Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Vánoční koncert s Nezmary
2. leden 2016 | 15.58 |
Než nás nadobro opustí vánoční nálada a odstrojíme stromečky, chtěla bych se s vámi ještě podělit o dojmy z předvánočního koncertu Jihočeské filharmonie, při kterém doprovázela skupinu Nezmaři. Lístky na koncert jsem kupovala hlavně proto, že dirigoval náš oblíbenec pan Talich, kterého jsme viděli naposledy někdy v říjnu a už se nám začínalo stýskat, a taky trochu z nostalgie, protože nezmaří písničky jsme zpívávali a hrávali na kytaru kdysi dávno na základce a neobešel se bez nich žádný z našich třídních výletů, lyžáků apod. a bývaly to moc fajn časy :o)
Nikdy mě ale nenapadlo, jací jsou Nezmaři ve skutečnosti vtipálci, hlavně tedy pánové, ti sršeli vtipem od začátku do konce, paní zpěvačka se až tak moc neprojevovala. A moc se mi líbilo aranžmá písniček s orchestrem, to bylo opravdu povedené a například Hej, člověče boží byla naprosto epesní a měla takovou sílu, až jsem měla pomalu slzy na krajíčku, krásně vystavěné, aby to gradovalo, no prostě luxus :o). Stejně tak i spousta ostatních písníček – Halelujah nebo Písek – a docela se mi líbily i ty jejich nové písničky, které jsou takové, řekla bych, optimističtější :o). Navíc pánové skvěle hrají na kytary a měli to dobře ozvučené, takže pěkně vylézaly do popředí a mohli jsme si vychutnat všechny ty krásně vybrnkávané melodie.
No a pak samozřejmě ty jejich vtipné průpovídky a utahování si z pana dirigenta, který jim to se skromností sobě vlastní sem tam i oplatil :o). Začalo to asi po třetí nebo čtvrté odehrané písničce, kdy se Nezmaři nechali slyšet, že aby si trochu odpočali, přemluvili filharmoniky, aby zahráli nějakou písničku i úplně sami (když už si na to prý vzali Nezmaři fraky :o). Nakonec z toho byli tři skladby – začátek k Figarově svatbě (protože bez Mozarta by prý podle pana dirigenta bylo taky smutno :o), potom Vivaldiho Koncert pro dvoje housle a orchestr v A moll, který hráli i před Čtverem ročních dob, a nakonec Dvořákovu Humoresku, což se všechno moc hezky poslouchalo (a neobešlo se to bez žertovného komentáře od pana dirigenta, že Nezmaři ještě neví, že si za tyhle sólo písničky řekne filharmonie o honorář :o).
No, a když už si pan dirigent Talich přinesl ty housle, napadlo
Nezmary, že by si s nimi mohl v jedné písničce zahrát sólo, což by bylo bývalo moc pěkné, kdyby ho ovšem nechali ho odehrát, jenže zpěvačka Šárka Benetková začala zpívat moc brzy (místo aby nechala prostor houslovému sólu beze slov) a tím bylo po všem (pánové, včetně pana dirigenta, se tomu jenom krátce zasmáli :o). Potom si Nezmaři na pana dirigenta nachystali další úkol, a sice že když už mají letos ty nové motýlky s notovou osnovou a notami, tak aby prý pan Talich zahrál na housle, co má ten který z nich na motýlku :o). To bylo moc pěkné, každý tam opravdu měl nějakou melodii, např. Rosu na kolejích, u posledního z pánů to pak byla "padouchovská" melodie z Čelistí, načež se začal Nezmar omlouvat, že prý má motýlka nejspíš vzhůru nohama a otočil ho, takže z toho pak byla nějaká jiná melodie, ale stejně do ní pan Talich ladně přimíchal zpátky ty Čelisti :o). Zkrátka bomba :o)Po přestávce pokračovali se svými vánočními čepičkami, kterými nám prý vždycky dají najevo, že přijde písnička s vánoční tématikou (a na podpoření atmosféry :o), červené vánoční čepičky či čertovské rohy nebo andělské svatozáře si na hlavu dávali samozřejmě i členové orchestru, včetně pana dirigenta, kterému společně s tím jeho bezelstným klukovským úsměvem moc slušela, i když trošku připomínal Šmudlu ze Sněhurky (prostě k zulíbání :o). Nakonec pana dirigenta těmi svými průpovídkami a zdržováním (už se chystali začít hrát, když se druhý kytarista vytasil ještě s nějakým vtipem typu, že četl na internetu nějaký průzkum, že ženy s nadváhou se dožívají vyššího věku než muž, který se o tom zmíní :o) tak zblbli, že když pak měli začít hrát, chvíli zmateně listoval ve svých partiturách, až se nakonec tiše zeptal: "A kde teď jsme?" (nutno podotknout, že už i o přestávce se pan Talich nezvykle vrátil ke svému pultíku a dlouho tam něco studoval v notách – to asi všechny ty improvizace :o). Každopádně Nezmaři nenechali jeho nenápadnou prosbu o pomoc bez odezvy a hlavní kytarista na to zcela nahlas a do mikrofonu opáčil: "Jak kde jsme?" a druhý na to: "A to by chtěli náš honorář.", no zkrátka široký, spokojený úsměv mi neslezl z tváře celý večer :o)
Foto z facebookových stránek Jihočeské filharmonie :o)
Ale nemyslete si, že pak dali panu dirigentu Talichovi pokoj, o pár písniček později se ozvalo: "On to pan dirigent ještě neví, ale my pro něj máme takový úkol..." :o). Naštěstí šlo jen o to, že po nás coby publiku chtěli, abychom s nimi zpívali v refrénu Kdo si zpívá, má do ráje blíž a že pan Talich nás u toho bude dirigovat (s nezmařím komentářem: "To se vám moc často nestane, aby vás při zpěvu dirigoval pan Talich." :o). A samozřejmě se špičkovali i mezi sebou, například když hlavní kytarista uváděl písničku "z posledního alba", druhý mu hned oponoval: "Proč říkáš z posledního? Proč neřekneš z našeho nejnovějšího alba?", načež se první začal smát: "No jo, z posledního zní blbě, co?"
Nečekala jsem, že to bude tak skvělý koncert. Atmosféra byla naprosto neopakovatelná a jen doufám, že se mi tady povedlo aspoň trochu nastínit, jak úžasný to byl zážitek a jak dobře jsme se v pondělí 14. prosince 2015 večer bavili :o). Každopádně prý Nezmaři pořádají koncert v doprovodu Jihočeské filharmonie pravidelně každý rok, tak si myslím, že se z toho stane naše nová tradice :o)