Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
World Snooker Championship 2016
9. květen 2016 | 19.10 |
Vzhledem k tomu, že jsem zase se snookerem a konkrétně s Mistrovstvím světa strávila téměř dva týdny a nespočet hodin svého života, nemůže o něm chybět zmínka ani tady na blogu :o). No, zmínka... Však to znáte (koneckonců letos jsem si zapsala pět stránek A4 poznámek), ale budu se snažit být stručná, výstižná a pokud možno zábavná nebo alespoň zajímavá :o)
Takže, úplně první zápas, na který jsem koukala, byl souboj jednoho z mých oblíbenců, Judda Trumpa s Wenbo Liangem v prvním kole (tedy v rámci posledních 32 hráčů) ve čtvrtek 21. dubna 2016 odpoledne za stavu 3-6 pro Lianga (úvodní zápasy jsem kvůli nabitému diáři tak úplně nestíhala, ale i tak si myslím, že jsem toho stihla dost a nemám se vyloženě za co stydět :o). Bohužel to Trumpovi letos zase nějak moc nešlo :o(. Dost často to kazil, nabídnuté šance nezvládl využít ve svůj prospěch a víc než do útoku se snažil hrát na jistoty, což pak nebavilo asi ani režii, protože zničehonic rozšířila záběr na oba stoly současně (vedle hráli poněkud akčnější druhokolový zápas Marco Fu a Anthony McGill). No nakonec se mu po zdlouhavém boji a poté, co Lingovi žlutá koule místo potopení doslova vyskočila ze středové kapsy, podařilo uhrát celkem 81 bodů a dorovnat na stav 4-7 (tedy na stejný rozdíl tří framů, na kterém v odpolední druhé části zápasu začínali). V následujícím dvanáctém framu se zdálo, že se konečně trochu rozehrál a začal se podobat tomu Trumpovi, kterého znám a mám ráda :o). Podařilo se mu zahrát alespoň 54 bodový náběh, a i když pak musel od stolu a zase si s Liangem pinkali jistoty, stejně se dopracoval k výsledným 71 bodům a tudíž vyhranému framu. Ve třináctém framu už byl dokonce natolik v pohodě, že zahrál stovkový náběh (konkrétně 106 bodů) a Lianga ani nepustil ke stolu – před přestávkou byl tudíž stav skoro srovnaný na 6-7 pro Lianga :o)
Po přestávce se ale vrátili k další jistotové přetahované a Wenbo Liangovi se v jednu chvíli podařila tak skvělá jistota, že Trumpovi nezbývalo nic jiného, než hrát skrz jakýsi uzounký "tunel" mezi barevnými, což se samozřejmě neobešlo bez faulu – konkrétně za šest bodů, protože Trump škrtl o růžovou a následně doslova rozstřelil shluk červených. Nejvtipnější na tom ale bylo, že Liang chtěl samozřejmě situaci vrátit, a to byl trochu oříšek pro mladinkého rozhodčího Marcela Eckardta, se kterým se tomu všichni společně zasmáli :o). Upřímně řečeno jsem asi ještě nikdy tak složité přenastavování stolu neviděla, navíc na Mistrovství světa to už přeci jen není žádná legrace, každopádně hráči s rozhodčím spolupracovali, dlouho stůl dolaďovali a dokonce se šli všichni společně podívat i dozadu do kamery, což tu prý podle komentátorů ještě nebylo :o).
Jinak jsem se v rámci komentářů dozvěděla i fakt, že loňský mistr světa, Stuart Bingham, stihl vypadnout v prvním kole v zápase proti Allimu Carterovi a podpořit tak statistiky cruciblovského prokletí...
