Když máte kamarádku, která je fanynkou Davida Kollera, dřív nebo později se ocitnete na jeho koncertě :o). Mně se to poprvé přihodilo 3. prosince 2014, když v rámci svého turné zavítal i do našeho města. Jediný problém byl, že jsme musely mít lístky do první řady (kamarádka je za tímto účelem kupovala už někdy s půlročním předstihem a neodradila ji ani cena 450 Kč/osobu :o) a já z jeho sólových alb neznala jedinou písničku (to by nahnalo strach i větším kabrňákům, no ne? :o(. Nakonec se ale ta první řada ukázala jako skvělý nápad, protože místa byla na sezení v sále běžně určeném k plesům apod., takže na židlích naskládaných v řadách za sebou, tudíž bychom toho ze zadnějších řad moc neviděly.
Koncert jako takový byl sice pojmenován "unplugged", ale zas tak moc "bez elektriky" nebyl, spíš naopak – zesilovači, mikrofony a podobnou technikou se to tam jen hemžilo, jediný "neelektrický" prvek byl snad v tom, že neměli elektrické kytary, ale jen akustiky, nicméně připojené na mikrofony a zesilovače :o). Každopádně unplugged neunplugged, nakonec jsem byla z Davida Kollera příjemně překvapená a koncert se mi moc líbil. Na rozdíl od takového Tomáše Kluse byli totiž David a jeho hudebníci profíci, nebylo to přehlučené, Kollerovi bylo rozumět, co zpívá (takže jsem měla možnost seznámit se i s jeho novými texty :o), a měli docela zajímavá aranžmá i těch několika starých známých hitů od Lucie (tedy těch, které jsem znala i já :o), což je příjemně oživilo. Navíc to měli hodně laděné do latinskoamerických rytmů, a to mi přišlo víc než zajímavé :o). David Koller je překvapivě skromný (osobně bych to od něj tak úplně nečekala, spíš ho mám pořád zafixovaného jako namyšleného hejska), všechny písničky odzpíval v sedě na barové stoličce, sem tam se doprovázel na kytaru a u několika písniček se předvedl i za bubny (tam se střídal se svým synem Adamem) – koncert byl díky tomu různorodý, a i když jsem většinu písniček neznala, rozhodně jsem se nenudila :o). A za zmínku určitě stojí i Kollerův basák s lemurem na triku, který byl celou dobu téměř jako ve svém vlastním paralelním světě – usměvavý, neustále se pohupující do rytmu a prostě v těžké pohodě (jako Jamajčan až na to, že to byl Slovák :o)
Koller svým chlapáckým hlasem zpíval k mému úžasu i naživo celkem čistě, jen ty jeho přešponované výšky mi trochu vadily (zvlášť v jedné písničce jich bylo opravdu hodně, myslím, že se jmenovala "Záchranář" nebo tak nějak, tam už mě to začínalo až rozčilovat :o(, ale jinak dobrý. Od pradávna mi vrtá hlavou, jaký že to vlastně má ten Koller přízvuk – víte, to, jak zvláštně kroutí pusu, když vyslovuje některá slova, a na určité hlásky dává zbytečný důraz (možná středočeský? Myslím, že o něčem takovém mluvil pan Jindra na našem překladatelském kurzu :o), každopádně to bylo znát i tady na koncertě – za celou dobu jsme při zpěvu vlastně neviděli jeho zuby, pořád tu pusu tak nějak divně uzavíral a kulatil nebo jak bych to řekla, no prostě David Koller, myslím, že je to pro něj docela charakteristické :o)
Jinak co se textů písniček týče, ty jsou řekla bych kapitolou samy pro sebe už od dob Lucie. Sólový David Koller je nicméně dovedl ještě o krok dál – v jeho repertoáru snad nenajdete písničku, jejíž texty by se nehemžily dvojsmyslnými sprosťárničkami, a to natolik okatými, že je odhalí i taková naivně čistá duše, jako jsem já (jako například u písničky "Větší než malé množství lásky" nebo jak se přesně jmenovala a metafory s kocourem a květinou) a musí se pak na koncertě a ještě k tomu v první řadě červenat :o(
Nicméně i tak jsem si koncert celkem užila. Na závěrečný přídavek už to některé fanynky středního až vyššího věku nevydržely a nahrnuly se Davidovi pod pódium na stojáka (takže jsme je musely brzy následovat i my :o) a u písničky "Černí andělé" už jsme pařili více méně všichni (včetně mě :o)
