Generální zkouška Jihočeské filharmonie

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Tak tohle byla další z mých ztřeštěných květnových akcí :o) Už od loňského září, kdy jsem se dozvěděla, že Jihočeská filharmonie otevřela generální zkoušky abonentních koncertů pro veřejnost, jsem se chtěla jít na některou z nich podívat, jenže když filharmonici zkoušejí ve středu od desíti dopoledne, je to pro normálního pracujícího člověka přece jen trochu problém. Nicméně jak už asi víte, jsem palice paličatá, a když si něco umanu, tak si to jen tak vymluvit nedám, takže když v květnu vyšly tak pěkně státní svátky na pátky a byl tudíž předpoklad, že nebude problém si nějakou tu hodinku nadělat, poprosila jsem ve středu 20. května 2015 v práci troufale o "omluvenku", že si jako potřebuju něco zařídit, a v lijáku jsem si "odskočila" na generální zkoušku s houslovou sólistkou Tatianou Samouil :o)

Po příchodu mě sice malinko zarazilo, že když jsem si u pokladny kupovala lístek (za 50,- Kč mimochodem), tak jsem prý byla první a prozatím jediný návštěvník – v hledišti jsem si pak připadala jako nahá a modlila jsem se, aby přišel ještě někdo další, což se tedy nakonec díkybohu stalo :o). Stejně jsem ale měla pocit, že se na generální zkoušce role tak trochu obrátily a místo klasického modelu, kdy se lidi chodí koukat na hudebníky, tentokrát hudebníci pokukovali po lidech v hledišti, sice jen nenápadně, po očku, ale přece (to víte, v páté řadě od jeviště si asi na generálce jen tak nikdo nesedne – i já jsem si původně chtěla zalézt na balkón, ale paní pokladní mi ho odmítla odemknout, že se jí nechce do schodů, takže když už jsem byla dole, řekla jsem si, že na ně chci aspoň pořádně vidět :o). No, ustála jsem to a neutekla, což bylo jenom dobře, protože generální zkouška byla přesně tak superúžasná, jak jsem si myslela, že bude :o)

Pan dirigent Talich přišel místo ve fraku v džínech, bílé splývavé košili a teniskách, což už samo o sobě stálo za to (a i tak mu to moc slušelo :o), a "v civilu" přišli i všichni hudebníci, sem tam i s hrnkem kafe či čaje, prostě normální pracovní prostředí :o). Pan dirigent je i na zkouškách pořád stejně laskavý a skromný, až takový skoro stydlivý. Když hudebníky žádal, aby tu kterou část hráli víc s důrazem nebo tak, skoro mi to přišlo až jako, že je nechce urazit :o). Taky je hodně chválil, že to bylo fajn nebo rozhodně lepší než včera (pořád si lámu hlavu, jestli bydlí v Praze a na zkoušky dojíždí, nebo jestli bydlí tady v Budějovicích). A bylo evidentní, že ho členové orchestru mají rádi, klidně se ho ptali na nejasná místa (s některými si dokonce tyká :o) a asi druhá houslistka dokonce na notu (první houslista si pak neodpustil napůl humorné, napůl vážné popíchnutí "To se ptáš brzo.

"), zkrátka na zkoušce vládla příjemně uvolněná atmosféra.

A neobešlo se to i bez několika humorných okamžiků, například když měli hrát "menuet", tak se pan Talich už už chystal dirigovat (měl už natažené ruce), a vtom řekl: "Ještě vám musím říct," (načež se všichni zasmáli, protože už to zdaleka nebyla první pauza) "já jsem včera poslouchal verzi z dvacátých let a oni to hráli, no, to vám bylo..., ale my to tak hrát nebudeme.". Pak se pan dirigent v jedné části zarazil u viol s otázkou: "Vy tam potřebujete malinko víc času, že? Já si to tu poznamenám.", načež začal marně hledat tužku a už to chtěl vzdát a pokračovat dál, ale první violista vyskočil a promptně panu dirigentovi tužku půjčil, což vyvolalo opět vlnu smíchu od ostatních hudebníků (možná by na to do příště pan dirigent zase zapomněl :o).

Zajímavé bylo, že vždycky chvíli hráli a pak je pan dirigent přerušil, jako že to stačí a pak si k tomu buď něco řekli a zahráli to ještě jednou, nebo rovnou pokračovali k další "problematické" části. Původně jsem si totiž myslela, že to bude jako generální zkouška v divadle a tudíž že vlastně uslyším celý koncert jakoby nanečisto, ale místo toho to byly jen jeho fragmenty a ještě ke všemu v přeházeném pořadí oproti programu, i tak to ale bylo moc pěkné a líbily se mi i jednotlivé skladby (nejvíc asi ten melancholický Kelly :o). Docela jsem pak litovala, že nemůžeme jít na "ostrý" koncert. Každopádně na generální zkoušku (na její konec) dorazila i sólistka, což jsem si myslela, že už nenastane, a prošli si s orchestrem některé části, pár útržků si zase zopakovali – panu dirigentovi se občas nezdál výraz nebo tempo a chtěl to trochu jinak, aby dodal skladbě na plasticitě apod. (bylo úžasné takhle sledovat génia při práci :o) a taky mě zase fascinovalo, jak se pan dirigent se zahraniční sólistkou vybavoval v angličtině jako by se nechumelilo a plynule přecházel mezi angličtinou, když se bavil s ní, a mezi češtinou, když mluvil k orchestru :o)

Zkrátka a dobře, být přítomná na generální zkoušce naší Jihočeské filharmonie byl jedinečně epesní zážitek a já z něj byla naprosto unešená a nabitá pozitivní energií ještě několik dalších dní, kdy jsem se vznášela na jakémsi růžovém obláčku blaženosti a spokojenosti s věčně hrajícím úsměvem na rtech :o) Rozhodně to stálo za ty dvě hodiny, které jsem si pak musela nadělat :o)

---

F. S. Kelly – Elegie pro smyčce

Petr Iljič Čajkovskij – Koncert pro housle a orchestr D dur

Wolfgang Amadeus Mozart – Symfonie C dur "Jupiter" (část menuet)

---

Zpět na hlavní stranu blogu