hroznetajne: Taktéž velmi zajímavý seznam! Asi se do něj fakt dám
.
O strachu z náplastí jsem ještě nikdy neslyšela, i když je pravda, že lidé mohou mít strach nebo fobii z čehokoliv. Třeba můj kamarád má děs z knoflíků.
Jinak, moje sestra není schopná spolknout prášek ani teď, když už je starší. Vždycky udělá hroznou scénu, ale prostě toho není schopná. Ten tkaničkový grif by mě zajímal!
rebarbora: To není "strach" z náplastí, to je fyzická alergická reakce
Alespoň tak to vždycky říkám doktorům, že mám alergii
(třeba na odběrech krve a tak) Děs z knoflíků je docela děsivý, to je ještě horší komplikace než ty moje náplasti
chaostheory®pismenkuje.cz: super článek. a v hodně bodech se poznávám třeba s tím polykáním prášků, taky mi to hrozně dlouho nešlo. jak píše Julča, někomu to vydrží celý život. mamka to neumí dodnes.
na záchodě čtu pořád. i v noci, nebo i když jsem za 10 vteřin venku dělat věci sama taky žeru
jíst před lidmi taky nesnáším. a vlastně z mnoha důvodů nemám ráda restaurace, jídlelny atd. Na papriky mám silnou alergii, a i před tím jsem je nesnášela - takže bacha na to od té doby co mi nechutná, prostě nejím. beru to jako znamení, že to tělo prostě nechce
rebarbora: Jo, s polykáním prášků má problémy víc lidí, než by člověk čekal, i v mém okolí O to víc jsem na sebe hrdá, že jsem to překonala
Nečekala bych, že budu mít s někým tolik bodů společných - můžu ti ode dneška říkat "mé druhé já"?
PS: Papriky jsou a ti blbci v restauracích s nima vždycky zničí úplně každý zeleninový salát
boudicca: Parádní řetězák toto! K francouzštině jsem se dostala úplně stejným způsobem, podobně jsem na tom i se sólo cestováním/koncerty a averzi k hmyzu. Dokonce ani berušky mě nikdy nebraly .
rebarbora: Hezký A jen pro upřesnění - čmeláci, motýli a berušky jsou jediní zástupci hmyzí říše, ze kterých nemám vyložený hysterák
Jinak se s nima taky nijak vyloženě nekamarádím
tlapka: Hodně zajímavý seznam! Klidně bych si dala ještě jeden díl.
Němčinu taky nemám ráda, proto jsem se dostala k ruštině - chtěla jsem původně stejně jako ty francouzštinu, ale bohužel nás podobných bylo málo, takže se neotevřela. A španělština se tehdy ještě u nás nenabízela, což mě mrzí snad ještě víc než ta francouzština!
Šťastných čísel mám taky dost, ale specializuju se na lichá. Docela ti závidím kuráž a chuť dělat něco sama, já jsem sama ráda doma, ale když se něco podniká venku, tak mě nepřítomnost doprovodu kolikrát odradí. A v těch barvách se míjíme úplně.
Ty tkaničky mi budou asi vrtat hlavou.
rebarbora: Děkuju Každopádně v nejlepším se má přestat, takže asi žádné pokračování nebude
S tím podnikáním "na vlastní pěst" hodně záleží na náladě, když se výlet vydaří, celkem mi to dodává na sebevědomí
Koukám, že tkaničky zamotaly hlavu spoustě lidí