Trump se nicméně následně docela rozjel a celkem mu to šlo, i když se to stále neobešlo bez chyb a pořád byla jeho hra nezvykle zdlouhavá a chvílemi až skoro nejistá, zkrátka jako by ho nutili hrát víc rozumem a on se v tom necítil moc dobře :o(. Není to pak ani taková radost sledovat coby divák, u jeho zápasu s Wenbem Liangem jsem ale vydržela až do samého konce a Trumpova vítězství 10-8, i když mě to stálo nějaké čtyři hodiny času :o). Mimochodem asi nikdy mě nepřestane fascinovat, jací jsou hráči snookeru extrémní gentlemani a jak za všech okolností dodržují fair play – letošním prvním příkladem byl právě Wenbo Liang, který na sebe nahlásil faul, když po strku s hrabičkami zavadil tágem o zelenou kouli, a přitom si myslím, že by si toho jinak nikdo jiný kromě něj nevšimnul – obdivuhodné :o). Právě to je jedním z důvodů, proč tak ráda sleduju snooker :o)
Další příležitost koukat na Mistrovství světa ve snookeru, třebaže malinkou, jsem měla v sobotu 23. dubna 2016 odpoledne, kdy jsem po očku švidrala na televizní obrazovku v prodejně T-Mobile z kavárny Paul v pražském obchodním centru Nový Smíchov a snažila se zahlédnout co nejvíc ze čtvrtého framu úvodní části druhokolového souboje (tedy posledních 16ti hráčů) mezi Ronnie O'Sullivanem a Berry Hawkinsem :o)
V neděli 24. dubna 2016 ráno jsem se mrkla na sestřih poměrně napínavého druhokolového zápasu Marka Selbyho a mně neznámého Sama Bairda, který Selbymu (světové jedničce ve snookerovém žebříčku) rozhodně nedal jeho vítězství 13-11 zadarmo a zvládal ho celkem slušně trápit. Od osmi večer jsem pak přemluvila osazenstvo domácnosti, aby se mnou sledovalo druhou část souboje Judda Trumpa s Dingem Junhui, která začínala za stavu 6-2 pro Dinga. Tomu se v desátém framu podařil pěkný faul, když měl hrát z jistoty, ve které měl bílou kouli schovanou těsně za dvojicí červených, a v rámci přípravy na šťouch se nešťastnou náhodou právě jedné z těch červených dotkl prstem (samozřejmě to na sebe zase sám nahlásil a teprve až potom ukázala režie v detailu, k čemu vlastně u stolu došlo :o). Jinak v desátém framu se taky oba u té dvojice červených solidně zasekli a notnou chvíli si u nich doslova o milimetry poťukávali bílou "do jistot", až se komentátoři divili, že ještě nikdo z hráčů nechtěl nechat přenastavit stůl a začít hrát frame od začátku. Nakonec to po nevinném dotazu rozhodčího na totéž rozsekl Trump, který červenou odrazil dál (podle českých komentátorů asi nechtěl přijít o svůj náskok 16 bodů :o), a hra se mohla odvíjet dál. Bohužel to ale pořád byla taková ta roztahaná hra na jistoty, kdy každý z hráčů ukořistí jen pár bodů a musí pustit ke stolu soupeře, zkrátka žádná pěkná útočná hra, jakou obdivuju u O'Sullivana a dřív i právě u Trumpa. Takhle jsem ke svému vlastnímu překvapení zjistila, že vlastně možná i fandím víc Dingovi a jen jsem se utvrdila ve svém dojmu, že Trump nejspíš nemá až takové charisma, a když ho opustilo jeho začátečnické štěstí i lehkovážná mladická odvaha, nebaví mě se na jeho hru koukat :o(. Ve výsledku s Dingem Junhui prohrál 13-10 a z letošního Mistrovství světa tak vypadl už v druhém kole :o(
V pondělí 25. dubna 2016 večer (opět jsem rodině zrušila jakýkoli jiný program a všichni se mnou povinně koukali na zelené stoly :o) jsem sledovala třetí část souboje Ronnieho O'Sullivana a Barryho Hawkinse, který od osmi večer začínal za stavu 7-9 pro Hawkinse. Ronnie zahájil dobře a v sedmnáctém framu nejdřív získal na Barry Hawkinsovi body za faul díky moc pěknému snookeru na zelené a potom už ho ke stolu vůbec nepustil a s přehledem (a náběhem 93 bodů) si frame utrhl pro sebe. V následujícím, osmnáctém, framu se vedení ujal Hawkins, pak na sebe ale nahlásil faul a ke stolu šel Ronnie. Tomu se podařila nádherná trojkombinace, kdy bílou trefil červenou kouli, ta strčila do černé stojící s ní v jedné řadě, a následně ona černá koule klepla do další červené a s menšími protesty jí poslala do kapsy :o). Bylo to skoro jako na nějaké exhibici a ne na Mistrovství světa :o). Bohužel i přes tyhle nádherné strky a vůbec celkem zdařilou hru, se Barrymu Hawkinsovi podařilo Ronnieho O'Sullivana porazit hodně těsným vítězstvím 13-12 (s vyhranými framy se v průběhu hry docela střídali a bohužel při tom rozpočítávání prvý-druhý padl nakonec Černý Petr právě na Ronnieho :o( a upravit tak jejich dosavadní statistiku, kdy před letošním Mistrovstvím světa spolu tihle dva hráči bojovali už celkem jedenáctkrát a Barrymu Hawkinsovi se podařilo vyhrát pouze jednou jedinkrát, a to při jejich prvním střetnutí v roce 2002, jinak až doteď pokaždé vyhrál Ronnie :o(. Každopádně jsem z toho byla docela dost zklamaná, protože to znamenalo, že i Ronnie O'Sullivan vypadl už ve druhém kole a já tak nebudu mít dál moc na koho koukat.
