Ani tentokrát si neodpustím už tak trochu tradiční shrnutí uplynulého roku ve statistických ukazatelích a barevných grafech :o).
Naštěstí jsem si v roce 2015 konečně trochu napravila reputaci a opravdu jsem se snažila psát, takže jsem se s celkovým počtem článků za rok dostala zpátky na úroveň roku 2012, tedy do normálu. Roky 2013 a 2014 byly co se blogu týče lehce kritické (hlavně teda ten 2013), protože mě o volný čas připravovaly překladatelské snahy – nejdřív jsem dřela na soutěžním příspěvku (2013) a v následujícím roce jsem zase jezdila na překladatelský kurz do Prahy, i když tam to bylo naštěstí až někdy od října.
Stejně se mi ale za tu dobu podařilo nashromáždit úctyhodný počet restů, které jsem si slibovala, že v roce 2015 určitě sprovodím ze světa (a pro jistotu jsem si je ještě zařadila mezi cíle Projektu tisíce a/...), ale vzhledem k tomu, že je můj společenský a kulturní život čím dál rušnější, zbyly z toho jen plané sliby (no, úplně plané ne, ale zrealizovat z třiadvaceti restů pouhopouhé dva nestojí ani moc za řeč :o(. Navíc jsem kvůli starostem s prací (podzimy se pro mě začínají stávat obdobím temna) nestihla sepsat ani všechny zážitky z roku 2015 a táhnu si tak s sebou do letoška nedodělky už za tři roky, s čímž už prostě musím něco udělat :o)
Co se jednotlivých rubrik týče, určitě bývalo mohlo být víc článků v Cestospisech, protože právě mé cestovatelské zážitky jsem se rozhodla odložit, abych toho do konce roku 2015 stihla sepsat co nejvíc, neb s nimi bývá nejvíc práce (vytřídit všechny ty fotky a vůbec).
Naopak evidentně největší boom zažívá jedna z nejmladších rubrik Hudební nářez, což jen dokazuje, jak je dobře, že jsem ji zřídila :o). Za loňský rok jsem si těch koncertů a podobných akcí užila opravdu hodně, byla jsem na třech muzikálech (Fantom opery,Dracula a Jesus Christ Supe/...), pomalu si naposlouchávám nové album mé srdcové záležitosti MUSE, a to ani nemluvím o bezpočtu koncertů naši zdejší Jihočeské filharmonie (z těch patří mezi nejhezčí určitě Cikánská fantazie, Čtvero ročních dob, Bachův varhanní podzim a Vánoční koncert s/... :o). To množství navštívených koncertů mě přiznám se, až trochu zaskočilo, takže jsem si začala říkat, kolik mě to vlastně stálo peněz, a můžu vám říct, že když se to pak takhle za ten rok sečte, vyjde nepříjemná cifra (okolo 4.000,- Kč :o(. Na druhou stranu de facto na nic nešetřím (na byt jsem zjistila už dávno, že ze svého skromného zaměstnaneckého platu se nikdy v budoucnu nedošetřím a na hypotéku nedosáhnu – a po ničem jiném velkém mé srdéčko netouží), za oblečení a parádu toho zas tolik neutratím (i když teda vloni jsem si dopřála i nějaké ty pěkné společenské šaty a postihlo mě menší košilové šílenství v Budapešti, je to u mě spíš výjimka), tak proč si nedopřát trochu toho luxusu alespoň v podobě nezapomenutelných zážitků? Dokud si to můžu dovolit :o)
Navíc pořád trvám na tom, že je neuvěřitelně příjemné mít příležitost se jednou za měsíc či dva pěkně vyfiknout, nalíčit a načesat. I když jsem nikdy nebyla vyloženě fintící typ, vím jistě, že už by mi to teď chybělo nemoct si jednou za čas vyrazit do společnosti v gala a užívat si faktu, že jsem žena (přestože mi za normálních okolností dělá problémy vystavovat na odiv svoji křehkost a zranitelnost v jakékoli podobě, např. v sukni, a spíš se snažím být za tvrďáka, co nepotřebuje házet očkem po testosteronové části populace, aby mu otevřela láhev vody :o)
Druhou nejtlustší rubrikou pak byly moje Filmové okecávky. V roce 2015 jsem totiž chodila do kina nejvíc za posledních určitě pět let (taky jsem za lístky utratila vloni dalších skoro 1.000,- Kč), za což nejspíš částečně může i pořízení členské kartičky Cinestar Clubu :o). Z kinonávštěv se mi jednoznačně nejvíc líbilo Sedmero krkavců, Popelka a Tři bratři (z čehož vyplývá, že rok 2015 byl neoddiskutovatelně rokem pohádkovým :o). Ale za zmínku určitě stojí i Hitman, Zimní příběh (ten byl pro mě osobně asi největším překvapením, v dobrém slova smyslu :o), Daleko od hlučícího davu či Raubíř Ralf (ještě jednou díky, Mečoune :o). Největším zklamáním naopak byla Králova zahradnice a Jupiter vychází.
Co se četby týče, vloni mé Čtenářské okénko trochu zaostávalo, ale pouze pokud jde o počet článků zveřejněných na blogu, protože knih jsem za uplynulý rok přečetla víc než dost (celkem dvaadvacet), jen jsem se z nějakého nevysvětlitelného důvodu vracela víc ke knihám, které jsem už četla (kvůli filmu, na kterém jsme byli v kině, jsem si znovu přečetla celou trilogii Hunger Games a taky první díl Divergence – částečně i proto, že jsem se chystala číst povídkovou novelu Čtyřka :o), přestože mi knihovna praská ve švech hromadami zbrusu nových nedotčených knížek. Ale letos to bude myslím jiné, protože už teď si brousím zuby na Jojo Moyesovou, Fangirl a další :o). Jinak kdybych měla vybrat nejlepší knihu roku 2015 (z těch, které jsem přečetla), byla by to nejspíš Aspoň trochu normální od Trish Dollerové (detaily se už brzy dočtete v samostatném příspěvku :o), a potom, jak už jsem tu psala, moje guilty pleasure v podobě Gabrielova inferna :o)
U ostatních rubrik je situace řekla bych standartní. Pokud bude všechno klapat tak, jak si teď ve svém nekonečném optimismu naivně maluji, chystám se trochu víc zapojit své Neposedné ruce a stejně jako v minulých letech nehodlám nechat ležet ladem ani svoji překladatelskou rubriku a budu se snažit činit alespoň tak, aby úplně neskomírala :o). Tak blogování zdar!