Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Pražský hrad a jeho zahrady
9. červenec 2016 | 23.35 |
V neděli 5. června 2016 jsem se rozhodla zahnat případnou pokoncertní depresi (v sobotu večer jsem totiž po dvou a půl letech opět byla na koncertě své nejoblíbenější kapely Muse) horečnou aktivitou a díky pěknému letnímu počasí jsem vyrazila na prohlídku Pražského hradu.
Svezla jsem se metrem do stanice Malostranská a odtud pak pokračovala pěšky nahoru do mírného kopce a pěkně po Starých zámeckých schodech až k Hradu :o). Jen pro informaci – tyhle Staré zámecké schody jsou prý ve skutečnosti mladší (někdy z 19. století) než Zámecké schody (zvané někdy též velice záludně "Nové") vedoucí v místě staré příkré vozové cesty (písemně doložena někdy okolo roku 1278), které oddělují Malou Stranu a Hradčany a při nějaké další příležitosti bych se jim taky ráda podívala na zoubek :o). Po tomhle svém menším horolezeckém výstupu (celkem je to 121 schodů táhnoucích se v délce 230 metrů) jsem prošla Svatojiřskou ulicí kolem Katedrály sv. Víta do infocentra, které je hned naproti, koupit si lístky na prohlídku, přičemž mě málem omývali, když jsem se dozvěděla, že na osobu stojí vstup na jednu trasu (já jsem si vybrala "A") 350 Kč, a to prosím bez průvodce (samozřejmě si k tomu můžete půjčit audio průvodce, překvapivě i v češtině, ovšem za dalších 350 Kč).
Místo toho jsem si radši připlatila za vstup na
Velkou jižní věž Katedrály dalších 150 Kč, vyfasovala jsem k tomu pamětní minci a odkráčela s vlastnoručně vytištěnou mapkou (stáhnout můžete zde) zkoumat, kam že teda jako vyrazím, protože Katedrála otevírala kvůli bohoslužbám (přece jen byla neděle) až od 12 hodin a podle slečny v infocentru v ní prý bývá hned po otvíračce narváno víc než obvykle.
Rozhodla jsem se proto začít věží, ať mám to fyzicky nejnáročnější za sebou hned v úvodu :o). A musím říct, že mě v tomhle nápadu zase na chvíli osvítila genialita, protože výstup na Velkou jižní věž Katedrály sv. Víta byl opravdu nezvykle fyzicky náročný (nebo jsem poslední dobou vážně ve špatné kondici) a cestou vzhůru jsem párkrát fakt myslela, že vypustím duši. Na svoji obranu musím uvést, že ty schody budou možná opravdu trochu záludné, protože na fyzickou náročnost výstupu upozorňují i na webových stránkách Pražského hradu. Nahoru na ochoz vede 287 schodů a po cestě není zrovna moc odpočívadel (víte, takových těch rozšířených ploch, kde bývají okénka nebo rovnou celá mezipatra se zvony a tak), takže vás to nutí šlapat a šlapat pořád dál, až nemůžete popadnout dech :o). Přiznávám bez mučení, že když jsem se vysápala na vrchol, bez uzardění jsem se posadila na jednu z lavic u hodinového strojku a dala si chvilku na vydechnutí, než jsem se vydala na ochoz zkoumat panoramata :o). Velká jižní věž je prý se svými 96,6 metry třetí nejvyšší kostelní věží u nás (tak možná i proto jsem se tak zadýchala a zapotila :o) a renesanční vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 56 metrů.