Nakonec jsem se ale rozhodla sledování snookeru tak rychle nevzdávat a dát šanci i dalším hráčům, jako například Marku Selbymu :o). S tím jsem ve výsledku strávila celý zbytek turnaje a rozhodně jsem si nemohla stěžovat na nedostatek napětí :o). Začala jsem čtvrtfinálovým zápasem s letošní mladou nadějí Kyrenem Wilsonem v úterý 26. dubna 2016 odpoledne ze záznamu a večer od osmi hodin naživo (ano, letos jsem byla s přemlouváním k večernímu sledování snookeru obzvlášť úspěšná :o). V úvodní části byl jednoznačným vítězem Selby, který se dopracoval až ke stavu 6-0 a zvládl při tom i jeden stovkový náběh (konkrétně 101 bodů ve čtvrtém framu), pak se ale přece jen začal o slovo hlásit i Kyren a kromě opravdu povedeného strku, kdy červenou koulí za chodu záměrně malinko odstrčil černou stojící před kapsou a ještě tu červenou potopil – podle komentátorů se spíš možná snažil červenou kouli za černou schovat, ne ji rovnou potopit (i tak to ale vypadalo epesně :o), uhrál i dva poslední framy první části a do večerní hry vstupoval za stavu 6-2.
Nezastírám, že po vší té chvále, kterou na Kyrena Wilsona čeští komentátoři pěli (nejen, že zvládl kvalifikaci, ale v prvních dvou kolech porazil Joea Perryho a světovou sedmičku, Marka Allena), jsem byla zvědavá na jeho hru a musím říct, že na to, jak je mladý a že tohle bylo jeho první čtvrtfinále na Mistrovství světa v životě, si rozhodně nevedl špatně. Selby předvedl pár skvělých (a bohužel i pár nepovedených) véček, která jsou tak trochu jeho specialitou, stejně jako ty jeho "holubičky", kdy odehrává koule v jakémsi pololeže s jednou nohou na stole pokrčenou v koleni :o). V jedenáctém framu se dostali hned v začátku do lehce patové situace, a tak se místo nekonečného přepinkávání jistot přenastavoval celý stůl a frame se hrál od začátku, což byla ale jedna z výjimek, jinak na vás coby na diváka čekaly hodně dlouhé framy se spoustou snookerového přetahování a malých bodových náběhů, u kterého jsem v úterý večer vydržela do půl desáté večer (koneckonců jsem musela druhý den vstávat do práce), tedy do konce třetího framu prostřední části (zatímco u vedlejšího stolu podle našich komentátorů exceloval Ding Junhui proti Marku Williamsovi), a televizi jsem vypínala za stavu 7-4 pro Selbyho. Podle výsledků na internetu jsem ale hned ve středu ráno zjistila, že zápas nakonec vyhrál Selby (a mám se tudíž na koho koukat na Mistrovství dál :o) s výsledkem 13-8, ale že Kyren Wilson nemusí být smutný, protože se mu v předposledním, dvacátém framu podařilo při jeho debutu zahrát prozatím nejvyšší náběh letošního Mistrovství světa, a to 143 bodů, který nakonec nikdo nepřekonal :o)
Ve čtvrtek 28. dubna 2016 jsem pak od osmi večer (ještě že mám tak chápající členy rodiny :o) sledovala semifinálový zápas Marka Selbyho s Marcem Fu, který byl jedním z mála, ne-li úplně prvním, který jsem sledovala od úplného začátku, a musím říct, že to byl napínák až do samého konce. Hned první rozstřel v úvodním framu se totiž Selbymu moc nepovedl a Fu tak mohl velice brzy potápět, naštěstí ale uhrál jen 6 bodů a potom zkazil červenou, takže měl Selby šanci dostat se k náběhu, ale podařilo se mu nasbírat jen 16 bodů a pak zkazil černou... no, nakonec Selby uhrál 65 bodů a první frame zápasu vyhrál, ale bylo to takové bolestné a rozhodně nelehké. Ve druhém framu už se naštěstí zdálo, že se trochu uklidnil (před začátkem při čekání na vyvolání svého jména mi přišel hodně nervózní), a i když se mu podařilo uhrát jen nějakých 56 bodů a pak zase chyboval dost nepřesným strkem, ze kterého byl nakonec touching ball na zelené kouli (tzn. že protihráč může hrát jakoukoliv kouli, protože se bílá se zelenou dotýkají), usmíval se tomu a nebyl na sebe zbytečně naštvaný :o). Ve výsledku mu možná tahle jeho duševní pohoda vyhrála i druhý frame v pořadí :o). Ve třetím framu se mu pak podařil výborný snooker, kdy zahrál bílou těsně za zelenou kouli a ještě přitom odpinknul hnědou, která se musela hrát (na stole už zbývala jen nekompletní barevná dohrávka), pěkně na mantinel, a vysloužil si za něj Marca Fu hned tři fauly a nakonec vyhrál i celý frame na stav 3-0. Čtvrtý frame už pak ale vyburcoval Marca Fu z nečinnosti, a aniž by Selbyho vůbec pustil ke stolu, uhrál 73bodový náběh (pokoušel se o stovku, ale nepotopil poslední červenou) a získal tak poslední frame před patnáctiminutovou přestávkou. Naneštěstí ale bylo už zase kolem půl desáté, a tak jsem se odporoučela do hajan a pokračování jejich zápasu jsem sledovala až další den.
