Není nad to, když si člověk dobře stanoví plán :o) Objet a navštívit všechna okresní města Jihočeského kraje se chystám už dlouho, což byl taky jeden z důvodů, proč jsem si je napsala i do svého Projektu tisíce a/.... Takže když bylo v úterý 4. června 2015 hezké počasí (rozuměj slunečno :o), vyrazila jsem dřív z práce a udělala si krásně relaxační odpoledne s nabitou procházkou po historickém centru města Písek, a to navíc v době, kdy tam byly k vidění každoročně "hnětené" sochy z písku na náplavce za Kamenným mostem :o)
Protože je to z píseckého autobusového nádraží do historického centra celkem daleko, využila jsem při cestě tam zastávku asi o polovinu bližší s názvem "Budějovická" (při zpáteční cestě jsem už ale musela na nádraží). Do města jsem tak vcházela kolem malého parku s působivým pomníkem s kamenným lvem, který je údajně věnován padlým u Melegnana a Solferina (italsky znějící názvy bitevních polí mě zaujaly natolik, že jsem po návratu domů zapátrala na internetu a zjistila, že se vojáci z jižních Čech v polovině 19. století účastnili bojů v italských válkách za nezávislost, sice teda na "špatné" straně, v rakouské armádě, která nakonec prohrála a italské městské státy tak mohly být sjednoceny pod nadvládu Viktora Emanuela II., a taky že bitva u Solferina je spojována se založením Červeného kříže). Hned za parkem se pak nachází zdejší Kostel narození Panny Marie ze 13. století, jehož věž je dominantou historického centra. Kostel je moc pěkný a ani já jsem neodolala jeho krásně goticky lomeným vysokým oknům a musela jsem alespoň na chvíli nakouknout dovnitř :o). Původně jsem se chtěla zkusit podívat i na kostelní věž, ale prohlídky začínaly vždycky v celou, což by znamenalo víc než půlhodinové čekání a na to jsem ve svém nabitém programu neměla prostor :o(. Každopádně za zmínku stojí, že zdejší věžní hodiny mají údajně z úsporných důvodů prohozené rafičky, takže velká ukazuje hodiny a malá minuty.
Od kostela jsem se pak proto vydala dál ke zbytkům zdejších městských hradeb a tzv. Putimské bráně. Ta bývala jednou ze tří bran, kterými se vstupovalo do města, a do současnosti se z ní zachovala pouze spodní část, která je "přilepená" k jednomu z domů. V její blízkosti je ale malá branka, kterou lze projít do krásně zrekonstruovaného prostoru gotických městských parkánů (čili hradeb), který vypadá jako takový malý ráj skrytý před světem a kde se dá po libosti šmejdit a procházet či posedět na lavičkách :o)
Když jsem dostatečně prozkoumala malebný prostor hradeb, pokračovala jsem dál (na posedávání na lavičkách nebyl čas :o) podél řeky Otavy (a hradeb z druhé strany) k Městské vodní elektrárně, která je nejstarší fungující hydroelektrárnou v Čechách. Byla postavena v roce 1887 a město Písek se díky ní stalo prvním městem u nás se stálým veřejným osvětlením. A už i tady u vodní elektrárny byla k vidění první husitská socha z písku s názvem "Dominikánský řeholník" – letošní ročník Cipískoviště byl totiž věnován Husitům (nejspíš s ohledem na 600. výročí upálení Jana Husa).
Dál po nábřeží projdete zezadu kolem pozůstatků píseckého Hradu až k proslulému Kamennému mostu z 13. století, který je nejstarším dochovaným mostem u nás. Původně se mu prý říkalo Jelení most, protože podle pověsti se měl most jmenovat podle prvního člověka, který po něm přejde, jenže místo člověka po něm jako první přešel jelen z blízkých lesů :o). Most má 7 oblouků a je dlouhý necelých 110 metrů, byl vybudován za vlády Přemysla Otakara II. a sloužil jako důležitá spojnice na tzv. Zlaté stezce, po které se do Čech přivážela sůl a další zboží ze Středomoří (včetně Benátek :o). Písecký Kamenný most je opravdu nádherný a ne náhodou mi hodně připomínal Karlův most v Praze.
Každopádně na náplavce protějšího břehu byla hlavní skvadra letošních soch z písku. Za přihlížení zvědavých labutí na řece jsem si tak mohla pěkně zblízka prohlédnout husitského vojevůdce Jana Žižku, Jana Husa stojícího na hranici, husitskou vozovou hradbu nebo zdejšího hejtmana Matěje Loudu z Chlumčan stojícího u kádě se zlaťáky (v rámci Cipískoviště probíhala i poměrně vtipná akce sběru nepotřebných klíčů taktéž do připravených kádí na dobročinné účely :o). Sochy byly moc povedené a provedené do neuvěřitelných detailů (viz. například právě ony mince v kádi), a i když se to z fotek nemusí tak zdát, byly i celkem veliké.
Když jsem si dostatečně užila jeden z hlavních bodů celého výletu, vydala jsem se pomalu na zpáteční cestu s tím, že si projdu náměstí a při nejbližší příležitosti si koupím něco studeného na osvěžení (bylo totiž opravdu nádherně a teploty neměly daleko k třicítce :o). Na Velkém náměstí jsem ještě zaběhla na dvůr Prácheňského muzea sídlícího v bývalém Hradě z 13. století. Písecký Hrad dal postavit Přemysl Otakar II. a velice často na něm také pobýval. V době své největší slávy byl Písek významným královským městem a kromě Přemysla Otakara zde pobýval i Jan Lucemburský nebo Karel IV. Dovnitř do muzea jsem se ale nepodívala – jednak jsem neměla do odjezdu autobusu tolik času a za druhé si nejsem jistá, jestli je tam toho tolik k vidění. Nádvoříčko s oleandrovými keři, studnou a pár informačními tabulemi je ale kouzelné a mě ke spokojenosti bohatě stačilo :o)
Z Velkého náměstí pak stojí za zmínku ještě žlutá budova Radnice se dvěma věžemi a Kostel Povýšení svatého Kříže s krásně sgrafitovou výzdobou. Na sousedním Alšově náměstí asi nejvíc zaujme Mariánské sousoší z roku 1715 v jeho středu a červenobílá budova Městské knihovny s empírovou fasádou (mimochodem zdejší městská knihovna byla prý založena už v roce 1841). Pěkné jsou i nejrůznější měšťanské domy v centru, jakmile ale vyjdete z historické části, čeká vás cestou na nádraží už jen obyčejná zástavba, která mi ani nestála za to vytáhnout foťák. Každopádně písecké historické centrum je malebné místo a já byla s výletem víc než spokojená.
Na závěr bych ještě mohla zmínit, že město Písek bylo založené roku 1243 králem Václavem I. na místě dřívější rýžovnické osady (tehdy býval v korytě řeky Otavy zlatonosný písek, od kterého je také odvozený název města), vlastní budování města je ale už zásluhou jeho syna Přemysla Otakara II., který zde založil dokonce královskou mincovnu. V 15. století se město přidalo na stranu husitského hnutí a jeho obyvatelé jako první odevzdávali své bohatství do kádí ke společnému využití.