Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Muzikál Angelika
27. březen 2016 | 23.13 |
Když už jsem prý takový muzikálový nadšenec, byla jsem před časem umluvena i k návštěvě muzikálu Angelika v pražském Divadle Broadway, abych prý měla změnu :o). Představení jsme shlédli minulý víkend, resp. v sobotu 19. března 2016 od šesti večer, a udělali jsme si z toho samozřejmě menší výlet s přespáním a vůbec, přičemž kvůli vzdálenosti od divadla jsme si tentokrát vybrali trochu přepychovější hotel s komplikovaným názvem Best Western Meteor Plaza v Hybernské ulici a tudíž kousíček od Náměstí republiky. Nicméně si myslím, že se nám to za tu cenu nakonec vyplatilo, protože namísto rezervovaného klasického dvoulůžkového pokoje jsme dostali rovnou celé apartmá (nevím, jestli to bylo tím, že jsme přijeli už kolem poledne a nechtěli nás nechat čekat nebo proč vlastně, ale rozhodně to byl příjemný bonus :o). Nejen že jsme měli v koupelně obrovskou masážní vanu, ale kromě ložnice a jakési předsíně jsme měli i "obývák" se dvěma pohovkami, konferenčním stolkem a tak. No co vám budu povídat, až mi bylo skoro líto, že na pokoji strávíme tak málo času :o). Jo a nedělní snídaně byla taky opulentní, včetně takových lahůdek jako byl naservírovaný slaďoučký čerstvý ananas nebo mozzarella prokládaná rajčaty a zalitá ochuceným olivovým olejem.
V sobotu jsme si po ubytování (v původním plánu bylo, že si na hotelu jen odložíme kufr) zašli na oběd do restaurace UNO v nákupním centru Palladium, protože tam vaří i bezlepkově a já podle webových stránek tajně doufala, že by se mi mohlo poštěstit dát si třeba i bezlepkovou pizzu :o). Jedinou komplikací byla jakási v Palladiu probíhající jarní akce, díky které bylo všude strašně narváno a chvíli to skoro vypadalo, že si v restauraci neškrtneme. Nakonec se ale jeden pár zrovna chystal k odchodu, takže jsme si počkali a pak jejich stůl bez váhání obsadili :o). A věřte nebo nevěřte, dělají tam bezlepkovou pizzu (!), takže jsem si hned objednala jednu Capriciosu se žampiony (ale z žádné konzervy, pěkně s čerstvými), šunkou a černými olivami a byla jsem v sedmém nebi. Ani mi nevadilo, že jsem si to odpoledne vůbec nic nekoupila (koneckonců jsem si to vynahradila v neděli, kdy jsem si odnesla jednu moc pěknou košili z F&F a jednu z Markse & Spencera, jo a taky super letní šaty z New Yorkeru na kamarádky červnovou svatbu, a to prosím za pouhopouhé tři stovky, čímž jsem ušetřila neuvěřitelných patnáct set, protože jsem tak mohla vrátit sice taky pěkné, ale přece jen trochu předražené šatky, které jsem si ve čtvrtek vyzvedla v
zoot.cz/saty-sukne/saty/modro-bile-kvetovane-saty-s-paskem-closet">ZOOTu :o). Taky jsme si poslechli ukázky z muzikálu Angelika (jak příhodné :o), které tam v rámci programu zpíval Marian Vojtko (v době oběda se tam s ním střídala ještě i nějaká zpěvačka, ale tu jsme neviděli, jen slyšeli, když jsme se zrovna nacpávali v UNu :o), každopádně to vysvětlovalo ty sveřepě neřídnoucí davy lidí.
Jinak v neděli před odjezdem domů jsme si samozřejmě oběd v UNu zopakovali, a přestože jsem se u snídaně lehce přejedla, stejně jsem neodolala další bezlepkové pizze, tentokrát "dietnější" šunkové variantě (bez žampionů a bez oliv, ale opět s výborným tenoučkým těstem), po které jsem nakonec zvládla ještě i dezert v podobě personálem vychvalovaného Créme brulée s guadelupským melounem (upřímně řečeno ten meloun nic moc, víc mi chutnala kombinace s čerstvou jahodou, s tou to bylo skvostné), kterému nechyběla taková ta krásně křupavá krusta na povrchu a tečky z pravé vanilky uvnitř :o). No prostě co se jídla týče, doslova jsem vrněla blahem :o)
Ale zpátky k hlavnímu bodu programu – k muzikálu Angelika. Upřímně řečeno mě trochu překvapilo, jaká je Divadlo Broadway katastrofa. Údajně zrekonstruované kino žádné očividné známky rekonstrukce nevykazuje (dokonce i ty plachtovinové potahy na sedačkách se zdály být původní), v sále je hrozně málo místa (všechno je takové stísněné a namačkané na sebe), mezi sedačkami se téměř nedá projít a navíc jsou všechny skoro na stejné úrovni (nebo alespoň já jsem žádné znatelné odstupňování nezaznamenala, i když podlaha možná byla malinko nakřivo), takže jsem i v naší páté, resp. třetí (před námi byl totiž do hlediště udělaný malý "zub"), řadě od jeviště měla výhled částečně zakrytý hlavami přede mnou :o(. A jako další mizérie se ukázaly být kulisy – člověk by nevěřil, že v muzikálu, na který stojí lístek bez koruny osm stovek, si vystačí de facto jen s jakýmsi paravánem :o(
Pěvecky to taky nebyla žádná sláva, sice jsme měli štěstí, že v hlavní roli markýzy du Plessis-Belliére byla Michaela Gemrotová z Fantoma opery, ale jinak to byla celkem bída, včetně Joffreye de Peyrac v podání "Kabátníka" Pepy Vojtka. U toho jsem si říkala, že by mohl být dobrý, z různých televizních pořadů mi připadalo, že má docela charisma a se zpěvem se za ty roky taky hodně vylepšil, ale coby Peyrac mi prostě neseděl. Ono vůbec celé představení po herecké stránce značně skřípalo (nebo mně to tak aspoň přišlo), nejen Vojtkovi, ale nikomu z nich jsem neuvěřila ani ťuk (možná s výjimkou Angeliky, ale ta to celé zachránit nemohla, i kdyby se rozkrájela) a místo profi divadla mi to spíš silně připomínalo neumětelskou školní besídku :o(. Včetně toho, že Peyrac dost často zapomínal kulhat :o(. Jediná scéna, která byla dojemná a herecky zvládnutá tak, že mě na chvilku vtáhla do děje, byla ta, ve které umírá Nicholas v podání Jana Kopečného (ten byl mimochodem jedním z mála mužských představitelů, který uměl zpívat). Vilda Čok jakožto Ludvík XIV. byl spíš jen uječená karikatura (i když to tak autor nejspíš myslel), neméně uřvaná byla i Yvetta Blanarovičová v roli Contoire, jejíž zpěv chvílemi vyloženě tahal za uši, takže jediná trochu sympatická vedlejší postava byl Desgréz v podání slušně zpívajícího Bouhouše Josefa.
Pokud jde o děj, ten autoři taky pěkně domatlali. Sice chápu, že když se snažili nacpat všech pět filmů do jednoho jediného večera, musí leccos upravit, ale říkala jsem si, že třeba aspoň sáhnou i po knižní předloze nebo tak, že to zkrátka pojmou po svém a nějak zajímavě (na to jsem se docela těšila), jenže muzikálový výsledek byl řekla bych přinejmenším lehce matoucí. Vůbec jsem nepochopila onen koncept se "starou" Angelikou se závojem a filmařskou klapkou (asi jakože herečka Michèle Mercierová co vzpomíná), která od začátku do konce dělala jakousi vypravěčku, ale se samotným dějem to vlastně nijak nesouviselo, prostě takový úlet :o(. Stejně tak mi přišel zvláštní výběr scén – některé hopem přeskočili, resp. odbyli nezúčastněným slovním komentářem, a některé, zvlášť v té druhé polovině po přestávce, ve kterých se vyžívali, mi naopak přišly naprosto zbytečné a zcestné, jako například celá jedna sólo píseň Desgréze, básníka Špíny nebo podivná kauza s královou metresou provozující černou magii (mimochodem milenka Ludvíka XIV., madam de Montespan, se na scéně objeví zničehonic, bez jakéhokoliv komentáře nebo představení a my jakožto diváci jsme se jen dohadovali, co je vlastně zač). Takovýchhle momentů, kdy jsem si při představení říkala "Co?!", bylo bohužel poměrně hodně :o(
Nejvíc mě ale asi zamrzelo, jak odflákli romantický příběh lásky Angeliky a Peyraca, resp. to její zamilování se do Joffreye. Myslím, že jejich duet měl teoreticky být jedním z vrcholů celého příběhu, ale pojetí, kdy každý z nich stojí na opačném konci jeviště a mezi nimi tančí pár baleťáků, bohužel postrádal potřebnou intenzitu a čišel z toho spíš chlad než opravdové milostné vyznání :o(. Navíc nám coby divákům neposkytli moc důvodů, proč že se vlastně měla Angelika do svého manžela tak zničehonic zamilovat – jen přinesli na scénu torzo sochy podobné tomu ve filmu a pak Angelika odproklamovala svůj komentář, že nečekala, že bude Peyrac tak vzdělaný a bohatý a shovívavý – a najednou bác, je z toho láska jako hrom (aneb další z momentů, kdy jsem si říkala: "To jako vážně?!").