V pátek 29. dubna 2016 jsem s koukáním na snooker začala už odpoledne, kdy na Eurosportu od půl čtvrté vysílali druhou část souboje Marka Selbyho s Marcem Fu (po včerejším večeru se začínalo za stavu 5-3 pro Selbyho). Bohužel se ale zdálo, že protentokrát Selbyho dočista opustilo štěstí, protože mu zůstávaly mezi čelistmi nepotopené koule, které za normálních okolností komukoli jinému (a zejména Fuovi) právě při troše štěstí do kapsy spadnou :o(. Až jsem si říkala, jestli za to nemůže ta jeho bílá košile pod stříbrnou vestičkou, protože když ji měl na sobě někdy v prvních kolech posledně, byl na tom hodně podobně (včera například měl na sobě košili černou a štěstí se ho celkem drželo, nemluvě o tom, že mu mnohem víc sluší, stejně jako černá košile v kombinaci s tou jeho vínově červenou vestičkou a kalhotami, v bílé zkrátka vypadá moc bledě a s odrazem od zeleného stolu až skoro nemocně :o(. Selby je naštěstí bojovník, a přestože chyboval (letos nějak nezvykle často i na frameballech, které prostě ne a ne potopit), zvládl si pro sebe ukrást třeba i tak těžký frame jako byl ten jejich jedenáctý, kdy sice dostal šanci, ale čekal na něj hodně těžký (slovem laika: rozbordelený) stůl, který zvládl dohrát až do poslední černé koule, která byla zároveň frameballem :o)
V následujícím, dvanáctém, framu si na něm nicméně Marco Fu zchladil žáhu a pro jistotu ho vůbec ke stolu nepustil, přičemž zároveň zahrál první stovku v jejich zápase a skončil s čistým náběhem 135 bodů a stavem 7-5. Ve třináctém framu pak byl na sebe Selby už hodně naštvaný a ani komentátoři si neodpustili: "Viděli jste, jak to malé prodloužení letělo pod stůl?", i tak ale nechal v závěru gentlemansky odehrát Marca Fu jeho otočku u stolu, než frame vzdal (na to, aby obrátil bodový stav ve svůj prospěch, už by totiž potřeboval snooker a na to rozhodně nebyl v tom správném rozpoložení :o(. Čtrnáctému framu opět kraloval Marco Fu, který uhrál druhý stovkový náběh v zápase (konkrétně 114 bodů) a srovnal tak celkové skóre na 7-7. V patnáctém framu se pak stala další kuriozita, se kterou jsem se nikdy dřív nesetkala, a sice že Marcovi Fu upadla kůže ze špičky tága. Dostal od rozhodčího 15 minut na opravu (přilepení) a potom překvapivě pokračoval dál jako by se nechumelilo – komentátoři špekulovali o tom, jestli ho to náhodou nerozhodí a tak, no, nerozhodilo a frame nakonec vyhrál, aniž by pustil Selbyho ke stolu, čímž se poprvé v zápase dostal do vedení 8-7 :o(. Naštěstí závěrečný frame prostřední části si pro sebe po urputném boji ukradl zase Selby, i když to ze začátku vypadalo špatně, byl aspoň schopný se svým chybám usmívat (podle komentátorů už spíš ze zoufalství, protože nepotápěl i vyloženě snadné koule, ale na jeho obranu musím říct, že se to občas nedařilo ani Fuovi, holt nervy dělají své, no), a možná právě proto, že z něj konečně vyprchal ten vztek a uvolnil se, mu to šlo líp a zvládl v závěru potopit nejen frameballovou kouli, ale i pár následujících, aby nebylo pochyb a Marco Fu nemohl jít zpátky ke stolu. Výsledný stav po prostřední části tak byl patových 8-8, ze kterých pokračovali v sobotu od jedenácti hodin dopoledne. Mimochodem, nemůžu si pomoct, ale hongkongský hráč Marco Fu mi z nějakého nevysvětlitelného důvodu svojí mimikou připomíná Josefa Abrháma (asi ty jeho lícní kosti nebo já nevím). A taky se mi líbí ten nelíčený obdiv našich českých komentátorů nad tím, že manželka Marka Selbyho, Vikki Leyton, s ním jezdí na všechny turnaje (prý s výjimkou šestinedělí poté, co se jim narodila dcerka), nezapomenou to zmínit snad v žádném jeho zápase a ještě je jim na hlase znát až skoro jakási závist :o). Upřímně řečeno, já mít za manžela takového fešáka jako je Mark Selby, taky bych ho nikam nepustila samotného :o)
