To jsem prosím já. Pamatujete si, jak jsem tu líčila své nadšení z toho, že příští rok v červnu k nám do Prahy přijedou moji oblíbenci MUSE a jak jsem se nemohla dočkat, až v pátek 18. září začne předprodej lístků do O2 Arény? No, tak jsem se snažila neponechat nic náhodě a na páteční desátou hodinu jsem si dokonce nařídila upomínku. Když pominu fakt, že jsem zrovna v inkriminovanou dobu byla stejně mimo kancl s mobilem zapomenutým na stole, zhruba o půl jedenácté jsem si uvědomila, co je mým hlavním úkolem dne a hnala se zpátky k počítači, abych si zamluvila pokud možno co nejlepší lístky. Nakonec se mi podařilo najít volné místo ještě v sektoru 102, což je nejblíž ke středu, kde by mělo být pódium, a navzdory nějakým těm potížím s internetovým připojením a všemožným zmatkům jsem si vstupenky opravdu zamluvila. Ale ve svém vytržení jsem si nějak nevšimla, že přestože v celkovém plánku otevíráte obrázek sektoru tak, že v dolní části jsou místa nejblíže k pódiu, po jeho otevření se schéma nějakým záludným způsobem otočí vzhůru nohama, takže jsem si místo do první řady zamluvila lístky do řady poslední :o(. A k mé největší smůle jsem si to začala uvědomovat až o tři dny později (Proč jen jsem si to já blbka nepřekontrolovala ještě v klidu v pátek večer?! Já vím proč. Protože jsem místo toho raději šla posedět do koktejl baru a v sobotu na rytířský turnaj atd. atd.), kdy jsem si šla na výdejní místo vyzvednout svoji rezervaci a lehce mě zarazilo, že paní za přepážkou mluví o 24. řadě :o(. Nicméně stoprocentní jistotu, že jsem to podělala, jsem získala až doma po znovuotevření plánku arény, jenže to už byla všechna dobrá místa vyprodaná, takže se budu muset spokojit s těmi, která mám, a sveřepě se modlit, abych z nich vůbec něco viděla :o(.
Nejsem ani schopná popsat, jak moc jsem z toho byla sama na sebe naštvaná a jak mizernou náladu z toho mám pokaždé, když si na to vzpomenu :o(. Měla to být nejskvělejší událost příštího roku, na kterou jsem se měla jen a jen těšit, a místo toho se budu až do června nervovat, jestli za těch 1.690,- Kč vůbec něco uvidím a budu si moct koncert náležitě užít. Pořád se sice utěšuju tím, že je hlavní, že mám alespoň nějaký lístek a tudíž tam prostě budu, což ne všichni můžou říct, a že je důležité, že kluky uslyším, ale i tak je to prostě pech. A nejhorší je, že si za to můžu sama :o(
Takže toliko k mnou tolik očekávanému koncertu MUSE. Poslední dobou se podělá skoro všechno, na co sáhnu, ale to je asi po tak nádherně vydařeném období (létě) normální, neb jak správně tvrdí náš filozof Mečoun (a jak už jsem se o tom několikrát přesvědčila na vlastní kůži), jakmile se vám na chvíli v životě daří a jste spokojení, musí zaručeně přijít pád na čumák. Snažím se v tom všem hledat nějaké ponaučení a nevzdávat se a bojovat, ale je to celkem dost vysilující :o(. Tak mi držte pěsti, ať tohle blbý období co nejdřív skončí a věci se vrátí alespoň k normálu...
