...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

tlapka: Taky žasnu, jaká diskuse mi unikla. Doufám, že ji zase nerozvířím, když už se uklidnila, ale přece jen k tomu něco řeknu, protože tvářit se, že jsem článek nečetla, mi nepřijde fér.
Nebudu se pouštět do hudební sféry, protože tomu nerozumím absolutně vůbec, ale o významnosti článku kdesi na blogu na malém serveru. Blogu. Ne vážně míněné odborné recenzi nebo kritice. Nekomerčnímu blogu, který slouží k uchovávání osobních vzpomínek. Spousta lidí píše blogy o tom, jak se kde najedli, aniž by byli vyučení kuchaři. A nemluvím o přehršli literárních blogů!
Na Pavla Šporcla kdysi šli naši a vrátili se spokojení, kdyby o tom tehdy napsali blog, vsadím se, že by to vůbec nevadilo, přestože neumí noty ani nic jiného z teorie a klasiku neposlouchají (tuším, že tehdy šlo o koncert filmových melodií, možná, je to už docela dávno).
Rebarbora nikde netvrdí, že je v oblasti erudovaná. V článku nijak nezastírá, že někdy mělo zřejmě něco z vystoupení působit jinak, než to zapůsobilo na ni. A přesně o tom je celý článek - jak to vnímala ona a přidává i zdůvodnění, proč to tak na ni působilo. Věřím, že kdokoli se k tomuto článku dostane, může tak posoudit, zda jsou dotyčné důvody pro hodnocení relevantní nebo malicherné, a podle toho přiložit blogu váhu. Stejně jako celé diskusi. Kdo si přečte více článků (na jakémkoli blogu), dokáže většinou posoudit, zda má s autorem podobný vkus, a podle toho přisoudit váhu i jednotlivým článkům (A se film XY nelíbil, ale na tom moc nesejde, on(a) je spíše na jiný styl. V knížkách se shodneme a tuhle doporučuje, tak ji zkusím.).
Zkrátka, každý si svůj názor buduje sám, podle více faktorů. A upřímně, jestli je tohle ta nejsžíravější kritika pana Šporcla na netu, není na tom zle. Zazněly tu výtky i obrana, což je dobře, protože tím dostáváme více informací. A ty už si každý přebere po svém.