V sobotu 30. dubna 2016 dopoledne tedy semifinálový zápas Marka Selbyho a Marca Fu pokračoval a hned úvodní sedmnáctý frame předznamenal další průběh tohohle zápasu. Selbymu se na začátku zadařila pěkná jistota, na základě které zahrál Marco Fu hned dva fauly – poprvé trefil místo červené černou a na Selbyho konto putovalo sedm bodů, podruhé pro změnu minul úplně (4 body pro Selbyho), ale protože z toho byla dobrá nahrávka na červenou, jistota už se nevracela a Selby šel hrát, jenže pak mu nedopatřením padla bílá koule do středové kapsy (ty středové kapsy pro něj byly letos vůbec nějaké záludné) a zase se dlouze přetahovali o jistoty. Nakonec Selby uhrál solidní body, ale frameballovou červenou nepotopil, načež následovala další dlouhá výměna jistot a snookerů, několik faulů a zase nepotopená frameballová, což se ještě jednou opakovalo, až se Selbymu konečně podařilo nasbírat tolik bodů, aby i Marco Fu uznal, že frame skončil a nemá cenu ještě chodit ke stolu. V osmnáctém framu si pak Marco Fu zahrál jen rozstřel, Selby krásně potopil dlouhou červenou, kterou mu tam Fu nechal, a pak už ho ke stolu nepustil a zahrál svůj šestý stovkový náběh na letošním Mistrovství světa (konkrétně 125 bodů, poslední černá koule sice zůstala na stole, ale i tak to bylo moc pěkné :o) a první ve svém zápase s Marcem Fu. Devatenáctý frame Selbymu Marco Fu doslova vyfoukl pod nosem, když po dlouhé hře na jistoty a pomalém sbírání bodů z miniaturních náběhů (včetně toho, že po jedné Fuově jistotě musel Mark Selby trefovat červené přes dva mantinely, což dvakrát nezvládl a Fu si tak připsal dvakrát po čtyřech bodech za faul and a miss) nakonec potopil frameballovou modrou, která se předtím Selbymu nepovedla, a k ní ještě i růžovou a černou a dorovnal tím na 10-9. Potom se ve vyhraných/prohraných framech víceméně střídali a nejnapínavější byl poslední 24. frame (v semifinále se hraje celkem na 17 vítězných) sobotní odpolední části zápasu, který měl na začátku celkem dobře rozehraný Selby, jenže potom se mu tak úplně nepovedl rozstřel balíku červených (žádnou z nich nepotopil) a musel tak pustit k poměrně krásně vyřešenému stolu Fua. Nicméně za bodového stavu 43-43 Marco Fu nepotopil frameballovou růžovou a ještě nechal na stole slušnou nahrávku na červené, načež Selby požádal rozhodčího o pauzu a odběhl si odskočit (asi už předtím počítal, že to do konce nějak vydrží, než Fu dohraje :o) a potom po menším zápolení vytřískal z Marca Fu dva fauly – nejdřív 4 body za minelu a potom 7 bodů za to, že Marco ťukl bílou koulí do černé místo do žluté (byl z toho nejen faul and a miss ale i freeball), ale Selby nakonec následující žlutou kouli nepotopil a dál se plácali v jistotách, až Fu zažertoval, jestli nepřenastaví frame, čemuž se zasmáli i diváci a komentátoři si dělali legraci, že Marco Fu chce asi hrát ještě další hodinu, načež si přisadil Selby, jestli už náhodou neměli podle rozvrhu začít hrát druzí semifinalisté Ding Junhui a Alan McManus :o). No, co vám budu povídat, oba byli nanejvýš opatrní a vzájemně se drželi v šachu a ve výsledku z toho byl nový nejdelší frame na Mistrovství světa v délce 76 minut a 11 vteřin (předtím byl nejdelším bez dvou vteřin 75minutový frame z roku 2009 mezi Stephenem Maguirem a Markem Kingem), ve kterém nakonec zvítězil Selby, jemuž se podařilo jako prvnímu potopit tu zpropadenou zelenou a po ní i hnědou a modrou, čímž srovnal zpátky na plichtu 12-12. Večer od osmi hodin (hráli někdy do půl čtvrté) potom v zápase pokračovali, ale já si na výsledek počkala až do nedělního opakování, protože v sobotu večer jsme měli naplánovanou Sněhurku a lovce, abychom pak v neděli v kině věděli, o co v jejím prequelu jde :o)
Takže v neděli 1. května 2016 ráno jsem zkoukla sestřih závěrečné části semifinálového zápasu Selbyho proti Marcovi Fu, abych zjistila, že Selby nakonec zaslouženě vyhrál 17-15. Podle komentátorů hrály svou roli i Selbyho zkušenosti, že nebyl v semifinále Mistrovství světa poprvé a dokázal udržet nervy na uzdě, setrvat v defenzivní hře a vyčkávat na chybu soupeře, že zkrátka zvládl tyhle neskutečně dlouhé framy dohrát a dokonce obrátit ve svůj prospěch, což věřím, že by třeba takovému Ronnie O'Sullivanovi problémy dělat mohlo, protože jemu zdlouhavá hra hodně vadí, vypadne z tempa a pak jde všechno do kytek. Takže klobouk dolů před Selbym, udělal mi hroznou radost, že z toho úmorného boje nakonec vyšel jako vítěz :o).
V neděli odpoledne (po návštěvě kina :o) jsem tak mohla celá rozradostněná sledovat tentokrát už finálový zápas Marka Selbyho proti Dingovi Junhui, který den předtím svými sedmi stovkovými náběhy v zápase na snookerovém Mistrovství světa proti Alanu McManusovi vyrovnal rekord Stephena Hendryho a překonal tak Ronnieho O'Sullivana a Marka Selbyho, kterým se podařilo zahrát nejvíc šest stovkových náběhů v jednom zápase. Nicméně Selbymu se v úvodní části celkem dost vedlo (dařily se mu i moc pěkné jistoty :o) a ve čtvrtém framu dokonce zahrál stovkový náběh (konkrétně 120 bodů), aniž by vůbec pustil Dinga ke stolu, což komentátoři ohodnotili slovy: "Zdá se, že si světová jednička schovávala to nejlepší na finále." :o). Ding se tak stihl probrat až v posledních dvou framech, kdy začal Selbymu účinněji vzdorovat, a do večerní části šli hrát se skóre 6-2 pro Selbyho.
V neděli od osmi hodin večer (na finále jsem prostě nemohla nikomu dovolit ukradnout mi ovladač :o) dával Ding i nadále Selbymu solidně zabrat a ve framech zkoušel hrát i dávno poté, co padl frameball a potřeboval k vítězství několik faulů (mimochodem, čínský reprezentant Ding byl historicky prvním Asiatem ve finále Mistrovství světa). Nejspíš pracovaly nervy i u Selbyho, protože ten taky dost často kazil strky při potápění i v jistotách a pak se mu stávaly takové věci, jako když mu v desátém framu bílá koule povyskočila o dobrých deset čísel nad stůl (skoro jako v cirkuse), protože potřeboval zahrát silný tahák, ale hrál ho moc dolů a výsledkem byl kopanec jak blázen a ještě nepotopená červená :o(. Jinak bylo hezké žertování českých komentátorů o tom, že profesionální hráči snookeru prostě nechodí po knihovnách ani na diskotéky, ale ve dne v noci trénují v herně u stolu, což prý podle nich dokazuje i fakt, že Selbyho všudypřítomná manželka Vikki, o které se samozřejmě zase nezapomněli zmínit, je profesionální hráčkou kulečníku :o). Každopádně druhou část finálového zápasu Marka Selbyho a Dinga Junhuie, který byl opět zdlouhavě urputný, podobně jako předchozí Selbyho souboj s Marcem Fu, jsem v neděli večer zase nedohlídla (v pondělí jsem musela zase vstávat do práce, takže jsem to zapíchla při mid-session) a televizi jsem vypínala za stavu 7-5 pro Selbyho.
V pondělí 2. května 2016 jsem ale šla alespoň dřív z práce, abych mohla koukat na třetí část finále a držet Selbymu palce (je to zvláštní, ale zatímco u Trumpa mi to nejde, O'Sullivanovi i Selbymu dokážu fandit, i když prohrávají :o). Musím říct, že Ding hrál opravdu dobře a držel se Selbyho zuby nehty. Dokonce vyhrál první dva framy, přičemž ten druhý, devatenáctý, Selbymu vysloveně ukradl, když kompletně dohrál stůl včetně poslední černé (Selby měl už na kontě nějakých 56 bodů a vedl tak nad Dingem o 30 bodů, jenže na stole jich zbývalo ještě 35, a ty si Ding ukradl pro sebe :o(. Komentátoři pak nad stavem 10-9 polemizovali o tom, že jestli Selby ve finále prohraje, přijde i o svou pozici světové jedničky, protože tím, že před Mistrovstvím dva turnaje z blíže neurčených osobních důvodů vynechal, by neměl dostatečný balík vyhraných peněz, neb vítěz Mistrovství světa dostane 330.000 liber, ale druhý finalista "jen" 137.500 liber. Každopádně ve dvacátém framu Selby ukázal, že kromě taktické hry na jistoty umí hrát i bezvadný útočný snooker a šanci od Dinga, kdy mu po nepovedeném strku nechal nachystanou červenou kouli mezi čelistmi, naprosto famózně využil a krásně si se stolem poradil, vzorově rozrazil červené, prostě hrál skoro jako na nějaké exhibici, krásně sebevědomý snooker s přehledem a jistotou, který bylo radost sledovat, o 126bodovém náběhu ani nemluvě :o)
Jenže vzhledem k tomu, že framy postupně pokračovaly k onomu definitivně poslednímu pětatřicátému, musel i Ding začít hrát útočně a v jednadvacátém framu se mu to povedlo nadmíru dobře, protože i přes nepotopenou poslední červenou, která zůstala na stole, uhrál stovkový náběh (konkrétně 103 bodů) a Selbyho tak tvrdě potrestal za nepovedenou jistotu, kdy v úvodu framu zahrál do balíku červených moc silně, takže je porozstřelil a uprostřed toho všeho mu zůstala bílá :o(. V třiadvacátém framu nicméně zase předvedl unikátní strk Selby, když se rozhodl potápět červenou v rohu přes celou úhlopříčku stolu a musel si tak vzít k tágu dokonce dvě dlouhá prodloužení (a jedno na hrabičky) – dělal si pak legraci, že to už je spíš rybářský prut :o) a když tágo křídoval, musel ho opatrně zapíchnout do podlahy a pak si k opačnému konci popojít :o) – komentátoři trnuli strachem se slovy: "Je vidět, jak tágo tou délkou vibruje.", ale mně přišlo hrozně fajn, vidět Selbyho takhle v pohodě a schopného žertovat i v takových situacích (na finále Mistrovství světa při těžkém boji o každičký frame :o). Každopádně onu obludnou červenou úspěšně potopil, ale o padesát bodů později nedostal do kapsy červenou u dlouhého mantinelu a souboj pokračoval pořád ve stejném duchu těžkého boje o každý sebemenší bodový náběh a dlouhých taktických her na jistotu, i když zrovna tenhle frame Selby nakonec vyhrál :o). Ve výsledku se pak dopracovali ke stavu 14-11, s kterým vstupovali do večerní závěrečné části (v pondělí večer turnaj Mistrovství světa končil, takže museli stůj co stůj dohrát, i kdyby tam měli být do půlnoci).
