Tak tohle byl jeden z mála výletů, který nepocházel z mojí hlavy :o). Naopak, byla jsem k němu přemluvena kamarádkou, která už několik let marně snila, že by se do Gardalandu znovu podívala, a když ho objevila na jakémsi slevomatu, překecala mě, abych jela s ní. Upřímně řečeno to byla moje úplně první návštěva jakéhokoli zábavního parku v životě. Každopádně šlo o autobusový zájezd, takže jsme vyráželi už v pátek 22. května 2015 o půl dvanácté v noci, abychom byli v sobotu ráno na místě. A musím říct, že už zase hodně dlouho na žádný autobusový zájezd nepojedu, a už vůbec ne na zájezd přes slevový portál, protože na tu nekonečně dlouhou noc probdělou na extrémně nepohodlných rozvrzaných sedačkách prehistorického autobusu, které se nedaly ani nijak položit, hned tak nezapomenu :o(. Ale přežili jsme. A přežili jsme i sníh u benzínky v Alpách (ten jsem na konci května vážně nečekala :o).
Na místo určení, tedy k břehům italského jezera Lago di Garda, jsme dorazili v sobotu 23. května 2015 před půl desátou dopoledne (park otevíral v deset) a poté, co jsme si nejdřív odskočily na WC blízko parkoviště (hned vedle obchodu se suvenýry), jsme se rozhodly zamířit do "Mořského světa" a potom že jako budeme mít celý zbytek dne na atrakce.
V parku SeaLife se mi moc líbilo, sice je takový trochu dětský – to poznáte už podle modelu ztroskotané lodi zabudovaného do samotného vchodu a všudypřítomných pirátů a podobných vymožeností – ale snaží se bojovat za ochranu přírody a mladé návštěvníky vzdělávat, takže jsem jim trochu toho kýče odpustila :o). Kromě místních sladkovodních (resp. jezerních) ryb nabízí zdejší akvária samozřejmě i nezbytné žraloky, rejnoky a všelijaké tropické rybky, Nemem počínaje a takovými těmi roztomile baculatými rybami s velkýma očima konče – podle strýčka googla by mělo jít o Čtverzubce skvrnitého (mimochodem ty byly moje nejoblíbenější, protože byly děsně zvědavé a hezky na vás za sklem akvária reagovaly, navíc jsou opravdu k sežrání, jak vypadají jako takové malé plovoucí bandasky :o).
Jinak v SeaLifu bylo moc hezké klíma, takový příjemně vlhký, tropicky působící a voňavý vzduch. Samozřejmě se mi strašně líbilo v podvodním tunelu, to bylo fakt něco, tam jsme se vydržely kochat líně plovoucími žraloky a rejnoky nad našimi hlavami poměrně dlouho, ale byl tam docela nával, takže pořídit nějakou slušnější fotku byla celkem fuška. Krásné byly i natlakované "podvodní" nádrže s kraby a jinými hlubinnými tvory nebo ona nádherně modromodrá nádrž ústící ve zdejší restauraci. A líbilo se mi i zákoutí s vysokánskými ale zároveň úzkými akvárii (takové vodní stěny), protože díky zrcadlům působila dojmem velké nádrže a přitom vám tam rybky plavaly pěkně u nosu, protože neměly "kam utéct" (ale nebojte se, v těchhle akváriích byly jen drobné rybičky, které v nich myslím nijak zvlášť netrpěly nedostatkem prostoru :o).
No zkrátka zvířátka, to je moje, takže jsme v SeaLifu celkem strávily dvě hodiny a to bych řekla, že jsme se nijak extra necouraly (těch nádrží je tam opravdu spousta a taky hodně "atrakcí" ve formě nejrůznějších kupolí a "bublin", kterými jste se mohli koukat přímo dovnitř akvária, zvětšovacích/zmenšovacích stěn akvárií atd.).