Výhled z věže byl opravdu skvostný – viděla jsem Malostranské náměstí (to jsem si zatím měla šanci prohlédnout jen z tramvaje při jedné ze služebních cest), Karlův most, Petřínskou rozhlednu a nádvoří Pražského hradu z ptačí perspektivy, včetně zdobených filigránových věžiček v průčelí Katedrály. Jen mi občas kazil záběry jakýsi mlžný opar (nebo možná smog?), takže to pak na fotkách nevypadá vyloženě sluníčkově, ale i tak myslím dobrý :o). Jinak na Velkou jižní věž se vstupuje tzv. Zlatou bránou, což je arkádová předsíň z dílny Petra Parléře a je jediným monumentálním vstupem do Katedrály dokončeným ještě za vlády Karla IV., přičemž je pojmenovaná podle zlatého pozadí unikátní skleněné mozaiky z roku 1372 zobrazující Poslední soud. Nad touto předsíní se také nachází komora, kde jsou uloženy české korunovační klenoty. Mně osobně se taky hodně líbila ona zlacená mříž v okně prvního patra věže, která je i malinko vidět zevnitř při výstupu do schodů. Ve věži se také nachází největší zvon v ČR, Zikmund, který pochází z roku 1549 a váží zhruba 15 tun.
Po sestupu z Věže jsem se vydala na další nejbližší prohlídkovou trasu, kterou byl tzv. Starý královský palác se vstupem kousek od Zlaté brány. Starý královský palác stojí na místě původního románského knížecího paláce z 12. století, který byl v první polovině století čtrnáctého rozšířen a přestavěn na palác gotický samotným Karlem IV. a poté i jeho synem Václavem IV. Současnou podobu však palác získal až po roce 1483, kdy byl na popud krále Vladislava Jagellonského přestavěn, včetně kolmého palácového křídla, které je nazvané podle Vladislavova syna Ludvíkovo, a kdy také v rámci přestavby vznikl nádherný Vladislavský sál sloužící k reprezentaci krále (odehrávaly se zde korunovační slavnosti a hostiny a dokonce i rytířské turnaje, což mohlo být opravdu zajímavé :o). V Ludvíkově křídle pak stojí za zmínku okno, ze kterého byli v roce 1618 vyhozeni nepohodlní pražští místodržící (jednalo se o začátek Českého stavovského povstání, které bylo prvním konfliktem Třicetileté války), nebo tzv. Stará sněmovna. Hezké byly i Jezdecké schody s krásnou krouženou klenbou vytvářející složité vzory, kudy vjížděli rytíři na koních k turnajům přímo do Vladislavského sálu a kde také končí prohlídka Starého královského paláce.
K dalšímu objektu na Okruhu A jsem se musela o kousek vrátit a projít do jakéhosi malého zapuštěného nádvoří táhnoucího se podél Vladislavského sálu, kde byl vstup na expozici s názvem Příběh pražského hradu. Ta byla řekla bych silně archeologicky založená a mapuje historii Hradu už od dob pravěku. Bohužel jsem nějak nebyla v náladě a vlastně jsem ani neměla čas zkoumat každý exponát a číst všechny popisky, takže jsem to více méně jen tak prolítla. Pořád jsem totiž byla otrávená z toho, že je prohlídka Pražského hradu za tolik peněz bez průvodce (když si vzpomenu na budapešťský Parlament, kde za nějakých 200 Kč máte průvodce v libovolném cizím jazyce... a ještě slevu pro občany ze států EU – Pražský hrad by mohl mít aspoň slevu pro nás, krajany a občany ČR), je to podle mě celkem ostuda a připadala jsem si jako v nějaké rozvojové zemi, kde se z turistů za všech okolností ždímá maximum peněz za minimální služby :o(. Člověk pak krom jiného ztrácí i spoustu času a nachodí zbytečně moc kilometrů jen proto, že zmateně pobíhá od jednoho objektu k druhému (zvlášť když vás každá prohlídka vykopne na jiném místě), o půl litrové láhvi obyčejné vody za neskutečných 58 Kč ani nemluvě (to i v těch Benátkách, kam ji musí dovážet na člunech, stojí "jen" euro a půl :o(
No každopádně po prohlídce Příběhu pražského hradu jsem si ještě prošla jednotlivá hradní nádvoří a pátrala jsem po dalších místech, která mám ve své prohlídkové trase zaplacená a která bych tím pádem mohla navštívit – došla jsem dokonce až na Hradčanské náměstí s renesančním Schwarzenberským palácem, který mě upoutal svojí krásnou sgrafitovou fasádou. Mimochodem příště bych si docela ráda kromě oněch Zámeckých schodů prohlédla i zahradu Na Valech, kam jsem se tentokrát nedostala opět více méně z časových důvodů.
