Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Hunger Games: Síla vzdoru – 2. část
25. leden 2016 | 22.24 |
V listopadu loňského roku (konkrétně v pátek dvacátého) jsme byli v našem zdejším Cinestaru zkouknout závěrečný díl série Hunger Games a musím říct, že mi bohužel přišel ze všech dílů nejslabší :o(
Sice tvůrce chválím za to, že se pořád poměrně věrně drží knižní předlohy, a taky za všechny ty vizuální efekty – u spousty scén se všemi těmi fantaskními pastmi v ulicích Kapitolu jsem si při čtení říkala, jak to asi udělají ve filmu, a dost jsem si 
toho neuměla úplně představit, ale ve výsledku to dopadlo moc dobře (navíc bílí mutanti v kanálech byli opravdu odporní). Líbilo se mi počáteční dobývání "Hory" ve Druhém kraji a scéna, kdy jeden z obyvatel Katniss střelí, když se je snaží přemluvit ke kapitulaci – ve filmu to vypadalo mnohem drsněji než v knížce :o). Jinak na mě ale celý film působil nějak moc rozvláčně a upovídaně, samé přemítání o tom, za co všechno stojí obětovat život, a dlouhé smutně zasněné pohledy do nikam, zkrátka nic moc akční na to, že finále je vlastně o tom, že si jdou do Kapitolu pro prezidenta Snowa a při tom musí v ulicích zdolávat spoustu nástrah a pastí a de facto neustále bojují o život (jenže oni spoustu času v tichosti prosedí v některém ze svých úkrytů :o(. Už to jaksi nemělo koule, když si každý nese nějaké ty šrámy a jizvy z minulosti a pořád si fouká bebíčka, místo aby byli těmi drsoni z prvních dílů, kteří prostě věří, že dělají správnou věc a hodlají nakopat padouchům zadek. Jako by zapomněli, za co a proti komu bojují, a ztratili veškerý elán. Navíc mi to připadalo celé trochu moc odtažité a třeba Peetovi jsem tentokrát jeho hraní moc nevěřila. Nějak mě to zkrátka nevtáhlo do děje (i když to možná částečně bylo i mnou, protože zrovna v té době jsem řešila všechny ty s...čky kolem práce) a u spousty postav jsem nebyla schopná rozšifrovat jejich motivy (např. Tygra a tak). Nečíst knížky, asi bych z toho nebyla úplně moudrá.
toho neuměla úplně představit, ale ve výsledku to dopadlo moc dobře (navíc bílí mutanti v kanálech byli opravdu odporní). Líbilo se mi počáteční dobývání "Hory" ve Druhém kraji a scéna, kdy jeden z obyvatel Katniss střelí, když se je snaží přemluvit ke kapitulaci – ve filmu to vypadalo mnohem drsněji než v knížce :o). Jinak na mě ale celý film působil nějak moc rozvláčně a upovídaně, samé přemítání o tom, za co všechno stojí obětovat život, a dlouhé smutně zasněné pohledy do nikam, zkrátka nic moc akční na to, že finále je vlastně o tom, že si jdou do Kapitolu pro prezidenta Snowa a při tom musí v ulicích zdolávat spoustu nástrah a pastí a de facto neustále bojují o život (jenže oni spoustu času v tichosti prosedí v některém ze svých úkrytů :o(. Už to jaksi nemělo koule, když si každý nese nějaké ty šrámy a jizvy z minulosti a pořád si fouká bebíčka, místo aby byli těmi drsoni z prvních dílů, kteří prostě věří, že dělají správnou věc a hodlají nakopat padouchům zadek. Jako by zapomněli, za co a proti komu bojují, a ztratili veškerý elán. Navíc mi to připadalo celé trochu moc odtažité a třeba Peetovi jsem tentokrát jeho hraní moc nevěřila. Nějak mě to zkrátka nevtáhlo do děje (i když to možná částečně bylo i mnou, protože zrovna v té době jsem řešila všechny ty s...čky kolem práce) a u spousty postav jsem nebyla schopná rozšifrovat jejich motivy (např. Tygra a tak). Nečíst knížky, asi bych z toho nebyla úplně moudrá.Každopádně Katnissino vyrovnávání se se smrtí Prim, s kocourem Pryskyřníkem a vůbec, bylo stejně dojemné jako v knize (Jennifer Lawrence je zkrátka dobrá herečka :o). Osobně mám sice radši taková ta hrdinská, jednoznačná vítězství dobra nad zlem, jakože hurá pocit, že zloduch je konečně po smrti (to mi tam asi po všech těch depresivních scénách a úvahách chybělo), ale ono to tak není ani v knize, protože ve skutečném životě je zkrátka hodně těžké radovat se nad porážkou nepřítele, když musíte žít svůj život dál a nějak se vyrovnat se ztrátou těch, o které jste přišli a už nikdy neuvidíte. Naopak hezký byl samotný závěr s postupným znovusbližováním se s Peetou i konečná scéna s jejich dětmi na louce, i když se pořád nemůžu zbavit dojmu, že to je nějaké divné, protože přece Katniss i Peeta jsou sami pořád ještě děti :o)
Sumasumárum se mi ale pořád ze všech nejvíc líbí první díl, jehož minimalistický styl režie uměl krásně ždímat emoce z diváků, aniž by je unavoval nějakým sáhodlouhým žvaněním či sebelítostí a patosem :o)