Projekt 101/1001: Páté čtvrtletní zhodnocení

30. červen 2016 | 17.55 |
blog › 
Projekt 101/1001: Páté čtvrtletní zhodnocení
Tohle projektové čtvrtletí se, moji milí píšáci, ukázalo býti těžce krizové. Možná i proto, že jsem už někdy od půlky května bojovala s nedostatkem času – v práci nás už docela zapřáhli (o úřednických zkouškách ani nemluvě), takže jsem domů chodila víc unavená, krom toho znovu udeřila alergie a k ní se letos dokonce přidala sem tam i nějaká ta virózka, asi aby se to nepletlo a já si moc nevyskakovala – zkrátka a dobře na mě z toho všeho padla jakási deprese a všeobecná nechuť cokoli dělat, byla jsem ze všeho otrávená, nanicovatá, nerozhodná, no prostě celkově na zabití :o(. Není proto divu, že se mi jaksi nedostávalo motivace ani k plnění cílů v rámci Projektu 101/1001, což se nepěkně promítlo zejména do takových těch dlouhodobých záležitostí vyžadujících pravidelnost, tudíž mé "kosmetické" cíle šly solidně do kytek, nestíhala jsem totiž nic, natož o sebe pečovat :o(, ale nakonec jsem si řekla, že přece jen vytrvám, i když nejspíš cíle č. 85, 86 a 87 ve výsledku nesplním. Nicméně to tentokrát nebyla žádná sláva ani u těch ostatních "jednorázových" cílů, ze kterých se mi podařilo splnit všehovšudy jen pět kousků:

č. 19 – Napsat článek o knize Nádherné bytosti od Kami Garciové a Margaret Stohlové

č. 4 – Napsat článek o komentovaných prohlídkách během Dnů evropského dědictví v roce 2013

č. 50 – Kouknout se na Karlův most a vůbec si projít historické centrum Prahy

Splněno v sobotu 4. 6. 2016 před koncertem MUSE.

č. 49 – Podívat se na Pražský hrad

Splněno v neděli 5. 6. 2016 po koncertě MUSE.

č. 92 – Vydržet týden bez čokolády

Tenhle cíl vypadal celkem nevinně, ba dokonce prospěšně, ale velice záhy se ukázalo, že nejspíš nejsem na tyhle zákazové cíle stavěná a spíš tíhnu k rebelii a vzdoru, takže na mě ve výsledku působí zcela opačně – kdykoli mi někdo něco zakáže (i když to jsem já sama a vážně to se sebou myslím dobře :o), udělám v 90% případů přesný opak, viz například moje fiasko s cílem č.

36 – Nekupovat si žádné nové knihy, dokud nepřečtu ty, co už mám doma – upřímně řečeno snad nikdy jsem si nekupovala tolik knížek jako za poslední rok a kousek (v poslední době k tomu navíc ještě přibyla posedlost nakupováním puzzlí, ale o tom až někdy jindy :o). Zkrátka a dobře v momentě, kdy jsem se rozhodla pustit do plnění tohohle cíle (a vlastně už možná v době, kdy jsem si ho v rámci projektu písemně stanovila), jsem se místo, abych se držela zpátky, ve sladkostech rozežrala, jako kdyby se blížil konec světa :o(. Jistou dobu jsem proto přemýšlela, že se na to vyprdnu a prostě tenhle cíl přidám do skupiny "nesplněné", což mi paradoxně možná pomohlo k návratu příčetnosti a zdravého rozumu, včetně psychologického pocitu, že mi můžou být všechny zákazy ukradené, a voilà najednou to šlo samo. Nakonec jsem to bez čokolády vydržela rovných 12 dní a hodlám v tom pokud možno pokračovat i nadále. Je teda pravdou, že už si nezakazuju veškeré sladkosti jako na začátku, kdy jsem si nějak špatně zapamatovala zadání a vsugerovala jsem si generální zákaz cukru jako takového, včetně slazených nápojů, ale vyhýbám se jen onomu tupému přecpávání se kupovanými sladkostmi typu Snickers, Kofila Latté, Nugeta apod., takže když si například upeču koláč a dám si ho jako sladkou večeři nebo snídani, je to v naprostém pořádku. Musím říct, že po těch nezřízených orgiích mám ze sebe lepší pocit a v posledních dnech jsem si dovolila i nějakého toho nanuka v čokoládové polevě (konkrétně Mrože :o). Takže zdravějšímu životnímu styl zdar!