Vzhledem k tomu, že se blížilo poledne a tím pádem i střídání hradní stráže, které mě nijak zvlášť nezajímalo, a všude se srocovaly davy lidí, vydala jsem se radši zpátky ke Katedrále sv. Víta. Pořád tam ale byla poměrně dlouhá fronta, a tak jsem se nejdřív došla ještě mrknout do nedaleké Prašné věže, kde je expozice věnovaná hradní stráži (uniformy, prapory a tak), což jsem proběhla za chvilinku, takže mi pak už opravdu nezbývalo nic jiného, než si jít stoupnout do fronty na Katedrálu. Naštěstí ubývala celkem rychle a než jsem se nadála, stála jsem v nádherné hlavní lodi a obdivně jsem zírala na vysokánský strop s nezbytnou žebrovou klenbou :o)
Katedrála sv. Víta je opravdu stavbou světové úrovně, za kterou by se nemuseli stydět v žádné metropoli hodné toho slova. Je obrovská a překrásná a já si uvnitř nemohla nevzpomenout na svůj výlet do jižního Španělska a tamní velkolepé katedrály, které však na rozdíl od sv. Víta postrádaly vzdušnost, lehkost a precizně drobnou, až skoro něžně ženskou výzdobu (andaluské křesťanské katedrály byly se všemi těmi kamennými kvádry přece jen těžkopádnější a příchozího návštěvníka měly spíš tendenci dusit a zadupat svou mocí a silou do země :o). Jediné, co mi celý zážitek kazilo, byly opět ony všudypřítomné davy, které vás vzadu za oltářem u oněch menších kapli zase strhly do tučnáčího pochodu, při němž se dalo hodně blbě fotit, a tak mám většinu fotek z téhle části rozmazaných :o(
Katedrála samozřejmě patří k nejvýznamnějším u nás a tradičně bývala místem korunovace českých králů a královen. Co mě však překvapilo, je fakt, že dokončena a de facto dostavěna do dnešní podoby byla až v roce 1929 (opravy a dostavba byly zahájeny ve druhé polovině 19. století a trvalo to až do 20. let 20. století, než byla Katedrála dokončena a znovu vysvěcena) – myslela jsem si totiž, že je celkově starší. První předrománská rotunda stála na jejím místě sice už kolem roku 925, pak ji po roce 1060 nahradila trojlodní bazilika a následně zahájil v roce 1344 stavbu gotické katedrály sám Karel IV. (staviteli tehdy byli Matyáš z Arrasu a po něm Petr Parléř), dokončení však přerušily v roce 1419 husitské války a Katedrála zůstala po dlouhá staletí nedokončená. Jinak jsem teď při dohledávání informací zjistila, že jsem v Katedrále nejspíš prošvihla návštěvu Kaple sv. Václava, kde bývají vystavené korunovační klenoty – další z neblahých důsledků prohlídky bez průvodce :o(
Po Katedrále sv. Víta jsem spíš jen aby se neřeklo prubla ještě Baziliku sv. Jiří, která je taktéž součástí Okruhu "A", a přestože zvenku nevypadá nic moc, uvnitř je opravdu krásná a moc mile mě překvapila (nenechte se mýlit okatě červenou fasádou, zezadu ze Svatojiřské ulice vypadá jako nefalšovaná středověká bazilika a nechybí ani reliéf se sv. Jiřím a drakem :o). Je samozřejmě skromnější a jednodušší než sv. Vít, ale o to působila sympatičtěji a víc jako svatostánek k rozjímání :o). Její dnešní románská podoba prý pochází z přestavby po roce 1142 a v minulosti údajně sloužila jako pohřebiště Přemyslovců.
