Poslechla jsem moudrou radu jedné mé pravidelné čtenářky (děkuju, lyro :o) a z časových (a částečně i z jiných) důvodů jsem spojila pojednání o dvou koncertech Jihočeské filharmonie do jednoho článku :o)
Prvním koncertem byl 28. května 2015 "Porgy a Bess" z druhé abonentní řady a musím se přiznat, že jsem asi absolutní neznalec a omezenec, protože jsem rozhodně nečekala, že to bude tak moc jazzové :o(. Podle slov pana dirigenta Talicha hráli verzi někdy z roku 1950, kterou v originále zpívali Louis Armstrong a Ella Fitzgeraldová, přičemž u nás se zpěvu ujal černošský zpěvák Lee Andrew Davison a česká zpěvačka Barbora Řeháčková (ta měla trochu horší výslovnost, která mě v kontrastu se spoluvystupujícím rodilým mluvčím místy celkem dost rušila). Jinak co se anglických textů písniček týče, líbil se mi ten černošský slang nevzdělaných obyvatel amerického jihu, kdy úplně otáčí pravidlo s přidaným "s" na konci slovesa ve třetí osobě jednotného čísla apod. To mi připadalo zajímavé. A taky se mi samozřejmě líbilo ono nezřízené nadšení pana dirigenta, když se rozplýval nad tím, že v rámci druhé řady abonentních koncertů mají jedinečnou možnost vyzkoušet si i jiné žánry než jen tu jejich starou známou klasiku :o). Bylo na něm pak celý večer znát, že ho to baví a opravdu si "Porgy a Bess" užívá :o). Mě osobně ale jazz nijak zvlášť nesedí, navíc mě podobně jako v předchozích případech ten doprovodný zpěv spíš rušil, mám potom pocit, jakoby hudba ustoupila do pozadí a člověk si pak nemůže vychutnat tu jedinečnou souhru a plasticitu živého orchestru před sebou :o( Takže toliko k Georgeovi a Iře Gershwinovým...
No a druhým koncertem, který jsme před prázdninami navštívili, byl Závěrečný koncert 34. sezóny ve středu 17. června 2015. Výjimečně jsme seděli v první řadě, protože jsme si s nákupem lístků vzpomněli poměrně pozdě a kvůli abonentům bylo volných míst i tak pomálu, a musím říct, že jsem si tam připadala dost zvláštně, protože snad poprvé za celou dobu, co chodíme na filharmonické koncerty, se na mě pan dirigent Talich opravdu podíval (celkem po mě při svém úvodním projevu hodil očkem několikrát :o), stejně jako na mě nepokrytě koukal i první violista a já si pak celou dobu říkala, jestli si mě pamatují z mého okukování na gene/... nebo jestli se mi udělalo oko na punčoše či co. Hůř se mi potom soustředilo na hudbu, i když jsem z našich míst hezky viděla panu Talichovi během dirigování do tváře (mimochodem, při dirigování si evidentně zpívá i naostro, nejen při generálce :o). Sólistou byl mladý a očividně talentovaný houslista Roman Patočka, ale z celého večera se mi stejně nejvíc líbil závěrečný Mozart :o). Každopádně na závěrečný koncert předchozí sezóny a můj intenzivní zážitek z Beethovenovy Osudové to bohužel nemělo.
Program závěrečného koncertu 34. sezóny:
Frank Bridge – Summer
Erich Korngold – Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35
Wolfgang Amadeus Mozart – Symfonie č. 38 D dur "Pražská"