se vážně :o). Na druhou stranu když pak ale otevřel pusu, tak to stálo za to, až jsem si nejednou říkala, proč mu vlastně dávají ten zatracený mikrofon (když se do toho opřel při "Znáš můj úděl", mínily nám z té síly hlasu prasknout bubínky :o), navíc když se Střihavka v téhle "árii" držel celou dobu dlaní na úrovni klíční kosti a šlachy na krku se mu napínaly k prasknutí, vysloveně jsem se o něj bála a čekala jsem, jestli mu každým okamžikem neselžou hlasivky :o). To taková Bára Basiková zpívá i všechny ty neuvěřitelné výšky stejně lehce a přirozeně jako dýchá, takže představovala krásně něžný kontrast k onomu přeexponovanému zpěvu Kamila Střihavky :o). Hezky zpíval i Jidáš, i když jsem jeho představitele Jana Toužimského neznala, a moc se mi líbil taky Pilát Pontský (původně jsem si myslela, že je to Láďa Křížek, ale po přečtení obsazení jsem zjistila, že ho zpívá umělecký ředitel divadla Karlín, Pavel Polák :o). Zpíval čistě a lehce a navíc to zahrál tak, že jako divák musíte mít jeho postavu rádi, protože bylo víc než jasné, že nechtěl nechat Ježíše ukřižovat – ono se vlastně nikomu moc nechtělo do toho Ježíše nějak soudit, ale když se z toho Herodes vyvlíknul a představitelé židovské obce to pořád chtěli hnát vejš, zbyla ta špinavá práce nakonec na Piláta :o(. Mimochodem, Heroda hrál Jiří Korn v komicky krátké tóze připomínající sukénku, ze které mu nad rostoucím bříškem trčely hubené nohy, se sněhobílou parukou a stříbrnou rtěnkou, který trdloval po jevišti jako přerostlý amorek. Jediné postavy, které mi opravdu vadily, byli představitelé židovské obce – jeden z nich bručel ve strašných hloubkách a druhý neuměl pro změnu zpívat vůbec (hlasem mi trochu připomínal Václava Vydru).

Jesus Christ 11

Co se týče děje, přišlo mi to celé dost uspěchané – než se stačil člověk rozkoukat a pochytit, co která postava asi cítí a co zamýšlí, už scéna končila a přesouvali jste se dál. Nejvíc mi to vadilo právě u Ježíše, protože toho moc nenamluvil, resp. nenazpíval, bylo celkem těžké odhadnout, co si asi myslí a působil na mě dost rozporuplně, až náladově (co vlastně cítil k Máří Magdaléně – na scéně totiž mezi nimi dojde i na jeden polibek, ale nikdo už se k tomu dál nevrací – nebo proč pak najednou "své ovečky" zavrhoval apod.), i když chápu, že ztvárnění posledních dnů Ježíše Krista je hodně náročné téma na muzikál. Ze všeho nejvíc mě ale překvapilo, že muzikál končí ukřižováním Krista bez zmrtvýchvstání, to mi připadalo nezvykle rebelské a říkala jsem si, že v době svého vzniku musel muzikál vyvolat asi slušný humbuk, když se jeho tvůrci de facto tváří, že Ježíš byl jen člověk a žádný syn Boží nebo židovský král, přesně jak ho odsoudili.

Hodně drsná mi připadala scéna s bičováním Ježíše, ta působila neuvěřitelně opravdově, až surově, jak sebou Střihavka při každém dopadnutí biče celkem důvěryhodně trhnul, to jsem si říkala, že už by stačilo a mohli by skončit, jak to působilo nepříjemně. Stejně tak při přitloukání na kříž, i když tam už mě celkem dost rozptylovalo, že nechali Ježíše jen v jakési bederní roušce :o) Koneckonců co si budeme povídat, Kamil Střihavka je i ve svých letech pořád pěkný chlap (i když jsem si myslela, že je vyšší, ale to asi dělá ta jeho hubená postava a dlouhé vlasy), a přestože má zlaté vlasy až po pás a vypadá skoro jako anděl, umí se po jevišti procházet jako solidní macho (když říkal Jidášovi v zahradách Gethemajských aby šel, nebylo pochyb, že to myslí vážně :o).