No a potom už jsem definitivně zamířila do zahrad Pražského hradu, tedy jsem se musela vrátit notný kus zpátky až na druhé nádvoří a odtud projít přes Prašný most nad Jelením příkopem a naproti Jízdárně pěkně skrz tepanou bránu do zahrad. Tam jsem se hned na začátku zastavila u výstavy dravých ptáků, se kterými jste se mohli coby návštěvník za poplatek nechat i vyfotit, ale musím říct, že na ně byli chovatelé hodní, protože každý z ptáků měl svůj vlastní "domeček" a hned vedle misku s vodou :o). Vzhledem k brzké denní hodině byli zvlášť ti sovovití roztomile rozespalí, ale své předvedl i onen největší orlosup či co to bylo, který se po jisté chvíli nerozpakoval postavit se do přistavené misky s vodou a začít se v ní jaksi neohrabaně "koupat" :o)
Jinak v zahradách se mi moc líbilo, je to taková zelená oáza klidu uprostřed turistické vřavy. Na jejich návštěvu jsem se chystala už pěknou řádku let, ale nikdy to nějak nevyšlo, tak jsem ráda, že se mi to konečně podařilo a že opravdu stály za to. Líbily se mi ty malé palmy i umně sestříhané ploty a květiny vysázené do různých obrazců, a to nemluvím o překrásně zdobené budově Míčovny nebo sympatickém Letohrádku královny Anny s fontánou a malou francouzskou zahrádkou před :o). Z Letohrádku je taky celkem pěkný výhled na Pražský hrad a ze zahrad i sem tam na město, letité stromy skýtaly v letně horkém dni příjemný stín a vůbec vládla v zahradách až zázračně pohodová atmosféra lákající k posedávání na lavičce s knihou nebo tak. Vzhledem k tomu, že je vstup do zahrad zdarma, tak doufám, že se mi tam podaří ještě někdy znovu zavítat :o)
Ze zahrad jsem se potom vrátila stejnou cestou zpátky a přes jednotlivá nádvoří jsem se měla pomalu k odchodu. Víceméně náhodou jsem tak narazila ještě na Zlatou uličku – původně mě vůbec nenapadlo, že je taky součástí placeného okruhu, žila jsem celou dobu v přesvědčení, že je to prostě ulička v Praze, kam se můžu kdykoli podívat – ale ve výsledku vlastně nebylo moc o co stát. Je to prostě jen řada malých domečků s naaranžovanými expozicemi k jejich jednotlivým obyvatelům, včetně figurín, což už mi přišlo trochu kýčovité (asi jako ony voskové figuríny na anglickém hradě Warwick).
Ze Zlaté uličky se pak prochází kolem věže Daliborky, což je vlastně jen jedna větší kobka, která sloužila jako vězení, a kolem jsou rozvěšené různé mučicí nástroje – Daliborka zkrátka vypadá mnohem líp zvenčí než zevnitř. No a tím moje prohlídka Pražského hradu definitivně skončila, jen jsem se ještě při zpáteční cestě odchýlila ze Starých zámeckých schodů do Svatováclavské vinice a pak už opět šupky dupky do metra na Malostranské na pozdní oběd či obědovečeři do Palladia. Jen tak mimochodem, vstupenka do Pražského hradu platí de facto dva dny, takže pokud máte víc času, je rozhodně lepší si to rozložit a projít si celý komplex víc v klidu, takhle na jeden den je to totiž celkem náročné na čas (o orientaci bez průvodce ani nemluvě) a pak se vám může snadno stát, stejně jako mně, že třeba zapomenete na jeden objekt – v mém případě to byl Rožmberský palác, který je podle všeho taky součástí Okruhu "A", ale na který už bych asi stejně neměla čas ani sílu. Sice nevím přesně, kolik jsem toho za celý den nachodila (v rámci svého znechucení životem jsem totiž krokoměr úmyslně nechala doma jako malou vzpouru, že už na všechno kašlu, ale teď toho docela lituju, protože by mě opravdu zajímalo, na kolik kroků by se mé putování vyšplhalo :o), nicméně jsem měla své noženky už solidně ušoupané – přeci jen jsem jim od pátku nedala vydechnout a bylo to znát. Ne nadarmo je Pražský hrad zapsaný v Guinessově knize rekordů coby největší souvislý hradní komplex na světě o rozloze úctyhodných 70 tisíc metrů čtverečních a pro svoji bohatou historii je také na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (a pak tam nemá být narváno turisty :o).
