Jak už jsem tu psala, vyrazila jsem v sobotu 4. června 2016 před koncertem Muse na procházku historickým centrem Matičky Prahy :o). Počasí bylo krásně teplé a polojasné, takže na líbivé fotky celkem přijatelné, jen těch lidí mohlo být všude podstatně míň.
Z Anděla jsem se svezla metrem na Náměstí republiky a vybavená mapou (možná tomu nebudete věřit, ale posledně, když jsem se pokoušela najít Karlův most jenom podle směrovek, jsem se v těch křivolakých uličkách zamotala a žádný most nenašla :o( jsem zamířila skrz Prašnou bránu na Staroměstské náměstí. Celetná ulice je plná restaurací a krámků se suvenýry (obojí je samozřejmě náležitě předražené) a neustále v ní proudí davy turistů, přičemž češtinu tam neuslyšíte ani od pokřikujících týpků, kteří nabízejí svezení historickým centrem ve veteránu nebo zapůjčení segwaye. Až jsem si skoro nepřipadala jako v Čechách, naopak měla jsem poměrně intenzivní pocit, že jsem se ocitla kdesi na dovolené v zahraničí, což teda působilo celkem rozporuplně, protože jsem sice byla na jakési dovolené, ale v našem hlavním městě bych si chtěla uvědomovat a připadat jako v Česku :o(


Na Staroměstském náměstí to samozřejmě nebylo jiné, jen přibylo pouličních umělců. Já jsem se snažila v onom neustále se převalujícím davu lidí sem tam něco vyfotit (i když Staroměstská radnice se mi proti sluníčku fotila celkem špatně) a trochu se pokochat některými výjimečně krásnými domy jako je Dům U Kamenného zvonu z první poloviny 14. století, který dříve býval součástí větší rezidence, kde mimo jiné údajně přebývala i Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský po svém příjezdu do Prahy, nebo Štorchův dům z konce 19.
století, který upoutá svojí zdobenou fasádou s vyobrazením sv. Václava na koni zhotoveného podle návrhu Mikoláše Alše. Moc hezký je také
Dům U Minuty za Staroměstskou radnicí z počátku 15. století, jehož krásná sgrafitová výzdoba pochází z let 1600-1615 a znázorňuje nejen biblické výjevy, ale i obrázky z každodenního života v období renesance. Dům je zvláštní také tím, že zde bydlel s rodiči Franz Kafka.


Kapitolou samou pro sebe je samozřejmě Staroměstská radnice s Orlojem, která byla v roce 1338 údajně první radnicí v Čechách a k jejíž stavbě udělil Pražanům svolení Jan Lucemburský. K původnímu domu s hranolovitou věží během let přibývaly další a další stavby, věž se navyšovala (v roce 1364) a došperkovávala Orlojem od Mikuláše z Kadaně, který byl spuštěn roku 1410, až byla nakonec celá budova značně poničena na konci 2. světové války, kdy bylo při požáru zničeno celé novogotické křídlo (zbyly jen obvodové zdi, které byly následně strženy). Orloj má kromě astronomického ciferníku odvozeného od astrolábu a kalendářní desky také dvě okna, ve kterých v každou celou hodinu vykukují apoštolové, a řadu soch včetně anděla mezi okénky apoštolů a ozvučeného zlatého kohouta nad nimi. Při své procházce jsem ale neměla čas čekat na celou, abych tohle mechanické soukolí viděla v akci (a navíc už jsem ho viděla odbíjet několikrát předtím :o).
Ze Staroměstského náměstí jsem potom pokračovala dál, právě těmi již zmiňovanými křivolakými uličkami, ke Karlovu mostu a tentokrát jsem byla úspěšná :o). Zjistila jsem, že je možné podívat se dokonce i dovnitř Staroměstské mostecké věže (mimochodem ona dvojice věží na protější straně mostu spojená bránou se jmenuje Malostranské mostecké věže a menší z nich patří k nejstarším dochovaným stavbám v Praze, neb byla součástí původního Juditina mostu, podle kterého také nese jméno – Juditina věž; její vyšší kolegyně byla postavena za Jiřího z Poděbrad a vychází ze Staroměstské mostecké věže na druhém konci), ale na bližší prohlídku jsem neměla dost času a navíc by se mi asi stejně nechtělo platit oněch přehnaných 90 Kč za vstup (co se astronomických částek za vstupné týče, na to mi bohatě stačil Pražský hrad, ale o tom až zase příště).



