Kdyby to bylo na mě, nejspíš bychom na tenhle koncert vůbec nevyrazili, protože jsem toho měla začátkem června opravdu hodně a taky mě Balada pro banditu prostě nijak zvlášť nezaujala. Nicméně vzhledem k tomu, že jsme dostali lístky zadarmo, by mi přišlo škoda tam nejít, a tak jsme se ve čtvrtek 2. června 2016 šli na Banditu přece jen podívat.
Upřímně řečeno jsem tak úplně nevěděla, co od toho čekat. Film s Miroslavem Donutilem ani divadelní představení jsem nikdy neviděla, takže jsem se nechala vyloženě překvapit a ve výsledku se ukázalo, že to byla docela příjemná trefa :o). Hned v úvodu jsme byli upozorněni, abychom si vypnuli své mobilní telefony, neboť představení bude nahráváno pro Český rozhlas, a to myslím hezky vystihuje celé představení – šlo zkrátka o jakousi rozhlasovou inscenaci naživo :o). Herci spolu totiž mezi jednotlivými písničkami vedli normální dialogy a mít zavřené oči, tak si opravdu člověk připadal jako při poslechu rádia někdy v neděli odpoledne :o). Hudba byla taková hodně ála lidovky, takže trochu jako Čechomor nebo něco podobného, což mám za určitých okolností ráda a tady se to k tomu Šuhajovi loupežníkovi naprosto skvěle hodilo :o). I když se musím přiznat, že snad kromě úvodní instrumentální skladby jsem svoji pozornost moc nevěnovala orchestru Jihočeské filharmonie, ale že jsem celou dobu převážně koukala na čtveřici herců a pěveckých sólistů v jednom. Uměli krásně pracovat s hlasem a vyjadřovat emoce, takže přecházeli ze šepotu ke zpěvu a pokřikům a zase zpátky, přičemž hravě zvládali zahrát celou škálu postav, přestože byli jen čtyři :o). Hlavní představitel Nikoly Šuhaje sice nebyl bůhvíjaký zpěvák a připadalo mi, že byl dost často mimo tón, ale to byl vlastně Miroslav Donutil, kterého si pamatuju, že nějaké ty písničky kdysi dávno ve svých pořadech zpíval, taky, takže co :o)
Jinak se mi z orchestru líbilo takové to napodobování klapotu koňských kopyt a tak, a taky fakt, že se v závěru představení na jevišti dokonce i střílelo :o). Trochu mě sice mátlo, že většina písniček zní poměrně vesele, ale děj celé inscenace je vesměs hodně smutný – Nikola se dal na zbojničinu, aby si vydělal dostatek peněz, protože coby chudému mu nechtěli dát jeho milou Eržiku, jenže jak už to tak bývá, nakonec ho chytnou a zabijou :o( – ale to už je asi úděl "lidovek". Příjemným bonusem bylo i to, že jedna z hereček z Divadla Husa na provázku se kromě zpěvu ještě i doprovázela na housle a neskutečně dobře zvládala takové to falešné, uširvoucí zaskřípění spolu se zlověstným smíchem – to byla paráda :o).
Koncert tentokrát dirigoval Vojtěch Spurný, kterého už jsme kdysi viděli při Bachově varhanním podzimu, ovšem tentokrát, když neměl ruku v gipsu, dirigoval s ještě větším zápalem, až trochu na hraně komičnosti (znáte takové ty divné dirigenty z televize, kterým jsme se jako děti vždycky pošklebovali?), takže mi chvílemi, jak tam tak celým tělem s rozpřaženýma rukama přidřepával a pak se zase vynořoval, připomínal papouška kakadu, ale jak říkám, stejně jsem většinu koncertu koukala na herce z Divadla na provázku, takže mě to vlastně ani tolik nerušilo :o). Každopádně koncert se mi opravdu dost líbil a vzbudil ve mně chuť podívat se na onen původní film s Miroslavem Donutilem nebo na nějaký záznam z představení, abych to měla pěkně i s obrazem, protože takhle mi přišlo, že možná přece jen něco mezi jednotlivými písničkami vynechali a ne vždycky člověk v těch čtyřech hercích stihl pochytit, co že se to tam jako děje (resp. kdo to s kým mluví a co se chystá :o).
A za zmínku určitě stojí i to, že na představení byl přítomen autor původní divadelní hry, Milan Uhde – sice jsme se s ním nesetkali, ani nemluvili, ale stejně bylo zvláštní sedět pár míst od člověka, který je veřejně známou osobou :o). Ona vlastně z celé Balady pro banditu se vyklubala překvapivě náročná společenská záležitost – v hledišti jsme narazili na tolik známých a kolegů z práce jako snad ještě nikdy, až jsem měla pocit, že jsme za večer potkali snad polovinu Budějovic :o(. No ale jinak to byl moc hezký zážitek a navzdory únavě mě představení udrželo v bdělém stavu od začátku do konce, což je rozhodně plus :o).