Zhruba kolem poledne jsme se tak oficiálně svezly na první atrakci parku Gardaland, konkrétně na dvoupatrovém "koníkovém" kolotoči, což byla taková úvodní pohodovka :o). Pak jsme vyrazily na adventurového Mammuta, kde jsme si vystály solidně dlouhou frontu (připlácet drahně eur za přednostní vstupy se nám totiž nechtělo) klikatící se mezi provazy podobně jako na letišti a já neznalá poměrů v zábavních parcích (samozřejmě jsem jako malá byla několikrát na pouti, ale to je úplně jiný rank) jsem zcela bezelstně nasedla do vozíku a zapla si bezpečnostní pásy, aniž bych tušila, co mě vlastně čeká :o). Upřímně řečeno atrakce pro děti ve stylu Doby ledové nevypadala nijak nebezpečně, ale ve skutečnosti byla pěkný mazec – dráha schovaná v kulisách kamenných stěn se totiž klikatila v neskutečných úhlech, a že nejspíš půjde do tuhého, jsem začala tušit ve chvíli, kdy nás pravidelně klepající mechanismus (to, jak na každém zubu zapadla západka) s mučivou pomalostí vytahoval do strmého "kopce" :o(. Pak samozřejmě přišla pekelně rychlá jízda z "kopce" dolů, několikrát se to protočilo vývrtkou (mám pocit, že chvíli dokonce i hlavou dolů, ale nejsem si jistá), znovu nás to vytáhlo do dalšího, snad ještě většího kopce, pak zase sešupem dolů a nakonec nás to po zhruba třech až pěti minutách vyplivlo s bušícím srdcem na opačném konci.
Pro mě osobně byla tahle dráha největším adrenalinem, který jsem byla ochotná snést (a děkovala jsem bohům, že jsme neseděly v prvním vozíku, protože si nejsem jistá, jak bych to rozdýchala :o). Na ostatní "hard core" atrakce typu volného pádu, černé díry (tam byl ten volný pád pomalu taky, jen v jiném provedení) či "modrého tornáda" což byla dráha simulující přetížení jako v Migu 21 by mě nikdo nedostal ani párem volů. Stačilo mi, jen se zdola podívat, do jaké výšky se dráha tyčí a kudy všudy (příp. jak) ty vozíky jezdí a měla jsem dost. Koneckonců hodně vypovídající byl i srdceryvný jekot, který se z atrakcí v každé zákrutě ozýval i na tu dálku poměrně hlasitě :o)
Po cestě z Mammuta (a poté co kamarádka zvládla Blue Tornado :o) se poměrně dost rozpršelo, a tak jsme si řekly, že když už jsme mokré shora, není důvod proč se nenamočit ze všech stran a zamířily jsme do "Atlantidy" (celý název atrakce je myslím Fuga da Atlantide), která byla hned vedle. Jen tak mimochodem na mapce Gardalandu, kterou u vchodu dostanete, jsou atrakce barevně rozdělené do sekcí podle "náročnosti", takže např. adrenalinové atrakce byly červené, adventure atrakce zelené apod., což je dobré orientační vodítko pro to, co jako návštěvník ještě budete schopni zkousnout a co už by na vás bylo případně moc. Každopádně Atlantida byla v kategorii "adventure", takže posilněna vědomím, že kamarádka přežila i přetížení 4G a ještě se vrátila z atrakce vytlemená, a že by to nemělo být horší než Mammut, jsem souhlasila, že to risknem :o). Koneckonců jsem si návštěvu parku taky chtěla užít naplno a navíc jsme ještě před jízdou trochu zabloudily při hledání vchodu a dostaly se na jakousi vyhlídku, odkud jsme si atrakci pořádně prohlédly – a bylo to něco jako taková ta dráha z úvodní znělky seriálu Krok za krokem, kde vozík projíždí vodou a všechny okolo pořádně zmáchá, což jsem si rozhodně chtěla zkusit :o).