Jesus Christ 03

Kulisy byly poměrně jednoduché, jen dřevěné konstrukce a sem tam nějaká lávka, a pokud jde o kostýmy, běhá Ježíš, podobně jako většina ostatních, po jevišti drtivou část představení bosky jen v jakési dlouhé haleně :o). Přesto se ale našel i nějaký ten technický trik – např. když se Jidáš před svým "oběšením" zavěsil na jakýsi neviditelný mechanismus, se kterým ho potom vyzvedli až úplně nahoru nad oponu (to jsem mu teda vůbec nezáviděla, protože to bylo pekelně vysoko) a obdobně to pak bylo s Ježíšem, který se na úplném konci "vznesl" ze svého kříže (toho pro změnu na onen neviditelný mechanismus připevňovali římští vojáci, kteří ho přitloukali na kříž a při tom vždycky některý z nich několikrát nenápadně překontroloval, jestli je Ježíš dobře zaháknutý – mimochodem zrovna v oblasti té bederní roušky :o), což jsem si říkala, že není moc o co stát, když musí hrát vlastně skoro nahý).

Protagonisté se od nás nakonec za své odpolední představení dočkali i potlesku ve stoje a na děkovačku museli několikrát za sebou. Kamil Střihavka byl sice celou dobu hrozně vážný a zadumaný, až jsem si říkala, že možná nebyl tak úplně ve své kůži (už mě to napadlo i několikrát před tím během představení, kdy jsem měla sem tam pocit, že malinko ujel a že nezpívá tak docela naplno, ale u něj člověk nikdy neví, jak zpívá tím svým chraplákem de facto nadoraz, jestli je to tak záměrně nebo jestli už mele z posledního, možná se ale jen šetřil na večerní představení :o) nebo jestli je tolik ponořený do své role – Bára Basiková byla totiž taky celkem vážná, jen umělecký ředitel se usmíval od začátku děkovačky do konce :o)

Jinak zase nechyběl živý orchestr coby hudební doprovod (v tomhle případě schovaný vzadu za scénou a ne v otevřeném orchestřišti dole pod jevištěm) a anglické titulky promítané nahoře nad oponou – ty mě teda tentokrát docela rušily, protože občas bylo hercům kvůli nakumulovanému množství textu dost špatně rozumět, co zpívají, a tak jsem měla tendenci pořád mrkat nahoru na anglický text, u kterého jsem zase dumala nad překladem (přece jen když člověk ví, že původní muzikál je v angličtině, tak mu to nedá :o) a například v oné části, kde Jidáš přísahá, že neudal Ježíše pro peníze, se český překlad od anglického originálu docela dost významově lišil, takže to pak celé vyznívalo úplně jinak. Už i proto (a taky proto, jestli líp nezachytím pohnutky jednotlivých postav a abych si poslechla anglické frázování) jsem se rozhodla, že se budu muset podívat na ten původní filmový muzikál z roku 1973.

No a co náhoda nechtěla, hned následující úterý mi do e-mailové schránky přišla pozvánka na promítání filmu Jesus Christ Superstar v naší zdejší galerii jakožto doprovodný program k probíhající výstavě zaměřené na 70. léta s názvem Psychedelia. Řekla jsem si, že to bude asi řízení osudu a ještě ten týden ve čtvrtek 21. května 2015 jsem se zašla na film podívat. Sice jsem si představovala, že s tou projekcí udělají trochu víc cirátů a řeknou nám k filmu alespoň nějaký komentář, takhle nás jen nechali prohlédnout si před začátkem promítání výstavu, resp. její část (šlo hlavně o plakáty na nejrůznější koncerty z té doby, přebaly desek a pár knih, zkrátka já bych na výstavu jako takovou nešla, neb jsem 70. letům zatím nějak nepřišla na chuť), a potom pustili v promítacím sále film. Návštěvnost téhle akce nebyla sice nic moc (všehovšudy nás tam bylo asi deset), ale z mého pohledu svůj účel splnila, protože mi dala příležitost vidět tenhle filmový muzikál při nějaké "zvláštní" příležitosti než jen doma na compu :o). Každopádně, i když byl film podstatně beatnicky chlupatější a Jidáš v něm byl černoch (což by podle mě mohlo být dalším tématem k velmi živé diskuzi), podařilo se mu osvětlit mi mnohem lépe některé pohnutky postav a Ježíše především (čert ví, jestli to bylo tím, že už jsem ho de facto viděla podruhé a mohla se líp soustředit na detaily, nebo jestli byli tak dobří herečtí představitelé), např. že mu postupně docházelo, že si vzal velké sousto a "své ovečky" odháněl, protože by nejraději pomohl všem, ale nebylo to v jeho silách, že s Máří Magdalénou měli ryze platonický vztah (ve filmu dokonce nebyla ani žádná pusa) apod., a taky už se mi mnohem víc líbila hudba, resp. jsem si stihla na většinu písniček zvyknout :o).

A to by bylo k Ježíšovi coby muzikálové superstar asi všechno. Snad jen doplním, že tentokrát jsem si do hudebního divadla Karlín vzala foťák a o přestávce jsem stihla i něco málo z jeho krásných prostor vyfotit :o)

Jesus Christ 07 Jesus Christ 06