Další z červencových akcí, kterou jsme absolvovali, bylo promítání Kinematografu bratří Čadíků na hlavním budějovickém náměstí. Opět akce, která se u nás nekonala poprvé, ale kterou jsem opět nikdy předtím nenavštívila. Částečně možná i proto, že mě nijak neoslovily promítané filmy. Letos byla v úterý 7. července na programu Svěrákova nejnovější pohádka Tři bratři, a i když ji mám doma na DVD už někdy od loňských Vánoc, kdy byla v rámci nějaké akce v Tescu za 99,- Kč, nestihla jsem se na ní do té doby podívat (jsem hrozná ostuda, já vím), takže to pro mě byla příjemná premiéra, skoro jako jít na to do kina :o). A dalším přínosem pak samozřejmě bylo dobrovolné vstupné, kterým jsme přispěli na Konto Bariéry :o)
Po Bambitkovém zklamání jsem od další pohádky s Klusem nečekala nic velkého, ale byla jsem nakonec mile překvapená. Tři bratři jsou sice rozhodně veselá až rozverná pohádka se spoustou hodně vtipných průpovídek (i některých textů písniček), ale žádná vyloženě přehnaná taškařice. Je spíš taková nevážně hravá, což dokládá třeba i přidaná "stínohra" dětí, když Svěrák vypráví a občas se ptá na jejich názor, jako jestli má myslivec zastřelit vlka, co sežral Červenou karkulku a tak :o). Vlastně jsou to tři pohádky v jednom (Šípková Růženka, Červená karkulka a Dvanáct měsíčků), svérázně pospojované, ale moc pěkně udělané. Takové svěží a bezstarostné pokoukání pro děti i rodiče (až teda na tu Červenou karkulku, která místy skoro hraničí s hororem :o). Hodně se mi líbil Oldřich Kaiser v roli tatínka hlavních hrdinů a Jiří Lábus jako ježibaba (ve vedlejších rolích je vlastně spousta našich známých herců :o). K zahození ale nakonec nebyl ani Tomáš Klus coby zapomnětlivý Honza nebo Vojta Dyk jakožto zbrklý prostřední bratr Pepa :o)
Promítání, které začínalo ve třičtvrtě na deset večer (a pořád bylo horko k padnutí, že jsme se v kraťasech a tílku museli zchlazovat výbornou americkou limonádou z jedné předzahrádky :o), jsme si opravdu užili, i když ty návraty v půl dvanácté v noci a následné ranní vstávání v půl šesté byly docela záhul (ve středu jsem pak byla v práci krajně nepoužitelná :o), ale zase se zdá, že jen v tuhle noční hodinu můžete v létě uprostřed našeho sídliště potkat živého koně :o). Ať tak či onak, díky tomu počasí a krásně voňavým letním nocím, které jsme si takhle vychutnávali, mám ještě teď pocit, že jsme si letošní léto pořádně užili a že bude dlouho na co vzpomínat :o)
Každopádně co se Tří bratrů týče, jestli je budou dávat o Vánocích v televizi, určitě se na ně s chutí kouknu znovu, případně když televizní kanály zklamou, konečně si tuhle pohádku pustím z toho mého zakletého DVD :o)