No, nakonec teda byly dva poměrně krušné okamžiky i u Atlantidy, kdy jsem chtě nechtě "brzdila" zapřená nohama i rukama a vždycky na takovém tom pomyslném vrcholu, kdy se s námi člun na předlouhou vteřinu zastavil, abychom se mohli "pokochat" hloubkou pod námi, a pak se plnou parou rozfrčel dolů, jsem měla hodně nepříjemné mrazení u žaludku (asi takové jako když se řítíte do průšvihu a nemůžete s tím vůbec nic dělat, jen každým okamžikem čekáte, kdy se to stane; podobné pocity jsem párkrát zažila na hřbetu koně, když šlo fakt do tuhého :o(, ale jako přežila jsem, takže dobrý. Bylo super, že i když pršelo, nebylo vyložené chladno, takže přestože jsme se na atrakci zmáchaly, nebyla nám zima. Ještě zamokra jsme proto zamířily na další vodní atrakci s názvem Jungle Rapids, kde nás na velkém kruhovém "člunu" protáhli po "divoké" řece pod několika vodopády, několikrát nás protočili dokola, trochu pohoupali na vlnách a ještě o poznání mokřejší nás zase vysadili :o). Co se adrenalinu týče, byla jsem na Jungle Rapids mnohem spokojenější, protože žádné vyloženě nepříjemné chvilky nenastaly, naopak jsem z marné kamarádčiny snahy nedostat zásah od vodopádu měla menší, ale o to upřímnější záchvat smíchu :o)
Následně jsme se zase na chvilku rozdělily, a zatímco se kamarádka vrhala do víru dalších adrenalinových atrakcí (myslím, že černé díry a volného pádu), já jsem se svezla dětským vláčkem Transgardaland Express, který byl teda opravdu hodně dětský a nijak zvlášť mě nenadchl, a pak jsem se nechala dvakrát (jedna okružní jízda je hrozně krátká a nestihnete za ni vyfotit skoro nic) vynést nahoru na Flying Island, odkud byl dobrý výhled na celý Gardaland a většinu atrakcí v celé jejich kráse, ale na který jsem si musela zatraceně dlouho počkat, protože byl kvůli jakési údržbě vždycky nejmíň půl hodiny mimo provoz :o(. Nicméně časově to nakonec vyšlo skoro stejně dlouho jako nekonečné fronty na adrenalinových atrakcích (doteď nechápu, co tam ty lidi táhne, já bych dostala infarkt hned v první zákrutě), takže jsme pak mohly už zase společně vyrazit na další adventure atrakci s názvem Ramses, kde nás čekala ne příliš záživná laserová "střílečka" z vozíku projíždějícího jakýmsi tunelem plným soch staroegyptských božstev se světelnými body, do kterých jste se měli strefovat.
Hned vedle Ramsese ale naštěstí byla adventure pirátská loď I Corsari, která byla opravdu vymakaná :o). Nasedalo se do vozíků v podzemí, které vás provezli řadou moc pěkně připravených scén – všechny s kulisami připomínajícími jeskyně případně vnější opevnění města, stanete se tak z vodní hladiny svědky, ne-li téměř přímými účastníky námořní bitvy, kdy vedle vás cákají dopadající dělové koule nebo se z vody vynořují bájné příšery, proplouváte kolem pirátského přístavu s mluvícím papouškem a hýbajícími se námořníky, no zkrátka propracované do detailu, sice my dospěláci víme, že jsou to všechno jen kulisy a "loutky" a tudíž jsme se nijak nebály, ale i tak to bylo moc hezké, takové pohádkové :o). Navíc po skončení jízdy vylezete v jakési pirátské krčmě, zkrátka asi nejpropracovanější atrakce ze všech :o). Jo jinak, důvod, proč tady nejsou fotky "zevnitř" jednotlivých atrakcí je jednoduchý, a sice že se na většině nesmí fotografovat, což byla zrovna u Pirátů vážně škoda :o(