Každopádně z mého původního plánu dát si v Palladiu v restaruaci UNO bezlepkovou pizzu sešlo, neb v neděli nějak neměli na bezlepkovou pizzu materiál nebo pizzaře, nevím, prostě jsem musela vzít za vděk bezlepkovými těstovinami se sýrovou omáčkou, listovým špenátem a kuřecím masem, které byly teda taky výborné (nicméně to víte, pizza je pizza, tu mi jen tak někdo neudělá :o( a já už byla vážně hladová a vděčná, že si můžu sednout a nechat svá unavená chodidla chvíli v klidu :o). No a po jídle už jsem se vydala rovnou zpátky do hotelu Ibis Malá Strana kousek od Anděla a obchodního centra Nový Smíchov, který byl mimochodem moc pěkný, se sympaticky malým, ale perfektně prostorově řešeným pokojem (ještě nikdy jsem neviděla seseknutý roh s vchodem do koupelny :o), čisťounký (vůně chloru ve sprchovém koutě mi jednoznačně připomněla domov a posedlost rodičů v používání Domestosu :o) a s příjemně bohatou snídaní. Sice personál na recepci mohl být o 100% příjemnější a aspoň občas se na hosty usmát, místo aby mi bez řečí vrazili do ruky kartu od pokoje (na čas snídaně jsem se musela zeptat :o(. Obrovskou výhodou ale bylo jeho umístění, protože jsem si tam v neděli ráno nechala odložený kufr (opět mi sice jiný, ale stejně nabubřelý recepční, vrazil do ruky jen kartu od bagážovny a já se musela zeptat, jestli si ji jako můžu nechat nebo ji bude chtít vrátit, načež se trochu vyděsil, že ne, že ji musím vrátit :o), a pak jsem si ho tam bez dlouhého ježdění po Praze jednoduše vyzvedla a došla těch pár metrů na zastávku Student Agency na Anděla.
Domů jsem nakonec odjížděla v pět odpoledne a upřímně řečeno jsem možná klidně mohla odjíždět ještě o fous později – původně jsem si říkala, že když nebude počasí nebo nálada, že odjedu hned po snídani, ale nakonec se z toho vyklubal moc prima den :o). Mám tyhle poznávací výlety moc ráda a pěkně mě to navnadilo na další zkoumání Prahy, přičemž soudě podle množství památek, které tam jsou k vidění, je to práce na několik let :o)
Komentáře
| RE: Pražský hrad a jeho zahrady | hroznetajne | 10. 07. 2016 - 12:59 |
 RE(2x): Pražský hrad a jeho zahrady |
rebarbora | 12. 07. 2016 - 17:55 |
| RE: Pražský hrad a jeho zahrady | cayenne®blbne.cz | 12. 07. 2016 - 19:01 |
| RE(2x): Pražský hrad a jeho zahrady |
rebarbora | 12. 07. 2016 - 19:22 |
| RE(3x): Pražský hrad a jeho zahrady |
cayenne®blbne.cz | 13. 07. 2016 - 19:45 |
| RE(4x): Pražský hrad a jeho zahrady |
rebarbora | 14. 07. 2016 - 19:23 |
| RE: Pražský hrad a jeho zahrady | brutally-honest | 28. 07. 2016 - 16:40 |
| RE(2x): Pražský hrad a jeho zahrady |
rebarbora | 29. 07. 2016 - 18:09 |