Jak už jsem tu psala, mám kamarádku fanynku Davida Kollera, a protože se mi jeho minulý koncert docela líbil, nedalo jí moc práce přemluvit mě, abychom si to zopakovaly :o). Vloni v listopadu totiž zamířil do našeho města znovu v rámci svého turné k albu ČeskosLOVEnsko, a i když se koncert konal zase ve stejném sále, byly tentokrát lístky na stojáka, takže už mi bezprostředně nehrozila první řada (sice jsem měla šanci za ten rok něco málo z textů naposlouchat z rádia, ale ani tak to nebyla žádná sláva :o)
David Koller s sebou v rámci svého neakustického turné přivezl kupodivu i předkapelu v podobě slovenského zpěváka Petera Aristona a jeho doprovodu, což se z mého úhlu pohledu neukázalo jako chytrý tah, protože ať už jeho příjmení znělo sebeangličtěji (nebo alespoň já jsem měla z plakátu dojem, že půjde o anglickou/americkou předkapelu), hudba stála za prd. Hráli jakési folkově laděné skladby (ála Mumford and Sons apod.), které vlastně nikdy neměly finále – vždycky jsem čekala, kdy že se to jako rozjede, a ono to místo toho skončilo :o(. Navíc to měli hrozně divně ozvučené – nástroje celkem v pohodě, ale zpěvákovi nebylo rozumět (u anglických textů to tak nějak zaniklo, ale u slovenských už to bylo ztracené), a to ani když k jednotlivým písničkám něco povídal :o(
Naštěstí jsme předkapelu nakonec nějak přetrpěly a nastoupivší Koller (i když teda zarostlý vousem jako nějaký medvěd) byl oproti minule znatelně rozdováděnější :o). Už neseděl na žádné stoličce, ale celý koncert poctivě odstál (stejně jako my :o), a když se zrovna 
nedoprovázel na kytaru nebo neseděl za bubny (rozuměj: měl prázdné ruce), bylo docela vtipné pozorovat, jak se to snaží nějak pohybově rozbalit (sem tam předvedl i něco, co vypadalo jako kroky z latinskoamerických tanců – možná i sambu? – včetně vrtění boků :o). Každopádně práci s davem zvládal naprosto s přehledem, a když se atmosféra náležitě rozjela, nechal nás odzpívat skoro celé "Černé anděly" a pak skoro i "Ameriku" :o). Za bubny seděl opět Kollerův syn Adam (měli dvě bubenické sestavy; každý svou :o) a nechyběl ani náš starý známý baskytarista, který už sice neměl triko s lemurem, nýbrž jakési námořnické s proužky, ale na roztomilosti mu to neubíralo :o)
Co se týče písniček, připadalo mi, že tentokrát bylo těch starých hitovek Lucie a spol. ještě míň než předcházející rok, což mě trochu mrzelo, protože to jeho nejnovější album se mi moc nelíbí. Přišlo mi, že v těch předcházejících albech měl u textů aspoň trochu snahu o básnickou licenci a neříkal ty svoje čuňačinky tak na plnou pusu, kdežto u ČeslosLOVEnska už se s tím nemaže a nijak to nekamufluje do metafor a jim podobných literárních prvků (viz třeba písnička "Až ti řeknu já" :o(, což je na tak křehkou a romantickou duši, jako jsem já, trochu moc. U předchozích písniček jsem aspoň z některých měla pocit, že je to takové trochu vyznání, že obdivuj tu určitou krásku a možná k ní i něco cítí a jednoduše ví, co od ní chce, což bylo i celkem sexy, ale tyhle jeho nové písničky mi přijdou čistokrevně depresivní a beznadějné, jakože láska de facto neexistuje, jen bohapustý sex (viz třeba "Recidiva" s vyloženě odporným videoklipem, který jsem na nátlak své kamarádky musela shlédnout, když o něm mluvili v rádiu :o(
Ať tak či onak, na konci jsme si vytleskali i přídavek (pořád jsem tajně doufala ve víc starých hitů :o), a i když mě z onoho dvouhodinového stání pekelně zdřevěněly nohy (a to jsem se snažila i trochu tančit), stejně jsme si koncert celkem užily (loňský se mi sice líbil víc, ale i tak to nebylo špatné) a předpokládám, že jestli Davídek přijede znovu, tak se jeho koncertu nejspíš nevyhnu :o). Takže teď už víte, proč jsme vlastně na Silvestra koukali na koncert Lucie v O2 Aréně (zaprvé se mi "tradice" s koukáním na živé koncerty na Silvestra hodně zalíbila a zadruhé už jsem byla z předchozích živých koncertů zvyklá a trochu zvědavá, kolik z těch starých fláků si teda pamatuju :o). A to jsme ještě o pár dní později zhlédli na ČT Art koncert Pink (myslím, že z australského Melbourne), který byl taky celkem povedený, ale na mě osobně už trochu moc velký cirkus (člověk pak neví, jestli jde na koncert nebo na akrobatické vystoupení). Je sice obdivuhodné, co všechno předváděla a ještě u toho zvládala zpívat, ale podle mě má být koncert přednostně o hudbě, nikoli o show, i když chápu, že je pro popové zpěvačky, které nehrají na žádný hudební nástroj, těžké vymyslet, co mají svým fanouškům předvést, a že mají pocit, že zpěv jako takový nestačí a mohl by je nudit, ale řekla bych, že tohle zrovna není případ Pink, takže to tak úplně nechápu. Každopádně doufám, že letos na Silvestra si rozšíříme obzory nějakým dalším záznamem koncertu :o)