Vždycky (teda posledních pár let určitě) jsem se chtěla podívat do parku a na zámek v Hluboké nad Vltavou v zimě, víte, v takové té pohádkové zimě, když je všechno zapadlé sněhem a přitom ozářené sluncem. No, a protože v pátek 22. ledna 2016 nastala přesně takováhle zimní idylka, řekla jsem si, že mráz nemráz (bylo asi nějakých mínus 14 stupňů), je to ta pravá chvíle na malý fotovýlet, než se počasí zase otočí :o)
A evidentně jsem udělala dobře, protože dnes, jen o týden později, bylo venku plus deset a ubahněné mokro připomínající jaro :o(. Ale zpátky k výletu...
Nevím, jestli to bylo pátkem dopoledne nebo tím velkým mrazem, ale v zámeckém parku nebyl široko daleko ani živáček (jen u zámku se couralo pár zbloudilých ruských turistů), takže jediné stopy v muldách neporušeného sněhu, když jsem se marně snažila najít stezky, které jsou v jiných ročních obdobích tak hezky patrné, byly ty moje a pak ještě pár králičích :o)
Každopádně jsem si připadala jako v pohádce nebo někde na horách :o). Všechny ty bíle namrzlé stromy ostře kontrastující s čistě modrou oblohou, drobounké vločky, které jemný větřík sem tam sfouknul ze stromů, lesknoucí se ve slunečních paprscích jako padající stříbrné konfety a sněhová peřina vrzající mi pod botama mi působily čirou a ničím nekaženou radost (jsem v tomhle ohledu trochu magor a při podobných příležitostech se doslova tetelím blahem nad pouhou skutečností, že se mi nějaký takový výlet poštěstil a že se můžu kochat krásou daného místa :o)
Po parku a zahradách jsem tudíž bloumala (a někdy se i brodila menšími sněhovými závějemi) s úsměvem na tváři, lehce omrzlým nosem a foťákem v neustále pohotovosti (celkem jsem za tu zhruba hodinu a půl napráskala nějakých tři sta fotek :o). Ale myslím, že některé opravdu stojí za to. Už když jsem mačkala spoušť, říkala jsem si, že některé ty scenérie vypadají jako takové ty tapety do počítače, co si můžete na různých webovkách stáhnout, když chcete vědět, jak vypadá opravdová zima :o)
U "zimní zahrady", ze které je vchod do obřadní síně, kde probíhají svatby a tak, jsem svou přítomností (a snahou je vyfotit) rušila několik sýkorek, které se tam vyhřívaly na sluníčku a dost nevybíravým způsobem mi za to nadávaly :o). Ale stejně jsem se nenechala odradit :o)
Jinak co se cesty týče, měli na Hluboké poctivě sypáno, takže mi to neklouzalo ani při cestě do onoho táhlého kopce nahoru k zámku (z toho jsem měla trochu strach, jestli se nezabiju někde na zledovatělém chodníku), ani když jsem se tudy vracela dolů k autobusové zastávce. Ááách... není zkrátka nad vydařené spontánní minivýlety :o)