Karlův most jsem si samozřejmě prošla pěkně z jednoho konce na druhý a kochala jsem se jednak výhledem na Vltavu a jednak jsem okukovala i jednotlivé sochy, jen mi při tom už silně lezly na nervy ty davy lidí a taky ty nekonečné stánky portrétistů, které mi kazily skoro každý záběr (třebaže někteří byli evidentně celkem talentovaní). Karlův most je druhým nejstarším mostem u nás a jednoznačně nejstarším mostem přes řeku Vltavu. Jeho základní kámen položil v roce 1357 na základech Juditina mostu (strženého povodní v roce 1342) sám král a císař Karel IV. Stavbou byl pověřen tehdejší řekněme dvorní stavitel Petr Parléř, jeden z nejvýraznějších architektů vrcholné gotiky u nás, pod jehož dohledem byl most v roce 1402 dokončen. Na délku měří necelých 516 metrů, široký je asi 9,5 metru a nad hladinu se tyčí do výšky 13 metrů. Podpírá jej 16 mohutných oblouků a na jeho zábradlí si můžete prohlédnout 31 převážně barokních soch a sousoší světců od největších mistrů své doby.




Jinak ještě taková perlička závěrem – už když jsem si plánovala tuhle svoji předkoncertní výpravu k největším pražským turistickým lákadlům (doslova "must see" objektům), v malinkatém koutečku jsem doufala, že bych při své procházce mohla třeba narazit na některého člena Muse, jak dělá to samé, což se mi samozřejmě nepodařilo :o(. Ale pár dní po koncertě jsem brouzdala na internetu po fotkách, videích a tak a narazila jsem na instragramovou fotku jakési fanynky, která pózuje s Mattem právě u Karlova mostu (na nábřeží na opačné straně). Asi nemusím říkat, že jsem z toho byla mírně řečeno rozmrzelá, zároveň jsem měla i jakýsi pocit neskutečna, že se vážně pohyboval na stejných místech jako já a dokonce to vypadalo, že jen tak na férovku bez ochranky, bez zbývajících členů kapely i bez přítelkyně či syna :o). A já měla tak neuvěřitelnou smůlu, že jsem se s ním doslova o fous minula :o(. I když nutno dodat, že bych asi z toho byla tak vyplesklá, že pochybuju, že bych ze sebe vypravila jediné slovíčko, natož abych v sobě vydolovala odvahu poprosit ho o společné foto :o)

Před návratem na Náměstí republiky jsem se ještě trochu prošla po nábřeží na staroměstské straně a během cesty jsem se sem tam kochala nějakým nově objeveným úhlem pohledu, něco málo jsem přifotila a pak se kolem Prašné brány protáhla zpátky na metro. Mimochodem Prašná brána se mi odjakživa moc líbila, takže si k ní neodpustím ještě pár faktických poznámek, například, že byla postavena na místě jedné z bran původního městského opevnění, která se ocitla v příliš dezolátním stavu, jako reprezentativní vizitka Starého Města. Její stavba započala v roce 1475, ale vlastně nebyla nikdy dokončena (poté, co se král Vladislav přestěhoval z nedalekého Králova dvora na Pražský hrad, už se nemuseli konšelé tak předvádět) a do poloviny 18. století, kdy se v ní začal skladovat střelný prach (odtud její název "Prašná"), neměla vlastně žádné využití. Její současný vzhled pochází až z let 1878-1886, kdy byla zrekonstruována v pseudogotickém slohu a zvýšena z původních 42 metrů na dnešních 65, přičemž vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 44 metrů, vede na něj 186 schodů a vstupné je opět 90 Kč/osobu, takže jsem si výstup z časových i finančních důvodů nechala na někdy jindy. Moje vycházka totiž byla jen první částí tzv. Královské cesty, po které projížděli městem nastávající čeští králové ke korunovaci v Katedrále sv. Víta, a protože jak se říká s jídlem roste chuť, docela ráda bych se někdy v budoucnu podívala dál a prošla z Karlova mostu na Malou Stranu a tak. A taky bych se někdy ráda vyšplhala alespoň na některou z výše jmenovaných věží, i když to vstupné je vážně otřesné (tolik peněz nedáte za prohlídky snad v žádném z evropských měst, kde jsem byla, vzhledem k tomu kolik roztroušených památek se samostatným vstupným v Praze je, je to vážně síla :o(


