Minulý pátek, tzn. 11. března 2016, jsme byli v krátké době za sebou opět v kině, konkrétně na třetím a posledním pokračování "divergentní" série, a ačkoli jsem k tomu byla malinko přemluvena (předchozí díl se mi zas až tak moc nelíbil a tudíž jsem neměla výrazně nutkavou potřebu vyrazit na závěrečné finále do kina), musím říct, že jsem nakonec byla z Aliance nadšená :o)
Už nejmíň týden před premiérou jsem den co den mohla vidět upoutávku (resp. spíš teaser, protože to byl jen kraťoučký sestřih), kterou u nás na jednom obchoďáku promítají v nekonečné smyčce spolu s dalšími reklamami pořád dokola, takže se mi film postupně zažíral pod kůži :o). Opět jsme zvládli i poctivou domácí přípravu a dva večery před promítáním skoukli předchozí díly, nálada tudíž byla a s O2 Extra slevou nás lístky stály jen 129 Kč/osobu. Kvůli promítacímu času jsme nakonec byli na verzi s českým dabingem (titulky dávali jen v jednom jediném termínu :o(, ale ve výsledku to nebylo tak zlé, protože ani na předchozí dva díly jsme nekoukali v originále, takže mi to vlastně ani nepřišlo :o). Naopak jako super mi připadal fakt, že jsme na film vyrazili už druhý den po premiéře – to se nám moc často nestává :o)
Jinak co se děje týče, musím se přiznat, že vzhledem k tomu, že jsem knižní předlohu četla před dvěma lety, zrovna dvakrát už si ji nepamatuju (rozhodně žádné detaily), ale i tak jsem se nemohla ubránit dojmu, že si toho filmaři udělali spoustu po svém. 
Moc se mi nicméně líbila scéna s ukradeným vznášedlem či létající kapslí nebo co to vlastně bylo, když Tris vypne autopilota a chvíli jí trvá, než to dostane tzv. do ruky, a Christina na sedadle spolujezdce celou dobu, co štrejchají čumákem o zem, vykřikuje: "My se zabijeme, zabijeme, zabijeme!" – přišlo mi to hodně vtipné :o). Stejně tak se mi líbil ten jejich počáteční útěk z Chicaga přes zeď, protože byl pěkně drsňácký a akční (jak se na správné Neohrožené sluší a patří :o), přičemž Tris se s tím rozhodně nepáře, a když se ukáže, že je plot pod proudem, prostě vyhodí trafo do vzduchu (zatímco ji Čtyřka suverénně kryje záda palbou, protože co si budeme povídat, v tomhle jsou skvěle sehraná dvojka :o)
Taky se mi líbila ta kontrastně červená krajina za zdí, jako vystřižená z Marsu (i když bylo občas podle nasvícení poznat, že to jsou jenom kulisy :o( a fakt, že Čtyřka Tris věřil i ve chvíli, kdy ostatní začínali pochybovat o tom, jestli vůbec na nějaké lidi mimo Chicago narazí, zatímco po převezení do Úřadu pro ochranu genetického zdraví mu Tris nechtěla uvěřit, že by mohlo být něco špatně. Hezky na tom ukázali, že tak trochu zfanfrněla a začala si připadat důležitá, když jí David a vedení pořád mažou med kolem hu... úst :o), a zůstala díky tomu poměrně dlouho opravdu zabedněná, až to skoro vyznělo tak, že nechtěla slyšet, že by se mohla mýlit, resp. že by mohl mít pravdu Čtyřka (v souvislosti s tím byla moc pěkná taková ta vizuální paralela, kdy mi připadalo, že Tris v těch bílých business šatech vypadala trochu jako Jeanine :o). Přitom v knize bylo víc než jasné, že byla spíš jen hodně zblblá deníkem své matky a v podstatě se snažila sledovat vyšší dobro, protože David jí sliboval, že když je nechá nimrat se v jejím genetickém kódu, zachrání tím celé Chicago. Čtyřka je oproti tomu pořád stejný sympaťák, co stojí nohama pevně na zemi a jen tak někomu nevěří, dokud se nepřesvědčí na vlastní oči :o). A samozřejmě je pořád radost se na něj koukat (přece jen 
je to takový pohledný, mužně působící klučina, asi něco jako náš píšácký Zlomečoun :o), přičemž co se "divergentní" genetiky týče, chybí mu v natetovaném "čárovém" kódu na zápěstí jedna jediná čárka, aby byl dokonalý (rozuměj: geneticky čistý :o).
Každopádně oceňuju, že měli tvůrci rozum a nerozdělili závěrečný díl na dva filmy, protože v tomhle případě by to opravdu bylo jen umělé natahování. Takhle bych řekla, že to bylo přesně akorát (i když možná až trochu moc osekali prostor pro vedlejší postavy a jejich jednání pak bylo pro diváky, kteří nečetli předlohu, hůř pochopitelné, jako například asistent Matthew, který jakoby zničehonic pomůže Čtyřkovi). Taky se mi líbilo, že z Aliance (na rozdíl od předchozí Rezistence, která mi připadala dost depresivní, jak se tam pořád řešila ta vina a sebeobětování a narůstalo množství překážek, z nichž většinu neměla Tris šanci přežít) vyzařovala určitá naděje :o). Podobně jako z úvodního dílu celé série, ten byl taky pěkně nakopávací a plný příslibů, jakože jsou mladí a silní, tak proč by se jim nemělo podařit změnit svět :o)
No a samozřejmě mi celou dobu (vlastně už od chvíle, kdy se rozhodlo, že vyrazíme na Alianci do kina) vrtala hlavou ona nesmírně důležitá a neodbytně vtíravá otázka – jak si filmoví tvůrci poradí se samotným závěrem? Vzhledem k tomu, že už od prvního dílu si leccos překopali, jak se jim zlíbilo, bylo to padesát na padesát :o). A tak bylo celkem napínavé sledovat, jak to vlastně skoulí a jestli platí pro filmové hrdiny jiná pravidla než pro jejich knižní předlohy :o). Víc vám prozrazovat nebudu a jen dodám, že se mi moc zalíbila závěrečná titulková písnička od Tove Lo s názvem Scars, která je téměř něžná a zároveň dýchá trochu nebezpečím a drsňáctvím, prostě další dokonalá písnička (včetně textu :o) k téhle divergentní sérii (podobně jako ty od Ellie Goulding :o)