Z rozpracovaných cílů se mi tentokrát podařilo splnit jen jeden jediný, a sice:

č. 80 – Znovu jít na koncert MUSE

Vstupenku jsem měla koupenou už od loňského podzimu a v tomhle čtvrtletí zkrátka konečně nastal den D a já si užila zážitek s velkým Z :o)

Jinak mám pořád v pácu dotáhnout do konce ještě pár dalších cílů, a i když většinou nebývá moc zvykem popisovat tady věci, které se mi splnit nepodařilo a vysvětlovat všechny okolnosti, které k tomu vedly, přece jen si to tentokrát neodpustím (aspoň nebude tohle zhodnocení neúměrně krátké :o). Původně jsem totiž mezi splněnými rozpracovanými cíli měla mít i č. 70 – Dohlídnout zbývající série Teorie velkého třesku (skončila jsem asi u třetí řady), na konci května jsem totiž úspěšně dokoukala osmou řadu a už jsem se chystala si tenhle bod odškrtnout, když jsem se na internetu dočetla, že bude Prima Cool vysílat ještě i devátou řadu, a tak jsem si řekla, že to vezmu pěkně od podlahy a tenhle cíl si odškrtnu, až dokoukám i tu. Koneckonců mě tenhle seriál zase znovu chytl a během posledních dvou sérií se začal překvapivě zlepšovat a stávat se čím dál zajímavějším, takže mě jeho sledování i bavilo :o).
Podobně nedokončený zůstává i cíl č. 46 – Konečně zase přečíst alespoň jednu knihu v angličtině, který mi jde zatraceně pomalu. V tomhle ohledu se pro mě totiž ukázala elektronická verze knih jako obrovská nevýhoda, nemám totiž čtečku, takže se můžu pustit do čtení, jenom když jsem na počítači, a to většinou vyřizuju i spoustu dalších věcí, tudíž než se k tomu dostanu, zpravidla už je moc pozdě a jdu raději spát. Taky si ji kvůli tomu nemůžu brát s sebou na cesty, kde toho přečtu nejvíc, no zkrátka trochu mi ta elektronická kniha zkomplikovala situaci, a přestože jsem si myslela, že na konci června už budu mít Gabriel's Inferno přečtené, bude mi to zdá se ještě chvilku trvat.
V rozpracovaných cílech jako takových nicméně přece jen došlo sem tam k nějakému pokroku, takže alespoň stručně:

č. 25 – Splnit alespoň 80% z cílů, které si tímhle projektem stanovím

Od začátku projektu se mi podařilo splnit už 54 bodů, tedy 53,47%, což vůbec nevypadá špatně :o)

č. 47 – Přečíst každý rok alespoň 20 knih

Knížky mi zatím docela jdou, i když se samozřejmě s nedostatkem času zbrzdily i moje čtenářské snahy, zachraňovaly mě sem tam nějaké ty výlety – ve výsledku mám k poslednímu červnu, tedy za první polovinu letošního roku, přečteno 12 knih. Z Čtenářské výzvy mám splněno 8 bodů z dvaceti neboli 40%. Jediným nezvyklým jevem v tomhle čtvrtletí tak byl fakt, že jsem měla víc rozečtených knížek najednou, což byl důsledek mého nanicovatého období, kdy mě nic nebavilo a nic se mi nechtělo dotahovat do konce.

č. 68 – Podívat se aspoň jednou za 14 dní na film, který jsem nikdy předtím neviděla

Zvládnuto s odřenýma ušima s tím, že ze začátku jsem koukala na filmy zaručeně víc a teď ke konci už to tak nějak skomíralo, ale v průměru a s chlupem to vyšlo.

Fakjů pane učiteli – překvapivě dobrá komedie z německé provenience, sice taková děsně, až kýčovitě barevná, ale opravdu pobavila, a to jsem k ní byla ze začátku skeptická :o)

Pátá vlna – shlédnuto v kině, ještě si brousím zuby na knižní předlohu

Lovec: Zimní válka – taktéž shlédnuto v kině, kam mě hnala především zvědavost :o)

Stážista – další vcelku dobrá komedie s Robertem de Niro v hlavní roli, místy lehce nostalgická a rádoby dojemná, ale dalo se

Fakjů pane učiteli 2 – přesně dle očekávání bylo pokračování o fous slabší, některé motivy postav lehce skřípaly, ale pořád ještě mě pan učitel pobavil

Láska na první boj – podle ukázek a recenzí to vypadalo na nekonvenční komedii o mladých, já v tom ale kromě jedné jediné vtipné scény se zalehnutím granátu nic světoborného neviděla, naopak hlavní znuděnou hrdinku bych zřezala řemenem a bylo by, nevím, ale celkově jsem nějak nepochopila, o čem že měl tenhle film být :o(