Kromě toho překroutili i Nicholasovu lásku k Angelice a udělali z něj hajzlíka, co souhlasí s tím, že zachrání Peyraca před hranicí jen v případě, že s ním Angelika zůstane a na manžela se vyprdne (zatímco ve filmu, jestli si to dobře pamatuju, jí nezištně pomohl a Angelika s ním zůstala dobrovolně až poté, co si myslela, že je Peyrac mrtvý). A stejně tak byl v muzikálu horší i sultán, který se choval vyloženě neurvale jako čistokrevný záporák (a já si u toho mimoděk vzpomněla na současnou migrační krizi a fakt, že jestli přijde k veslu islám, bude to u nás za pár let možná vypadat stejně), o příšerné odrhovačce ze sultánova harému Den jako den ani nemluvě :o(
Ono vůbec co se hudby týče, tak musím přiznat, že jsem z toho měla od začátku trochu strach. Přeci jen Michal David není zrovna můj šálek kávy, ale byla jsem pevně odhodlaná dát tomu šanci. Nějak jsem úplně zapomněla, že filmové zpracování mělo svoji ústřední "angelikovskou" melodii, takže se mi líbilo, že ji Michal David použil a jen ji česky otextoval, ale upřímně řečeno žádnou hitovku z ní neudělal. Zaprvé to v našem případě Pepa Vojtek trochu stáhl, resp. ji svým zpěvem nijak nezdůraznil, jakože tohle je ta stěžejní melodie, bacha na to (ještěže jsme ji slyšeli zpívat toho Mariana Vojtka v Palladiu, skoro se ani nechtělo věřit, že je to tatáž písnička :o(. A zadruhé nemá ani nijak nápaditý text, což ale vlastně neměla žádná z písniček – naopak všechny texty mi přišly lehce šroubované (v tom smyslu, že byla slova poskládaná do zvláštního a těžko vyslovitelného slovosledu) a spíš než velkou poezii plnou obrazů připomínaly dětské rýmovačky (i když poté, co jsem si na netu přečetla, že je má na svědomí Lou Fanánek Hagen z Tří sester, už se ani moc nedivím). Celkově jsem v Angelice nenašla písničku nebo melodii, kterou by si člověk zapamatoval nebo si ji nedejbůh pobrukoval cestou domů (paradoxně jediné, co mi trochu uvízlo v paměti, je Čokovo Ne a ne, stále říká ne :o(
Ovšem bylo i hůř. Když se totiž po pár muzikálových melodiích začal ozývat tuc tuc davidovský popík a navíc v prvních pár taktech silně připomínal jednu z jeho starých "hitovek", fakt jsem se upřímně vyděsila (navíc, co si budeme povídat, jeptišky trsající uprostřed příběhu z doby Ludvíka XIV. na popem říznutou diskotékovou trdlovačku, jsou už zkrátka moc a zaručeně by znechutily i větší kabrňáky :o( a nemohla jsem si v tu chvíli nevzpomenout na seriál Comeback, kde si z toho dělali srandu už před x lety. Bohužel se tyhle popové vpády do jinak celkem konformních muzikálových melodií opakovaly v průběhu představení častěji a docela mě vytáčely, protože mi prostě připadaly jako pěst na oko a do muzikálu o Angelice se ani v nejmenším nehodily :o(
Ale abych nebyla jen negativní, musím říct, že oceňuju, že měli v komparzu v Nicholasově bandě z pařížského podsvětí opravdového trpaslíka (stejně jako ve filmu). A taky se mi celkem líbily kostýmy, tedy šaty, které měla Angelika či Contoire na sobě (jen mě trochu deptalo, že většinu času nechali Angeliku pobíhat po jevišti v jakémsi negližé a ještě si tomu troufali říkat "krásné šaty", ale co už :o(. Alespoň ve mně muzikál vyvolal chuť podívat se po dlouhé době na Angeličina filmová dobrodružství :o)
Každopádně, jak asi tušíte, můj celkový dojem z muzikálu Angelika rozhodně nebyl nijak závratný. Kdybych to měla shrnout do jedné věty, řekla bych, že to perfektně vystihuje slogan: za hodně peněz málo muziky. Michal David evidentně umí v businessu chodit a ví, jak vydělat prachy s minimálními náklady – udělá laciné kulisy, přidá pár slavných jmen, které nechá odzpívat dějovou i hudební slátaninu, a voilá další "úžasný" muzikál je na světě :o(. Příště si rozhodně budu vybírat pečlivěji.
Komentáře
| RE: Muzikál Angelika | primula | 28. 03. 2016 - 21:15 |
 RE(2x): Muzikál Angelika |
rebarbora | 29. 03. 2016 - 15:57 |
| RE: Muzikál Angelika | markisha®blbne.cz | 09. 04. 2016 - 16:00 |
| RE(2x): Muzikál Angelika |
rebarbora | 09. 04. 2016 - 17:52 |