Festival s tímhle poetickým názvem se u nás ve městě koná každoročně začátkem července už pěknou řádku let a já jsem si vždycky říkala, že bych se na něj chtěla někdy zajít mrknout, ale nikdy mi to nevyšlo, až letos :o)
Letošní ročník byl už jedenáctý v pořadí, a protože bylo opravdu výstavní léto s nádherně teplými večery, navštívili jsme ho hned dvakrát za sebou :o). První večer ve středu 1. července jsme vyrazili na koncert s názvem "Letem oper(et)ním světem", a i když jsme měli sraz ve třičtvrtě na devět, tedy třičtvrtě hodiny před začátkem, ukázalo se, že všechna dobrá místa k sezení na břehu jsou už zabraná, a tak jsme se postavili k zábradlí dřevěného mostu a koukali odtamtud, což taky nebylo špatné. Představení festivalu Múzy na vodě se totiž vždycky odehrává na takovém malém plovoucím dřevěném "voru", který se ukotví uprostřed slepého ramene Malše a slouží pak coby pódium, takže z mostu jsme měli taky docela dobrý výhled.
Během večera zazněly takové ty nejznámější "hity" od Vivaldiho, Mozarta nebo třeba i Smetany :o). Bohužel jsme k tomu neslyšeli doprovodný komentář, protože měli nějaký problém s mikrofony a konferenciéra, ani prošedivělého pana dirigenta s neskutečně lámanou angličtinou (později jsem na internetu vyslídila, že se jmenuje Mario de Rose a je až z Argentiny, což mnohé vysvětluje :o) zkrátka slyšet nebylo :o(. Každopádně se nám kromě orchestru Jihočeského divadla předvedl i jejich pěvecký sbor a dva operní sólisté. Mně osobně se asi nejvíc líbily ony líbezné valčíkové melodie, které zazněly zhruba uprostřed koncertu, zbytek mi nijak výrazně v paměti neuvízl, ale celková atmosféra krásné letní noci rozhodně stála za to :o)
Následující večer, ve čtvrtek 2. července, jsme si na večerní baletní představení dokonce zamluvili loďky, což byla naprostá novinka (možná k onomu letošnímu 750.
výročí založení města, nevím). Stejně jako vstup na festival byly i lodičky zdarma, jen musel být člověk dost rychlý při jejich rezervaci, protože počet míst byl omezený :o). Slibovala jsem si od toho lepší výhled a celkově zas jinou atmosféru, naneštěstí jsme ale nějakým řízením osudu skončili v lodičce pro šest až úplně vzadu, takže se našli chvíle, kdy jsem před sebou měla poměrně dost hlav bránících mi ve výhledu, ale na druhou stranu kormidlování loďky svépomocí byla celkem výzva, které se kavalírsky ujal pán z druhé skupinky sdílející s námi loďku (možná kdybych byla větší sviňka, mohla jsem zamluvit všech šest míst, tedy celou loďku jenom pro nás tři :o) a občas se nechával až moc "upozadit" ostatními loďkami, včetně náhodně se nachomýtnuvších vodáků, kteří se na nás dost nevybíravým způsobem zavěsili, ale nepřeklopili jsme se, takže ve výsledku myslím že dobrý, i když mě teda trochu mrzelo, že jsem si nezapádlovala :o).
Na programu byl "sestřih" Labutího jezera, které má Jihočeské divadlo v nějakém zvláštním nastudování (na webu jsem pak našla, že jde o choreografii Attily Egerháziho), což bylo znát už na první pohled podle kostýmů – žádné nadýchané labutí sukénky, ale jen jakési seskládané dva půlklobouky z každé strany, hlavní hrdina (původně asi princ, ne?) Siegfried oblečený jako současný hejsek s brýlemi s takovými těmi výraznými obroučkami, no zkrátka moderní pojetí jak Brno. A to se týkalo i tanečních kreací – labutě měly na můj vkus poměrně neohrabané pohyby, takže připomínaly spíš husy (taková místy až parodie, řekla bych), zvlášť v momentech, kdy se na chvíli zasekly v takovém podivném podřepu a třepotaly "křídly" :o(. Ale našly se i pěkné části, například když si Siegfried s Odettou vyznávali lásku nebo naopak jak se Siegfriedem "mávala" černá labuť, jako by ho vodila na neviditelných nitkách, to bylo působivé :o). Celkově jsem musela obdivovat všechny baletky i baleťáky, jak neuvěřitelně vypracovaná a ohebná mají těla, i když je pak na druhou stranu až vtipné, že pak tak nějak zvláštně chodí i v civilu :o). Každopádně za zmínku stojí i fakt, že v hejnu labutí byl bez pochyb i minimálně jeden mužský labuťák – dlouho jsem tomu nechtěla věřit, ale při podrobnějším zkoumání jsem musela uznat, že tak plochou a rozložitou hruď by neměla žádná baletka, a navíc byl z nich ze všech nejvyšší :o). Měli jste pak slyšet ty naše vtipné úvahy, jestli šlo o nějaký záskok z nouze, nebo jestli to byl autorský záměr (jakože gendrově rovné příležitosti :o)
Ať tak či onak, představení ve mně vzbudilo zvědavost, jak asi vypadá klasické nastudování Labutího jezera (možná bych se na něj někdy i docela ráda podívala) a musím říct, že sledování Múz na vodě z vodní hladiny mělo neopakovatelnou atmosféru a dodalo celému představení zase jinou perspektivu :o). Navíc byla navzdory úplňku (ve fotodokumentaci samozřejmě nesmí chybět mé marné pokusy o zachycení úplňku nad řekou :o) zase nádherně teplá noc a nám nebyla ani kolem jedenácté večer na řece zima. Prostě letní pohoda jako vyšitá :o)
