Komentáře k článku: Dilemata všedních dnů
boudicca: Taky bych si občas přála být jasnovidkou. Nebo možná raději ne, ono je to někdy lepší dopředu nevědět, co se zrovna řítí.
K práci budu gratulovat, až budeš aspoň půl roku psát, jak jsi spokojená a vše funguje plně k tvé spokojenosti ;). Ale dobře, že se to aspoň nějak rozseklo.
PS: Opravdu musí být práce nepřítelem? *nevi*
rebarbora: Jo, je to ošemetný, ale někdy by se aspoň člověk mohl připravit *nevi* Jinak děkuju, snad to všechno klapne, jak má :-)
PS: Já tím "nepřítelem" myslela spíš lidi v práci, svoji paní manažerku a tak :D
damn-girl: Být jasnovidkou, jeh... občas by se mi to také moc hodilo :-D. Musím ale říct, že občas podobné období nezdarů důležité je, aby si člověk uvědomil, kam se má vlastně vrhnout a čeho si má vlastně vážit :-).
rebarbora: Souhlasím :) Vždycky, když si takhle natluču nos, mám pak na chvíli v životě jasno :D
tlapka: Držím palce. Upřímně, nedivím se, že sis říkala, že si to sedne, že začátky jsou krušné. Protože je to pravda. Taky bych to nechtěla vzdát hned a chápu, proč sis tam těch pár týdnů odbyla. :) Aspoň si nemusíš vyčítat, žes tomu nedala šanci. ;)
rebarbora: Díky :) Jo, přesně tak, dva týdny jsou přece na rozkoukání dostatečně dlouhá doba, takže nejsem žádný quitter :D