Thor: Temný svět – pokračování o vikingském božstvu bylo přesně dle předpokladu slabší než jeho předchůdce, nelíbila se mi nijak zvlášť ani zápletka, prostě nic extra a rozhodně nic, co bych si chtěla pustit znovu

Hledá se Dory – moje poslední kinonávštěva, na recenzi si musíte chvilku počkat :o)

č. 87 – Chodit víc pěšky (v úplně ideálním případě si pořídit krokoměr a dostat se na hranici deseti tisíc kroků denně :o)

Tak o bláhovosti tohohle cíle už jsem se přesvědčila nesčetněkrát, ujít denně deset tisíc kroků se ukázalo být značně nereálné, hlavně co se mých časových možností týče (přece jen jsem vytížená nejrůznějšími činnostmi, psaním blogu nekonče), tohle čtvrtletí jsem nicméně měla poprvé v historii projektu problémy s motivací už i jen k samotnému nošení krokoměru, takže výsledné měření bude určitě trochu zkreslené (minimálně o můj pražský víkend, kdy jsem si kolem koncertu MUSE dala dvě celkem náročné vycházky, ale kvůli nihilistickému rozpoložení jsem si s sebou schválně z trucu nevzala krokoměr :o(. Každopádně průměrný počet ujitých kroků za tohle čtvrtletí je 7.341 (je vidět, že jsem se zezačátku, hlavně v dubnu, celkem snažila) a hranici deseti tisíc kroků za den se mi podařilo pokořit 6krát, resp. 8krát, protože po Praze jsem určitě během obou dnů nachodila přes deset tisíc, jen to nemám změřené :o(

Krokoměr 5Q

č. 89 – Alespoň 1x měsíčně strávit jeden celý den bez PC

V dubnu se mi podařilo odpoutat od PC hned třikrát – po dva dny, které jsem strávila na pracovním školení v Písku, a do třetice všeho dobrého, když jsem po Fantomovi opery strávila den v Aqua Palace. V květnu se mi bohužel nepodařilo udělat si od počítače den volna vůbec, ale v červnu jsem si to vynahradila opět dvěma dny, a sice o víkendu, kdy jsem byla na výletě a koncertě v Praze. Poslední dobou sice tenhle cíl neplní tak úplně svůj účel, ale pořád lepší něco než nic. Každopádně se můžu do budoucna snažit to napravit a držet se od PC i ve dnech, kdy nebudu zrovna trajdat na nějakém výletě :o)

Jediná oblast, kde se mi tohle čtvrtletí opravdu dařilo, byl můj dodatkový cíl č. 107– Víc chválit (restaurace, hotely, představení, zkrátka všechno, s čím budu spokojená :o). Chválila jsem výbornou řeckou restauraci Poseidon v Písku a restauraci UNO v obchodním centru v Palladium v Praze za jejich epesní bezlepkovou pizzu – původně jsem chtěla obojí udělat přes web restu.cz, jenže po zaregistrování jsem zjistila, že na to, abyste mohli nějakou restauraci ohodnotit, do ní nejdřív musíte mít rezervaci právě přes tenhle systém, což je blbost, nakonec jsem tedy obě restaurace pochválila přes Firmy.cz na Seznamu a ještě jsem k tomu přidala kavárnu Paul s jejich makronkami :o). Taky jsem poděkovala své alergoložce za nové léky, které mi zabraly a výrazně se mi po nich ulevilo – původně jsem jí sice chtěla napsat poděkování e-mailem, ale než jsem to stihla, potkaly jsme se v obchoďáku na schodech :o(, takže to ve výsledku nejspíš nakonec nevyznělo tak intenzivně, jak jsem chtěla, ale cení se i snaha, ne? Taky jsem konečně poděkovala Radimu Schwabovi za skvělý zážitek na Fantomovi opery, protože se mi v téhle roli přece jen líbí o moc víc než Marian Vojtko a má fakt nádherný hlas, který zní jako by se Gerard Butler naučil česky :o). Nezapomněla jsem ani na pochvalu redakce Eurosportu a poděkování za to, že vysílají snookerové turnaje a tak pěkně je pro nás komentují, protože co si budeme povídat, bez jejich komentářů by mě sledování snookeru zdaleka tolik nebavilo a člověk by byl myslím nejednou ztracený v tom, co se na tom kterém stole právě stalo. No a taky už celkem pravidelně chválím stevardy Student Agency, resp. Regiojetu, přes jejich hodnotící dotazník :o)
Konec. Howgh. Snad se v tom příštím čtvrtletí trochu polepším :o)

Stav 5Q

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší