Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Slavné světové maličkosti
29. květen 2016 | 11.36 |
Na tenhle koncert Jihočeské filharmonie jsem se těšila docela dlouho dopředu, protože sliboval slavná jména a melodie známé dokonce i takovému hudebnímu nekňubovi jako jsem já :o). Navíc koncert dirigoval náš oblíbený Jan Talich, takže mělo jít de facto o sázku na jistotu, ve výsledku se nicméně ukázalo, že zas až tolik těch notorických "pecek" ten večer ve středu 18. května 2016 nezazní, ale pěkně po pořádku.
První část před přestávkou byla ještě v pohodě, i když zaručeně největší radost mi udělala hned první skladba, kterou bylo Jaro z Vivaldiho Čtvera ročních dob. Pan dirigent Talich hrál navíc opět sólo na housle, takže to bylo naprosto dokonalé a úžasné, jen neskutečně krátké (klidně bych si nechala líbit celé Čtvero ročních dob :o). Potom následovala předehra k Bizetově opeře Carmen, u které nás pan dirigent 
Talich nalákal ještě i na zahajovací koncert další sezóny, kdy je prý v plánu celá opera Carmen v koncertním provedení (upřímně řečeno, vždycky jsem na ni chtěla jít, ale nějak jsem zatím nesebrala odvahu, takže tohle vypadá na ideální příležitost, ani jsme se s kamarádkou nemusely nijak dlouho domlouvat, stačilo, že jsme se na sebe po slovech pana dirigenta podívaly, a bylo jasno, v září vyrazíme na Carmen :o). Třetí skladbou, která ten večer zazněla, byl valčík od Šostakoviče, prý proslavený Kubrickovým filmem Eyes Wide Shut – u toho se pan dirigent tak hezky zarazil, a pak jaksi stydlivě dodal, že jde o erotický snímek :o). No prostě byl zase k sežrání :o). Valčík jsem překvapivě znala (ne podle názvu, ale podle melodie) a myslím, že byl ve více filmech, je to taková hrozně povědomá, i když lehce melancholická melodie, ale moc pěkně zahraná.
Talich nalákal ještě i na zahajovací koncert další sezóny, kdy je prý v plánu celá opera Carmen v koncertním provedení (upřímně řečeno, vždycky jsem na ni chtěla jít, ale nějak jsem zatím nesebrala odvahu, takže tohle vypadá na ideální příležitost, ani jsme se s kamarádkou nemusely nijak dlouho domlouvat, stačilo, že jsme se na sebe po slovech pana dirigenta podívaly, a bylo jasno, v září vyrazíme na Carmen :o). Třetí skladbou, která ten večer zazněla, byl valčík od Šostakoviče, prý proslavený Kubrickovým filmem Eyes Wide Shut – u toho se pan dirigent tak hezky zarazil, a pak jaksi stydlivě dodal, že jde o erotický snímek :o). No prostě byl zase k sežrání :o). Valčík jsem překvapivě znala (ne podle názvu, ale podle melodie) a myslím, že byl ve více filmech, je to taková hrozně povědomá, i když lehce melancholická melodie, ale moc pěkně zahraná.Další skladbou pak bylo Adagio od Samuela Barbera, které prý bylo podle jakéhosi žebříčku zvoleno nejsmutnější skladbou všech dob a proslavil ho zejména válečný film Olivera Stonea Četa. Tady už jsem si nebyla tak úplně jistá, jestli tu melodii znám, ale připadala mi povědomá a rozhodně velmi filmová, takže musela být i v jiných snímcích než jen v Četě, protože tu jsem nikdy neviděla. Jinak Barbera pan dirigent okomentoval s tím, že po takovéhle skladbě je hrozně těžké něčím navázat (což měl pravdu), ale že doufá, že by Barberovi Johann Sebastian Bach nevadil :o). Konkrétně se jednalo o skladbu Air, kterou jsem opět neznala podle názvu, ale podle melodie (tenhle koncert byl v jistém ohledu poměrně vzdělávací :o). K Bachovi nám mimochodem pan dirigent ještě řekl jeden vtípek či spíš perličku, že prý nedávno na nějakém koncertě uvedl tuhle skladbu konferenciér jako "O vzduchu", čemuž se všichni v sále upřímně zasmáli (a já nejspíš jako jediná jsem si to musela dohledat na googlu, že název skladby pochází z francouzského názvu pro árii a nikoli anglického pojmenování pro vzduch :o(. No a poslední skladbou před přestávkou byl výběr ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka.
Po přestávce, jak už jsem psala, to ale bylo s mojí znalostí nebo respektive s všeobecnou profláklostí hraných skladeb celkem špatné – upřímně řečeno neznala jsem vlastně ani jednu. Pan dirigent Talich nás sice nezklamal a vytrvale se s námi u většiny skladeb dělil o jejich historii či nějakou zajímavost (a opět byl hrozně roztomilý, zvlášť v jednu chvíli, kdy zapomněl jméno hlavní hrdinky jedné z oper :o), stejně mi ale druhá část koncertu víceméně splývala a nezanechala ve mně hlubší stopu :o(. Zjišťuju, že mi víc vyhovují koncerty s ucelenou dramaturgií, kde jsou delší skladby, do kterých se můžu zaposlouchat, příp. si na ně zvyknout. Tohle rozkouskované pojetí mi jaksi nedává dostatečný prostor do hudby se ponořit a nechat se pohltit, což je velká škoda, protože orchestr hrál zase skvěle (možná už jsem trochu zparchantěla a zvykla si a zapomínám si uvědomovat, že to obrovské hudební těleso přede mnou opravdu hraje naživo, že každý tón, který slyším, je výsledkem jejich práce a nezní odněkud z nahrávky v pozadí – to budu muset do příště napravit :o).
Program:
Antonio Vivaldi: Čtvero ročních dob – Jaro
Georges Bizet: Carmen – předehra
Dmitrij Šostakovič: Valčík z Jazzové suity
Samuel Barber: Adagio
Johann Sebastian Bach: Air
Antotnín Dvořák: Slovanské tance č. 8, 2 (10) a 15
Jules Massenet: Meditace z opery Thais
Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský – předehra
Pietro Mascagni: Intermezzo z opery Cavalleria rusticana
Zdeněk Fibich: V podvečer – Poem
Jacques Offenbach: Barcarolle z opery Hoffmannovy povídky
Johannes Brahms: Uherský tanec č. 5