Kousek dál bylo 4D kino, které jsme si samozřejmě taky nemohly nechat ujít. V křeslech, která se s námi v průběhu "filmu" různě natřásala a natáčela jsme na plátně ve zvláštním 3D (bez brýlí) sledovaly krkolomnou jízdu ledové krychle. Nebýt toho, že jsem si bůhvíproč celou dobu uvědomovala, že je to jen jako, asi bych se u toho taky pěkně zapotila, protože těch pádů z velké výšky a různých přeskoků přes zející propasti tam bylo požehnaně. Docela mě pak mrzelo, že už jsme nestihly 4D kino z Doby ledové, to mohla být taky celkem prča, ale co se dalo dělat – dost času nám ubíralo poměrně časté bloudění a hledání jednotlivých atrakcí, o mnohdy nekonečně dlouhých frontách ani nemluvě (jediné atrakce, kde jsme šly přímo na řadu, byly ty vodní :o), a občas jsme ztratily nějakou tu čtvrthodinku hledáním vzájemným, což jsme záhy vychytaly SMSkovou navigací a smluveným místem čekání u konkrétní atrakce, protože vchody do dětského světa taky můžou být dva téměř totožné, a to je potom těžké :o)
Každopádně další (a poslední z ranku adventure) atrakcí byly Colorado Boats neboli sjíždění "řeky" na "kládách" jako v Pyšné princezně :o), což byla pro mě naprosto ideální atrakce – žádné extra velké převýšení, jen zábavně rychlá jízda vodním korytem v hezkém, zelení a stromy obklopeném prostředí (Colorado Boats se nachází v nejstarší části parku, a je to na nich znát :o). Nebýt na nich takové fronty, s gustem bych si je sjela ještě jednou, voda nevoda :o)
Takhle jsme vyrazily zkusit si ještě tzv. Šálky (neboli Kaffeetassen), což je kolotoč, kde opravdu sedíte ve velkých "porcelánových" čajových šálcích, které se točí kolem vlastní osy a ještě kolem dokola celého kolotoče. Líbilo se mi, jak nenápadně celá atrakce vypadala a jakou přitom dovedla vyvinout odstředivou sílu :o). Měly jsme se co držet, abychom se v našem "šálku" neválely po zemi, což mi přišla hrozná legrace :o)
Kámoška si potom odskočila na adrenalinovou Sequoia Adventure, na které se v ohromné výšce jelo vždycky kus cesty hlavou dolů, a to prosím pekelně pomalu (takže opět nic pro mě), zatímco já jsem nasedla do dalšího vyhlídkového vláčku, tentokrát "jednokolejky" Monorotaia, která se mi líbila mnohem víc než dětský Transgardaland Express, protože z ní byl pěkný výhled (sice jen po staré části Gardalandu, ale i tak). Pak jsem se zabavila ještě na dětském kolotoči Peter Pan (kromě ještě jednoho soukromého opakování Šálků :o), kde jste posazeni v jakémsi letadélku, které se zvedá a zase klesá, zatímco vás celou dobu odstředivá síla nekompromisně zapichuje do žbrdlení :o). Bylo mi sice trochu hanba, ale opravdu jsem si tenhle kolotoč užila (dost mi připomínal naše domácí pouťové atrakce :o), a tak jsem na něj vytáhla ještě i kamarádku, abychom se mohly společně tlemit tomu, že se nejsme schopné udržet na své sedačce :o)
No a pak už se začala nebezpečně blížit zavírací hodina (bylo neuvěřitelné, jak rychle ten den utekl), takže jsme se v Country městečku vyfotily na rozloučenou na hřbetu plastového koně uvázaného před Saloonem a šly jsme zkusit štěstí do fronty ještě u poslední atrakce s názvem Magic House. Ta teda sice spadala do kategorie adrenalinových atrakcí, ale protože neměla být o žádném volném pádu a podobných zvěrstvech, souhlasila jsem, že ji prubnu. Bohužel celý rádoby strašidelný komentář byl v italštině (mohli ho dát aspoň anglicky), takže jsme z něj neměly vůbec nic a tudíž jsme nějak ani nepociťovaly důvod, proč bychom se měly bát. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo závěrečné "posezení za stolem", kdy se s námi houpala celá místnost způsobem, že doteď nevím, jestli jsme doopravdy viseli hlavou dolů nebo jestli to byl jen optický klam. Každopádně jsem tam měla hrozné déja-vu, i když vůbec netuším proč.
Takže toliko k mému výletu do Gardalandu. Řekla bych, že jsme si vedly celkem dobře – zvládly jsme všechny adventure atrakce, k tomu dokonce já jednu adrenalinovou (kamarádka absolvovala s nemalým nadšením všechny) a spoustu dětských kolotočů a blbinek, prostě návštěva zábavního parku se vším všudy. Zpáteční cesta autobusem nám potom ubíhala mnohem rychleji, protože znavené zážitky a celodenním pobíháním po parku jsme usnuly i na těch nepolohovatelných sedačkách :o).