V pondělí od osmi večer (opět jsem si uzurpovala televizní obrazovku pro sebe, ale už to začínalo být na hraně a protesty se ozývaly čím dál hlasitěji :o) pokračovala jejich hra víceméně ve stejném duchu. Selby ale krásně zabojoval v sedmadvacátém framu, kdy fantasticky zvládl hodně těžkou dohrávku (musel dohrát celý stůl, neměl moc na výběr, protože poslední černá byla frameballem a bez ní měli oba po 60 bodech :o) a de facto tak ukradl frame Dingovi, který si ho předtím hezky připravil. Odměnou mu byl stav 16-11 :o). Následující dva framy pak zase vyhrál Ding, přičemž v tom devětadvacátém jsem měla pocit, že za to hodně vděčil Selbymu, který rozsekl další z patových situací s milimetrovým oťukáváním balíku červených a schoval bílou trochu zvláštně mezi čelisti horní rohové kapsy, čímž dal nicméně šanci Dingovi potápět a frame tak ztratil (nevím, proč se de facto "obětoval", ale možná už měl těch zbytečně táhlých framů prostě po krk :o). Každopádně v následujícím třicátém framu po patnáctiminutové přestávce zase exceloval Ding (mimochodem komentátoři určili jako měřítko toho, jak moc je či není Ding v pohodě, tik v jeho pravém oku, který prý když se mu daří úplně mizí a naopak) a útokem hned po rozstřelu se dostal do dalšího stovkového náběhu (už svého patnáctého na Mistrovství světa), konkrétně na nějakých 103 bodů a stav 16-14. Jednatřicátý frame už ale bohužel začínal zase až kolem desáté večer, kdy se mi už nezadržitelně klížila víčka, a vzhledem k tomu, že jsem další den musela opět do práce a styl hry se vrátil k onomu vražedně zdlouhavému taktickému boji, vzdala jsem jakékoli další pokusy vydržet až do konce (i když jsem se na to předtím hodně těšila) a šla jsem spát.
V úterý 3. května 2016 se mi nicméně zrodil v hlavě geniální nápad, že nebudu pátrat po výsledcích na internetu a raději se pokusím přemluvit rodinné příslušníky ještě na jeden pidi večer u snookeru, abych se mohla podívat na letošního vítěze alespoň ze záznamu (a přitom abych to měla jako překvapení :o). Od sedmi večer jsem tudíž sledovala poslední část finálového zápasu Marka Selbyho s Dingem Junhui (mimochodem tohle jméno se samozřejmě neobešlo bez zesměšňujících poznámek od ostatních členů naší domácnosti typu: "Ten dingo mu dává nějak zabrat." nebo "Haha, dingo pobíhá kolem stolu." apod. :o), ze kterého byl jednoznačně nejnapínavější dvaatřicátý frame za stavu 17-14 pro Selbyho, kdy mu hned po rozstřelu (rozstřeloval Selby, potom hrál Ding) zůstala nabídnutá červená před kapsou, kterou beze zbytku využil a uhrál náběh 74 bodů, aniž by Dinga vůbec pustil ke stolu :o). Sice to nebylo úplně jednoduché a v závěru ho čekalo nejedno těžké potopení, které ani čeští komentátoři nenechali bez povšimnutí – komentátor: "Ta vteřina, kdy červená jela ke kapse, určitě stála Selbyho několik tmavých vlasů.", komentátorka: "Nebo několik vlasů." a společně se tomu zasmáli, přičemž pak ještě doplnili, že tohle bylo asi "těch nejtěžších 30 bodů, které kdy Selby zahrál", i když už titul mistra světa jednou vyhrál. Nezapomněli okomentovat ani to, že dlouhé framy prý Selby umí a utahal i Ronnieho O'Sullivana. Moc hezké ale bylo, když Selby po frameballové červené namířil na manželku s úsměvem ukazováček podle komentátorů s podtitulem: "Já ti to říkal." :o). Sice nakonec nedohrál celý stůl, ani stovkový náběh, protože mu červená zůstala viset mezi čelistmi kapsy, ale i tak to bylo super vítězství, a rozhodně zasloužené. V sestřihu už bohužel nebylo následné vyhlášení a Selbyho radost z triumfu včetně focení s trofejí (i když důvod radovat se měl podle mě i Ding, protože přestože se chvílemi tvářil jako smutná panda, podařilo se mu uhrát nejvíc stovkových náběhů v letošním Mistrovství světa – celkem 15, což je jen o jeden méně než se podařilo zahrát Stephenovi Hendrymu – a připsat si i nějaký ten rekord), to se mi nicméně podařilo dohledat na youtube, takže jsem mohla vidět novopečeného šampiona, který byl sice evidentně utahaný a v první chvíli mu asi ani nedocházelo, že opravdu podruhé vyhrál Mistrovství světa, ale i tak nakonec rozdával úsměvy :o)
Komentáře
| RE: World Snooker Championship 2016 | hroznetajne | 09. 05. 2016 - 20:23 |
 RE(2x): World Snooker Championship 2016 |
rebarbora | 10. 05. 2016 - 08:26 |
| RE: World Snooker Championship 2016 | milada foralová | 10. 05. 2016 - 08:34 |
| RE(2x): World Snooker Championship 2016 |
rebarbora | 10. 05. 2016 - 08:38 |
| RE(3x): World Snooker Championship 2016 |
milada foralová | 11. 05. 2016 - 17:24 |
| RE(4x): World Snooker Championship 2016 |
rebarbora | 12. 05. 2016 - 18:35 |