U příležitosti významného životního jubilea jednoho z členů naší rodiny jsme si vloni po roce zopakovali výlet do Třeboně s obědem v rybí restauraci Šupinka a návštěvou zámku, přičemž tentokrát jsme si zvolili prohlídkovou trasu B neboli Soukromé schwarzenberské apartmány :o)
V neděli 5. července 2015 jsme měli opět štěstí na počasí (stejně jako při naší minulé návštěvě Třeboně), dokonce bylo takové horko, že i mufloni v mezihradebním příkopu pod pivovarem Eggenberg postávali výhradně ve stínu :o)


My jsme si ze všeho nejdřív došli na oběd. Posledně jsme si v Šupince opravdu výsostně pochutnali, a tak byla naše očekávání vysoká, tentokrát to však bohužel už tak slavné nebylo. Restaurace kompletně překopala celé menu, takže bylo poměrně těžké si něco normálního a jedlého vybrat a nakonec nám na stole přistály celkem dietní porce – de facto bez přílohy, jen rybka a k ní trocha zeleninových spirálek, vše přelité bylinkovým máslíčkem, zkrátka za hodně peněz málo muziky (minule jsme se za obdobnou cenu nemohli kvůli přežranosti odvalit od stolu :o). Přišlo mi, že si hrají na hrozně hogo fogo restauraci, kde za pětistovku na talíři hledáte jedno efektně nazdobené sousto (i když to ještě nebylo až takhle zlé), takže příští rok nebo vůbec kdykoli v budoucnu se tam už asi těžko vrátíme.

Každopádně se nám aspoň lehčeji chodilo po parku a památkách a kromě toho, že jsem zvažovala, jestli si na nádvoří u kašny s lekníny nevyzkouším lukostřelbu, jsme taky konečně viděli pěkně zblízka zdejší proslulé pávy – vždycky jsem o nich slyšela, že se tam prochází po zámeckých zahradách a nádvořích, ale ještě nikdy jsem je neviděla, i když mi jich teda bylo ve výsledku celkem líto, protože troubové zaběhli na vnitřní zámecké nádvoří, kde začínají prohlídky, a jak tam pak začali chodit lidi a srocovat se do skupinek, nemohli se přes ně dostat ven, neb se jich báli, a tak jen vyděšeně pobíhali sem a tam :o(.
Doufám, že až nás průvodkyně vtáhly dovnitř, že se dostali v pořádku zpátky na svobodu, každopádně po skončení prohlídky už po nich nebylo ani vidu ani slechu.



Jinak co se samotné prohlídky zámku týče, připadala mi druhá prohlídková trasa méně zajímavá než ta hlavní s renesančními interiéry – ne že by nebyla hezká, ale de facto není ničím zvláštní, takže mi toho z ní v paměti moc neuvízlo. Nicméně Schwarzenberské apartmány v prvním patře třeboňského zámku pochází z období 19. století tak, jak je obývali poslední majitelé Třeboně, Schwarzenbergové, kteří zde trávívali Vánoce až do roku 1922 (údajně proto, že si Třeboně jakožto svého prvního panství v Čechách náramně vážili). Nejvíc mě zaujalo speciální křeslo v Salonu kněžny zvané "klevetník", které tvořily dvě křesla spojená područkou čelem k sobě, aby si dámy mohly pohodlně šuškat nejnovější drby :o). Hezká byla i hráčská křesla v Salonu prince Karla dovezená z Británie, která měla polstrovanou "područku" i na horní části opěradla, aby na nich mohli pánově sedět i obkročmo, a nechyběly jim ani speciální kovové držáky na karty, které vypadaly trochu jako robotická ruka :o)

Fotky interiérů zámku opět pochází z webových stránek :o)
Pak se mi ještě líbila Jídelna laděná do modrobílé s prostřeným stolem a krásným lustrem z barevného benátského skla z ostrova Murano a taky Chodba s loveckými trofejemi (kromě těch místních se občas v interiérech objevily i předměty ze vzdálené Afriky, protože v 30. letech 20. století si Schwarzenbergové koupili farmu a safari nedaleko Nairobi, kam každoročně na několik týdnů jezdili) a moc krásnými dřevěnými "rytířskými" židlemi. Na Chodbě se prý také nachází místo, kudy údajně přicházela ke kolébce Petra Voka zdejší Bílá paní, Perchta z Rožmberka, a kde, když nechal zeď probourat, našel Petr Vok bájný rožmberský stříbrný poklad, kterým posléze (kolem roku 1611) zaplatil pasovským žoldákům, aby uchránil obyvatele jižních Čech před drancováním.

Kromě zámku jsme si samozřejmě prošli i zámecké zahrady, hradby a kousek města, než jsme se vydali definitivně zpátky domů, příjemně znaveni zážitky a sluníčkem :o)



