Loňské dovolenkové cyklovýlety podél pláže a do přístavu z italského Tortoreta Lida ve mně vyvolaly nostalgii, kterou jsem se letos rozhodla přiživit nějakým tím prázdninovým cyklovýletem po okolí svého bydliště. Jediným problémem byl fakt, že v našem panelákovém bytě je poměrně složité kolo skladovat (nebo si ho nenechat ukrást ze sklepa apod.), takže žádný bicykl nevlastním, resp. svého stařičkého "horáka" z období puberty mám v garáži u babičky už pěkných pár let netknutého a nejspíš i neprovozuschopného. Nicméně žiju v krajském městě, takže samozřejmě existuje možnost si nějaké to kolo půjčit, třebaže kavárna Lanna u cyklostezky na Hlubokou, je podle internetu jediná a chce asi 250 Kč za hodinu, resp. jediná kromě projektu Rekola, který se svými svítivě růžovými koly naštěstí dorazil i k nám a kde je možné si kolo půjčit prakticky kdekoli, kde si ho na mapě najdete (resp. kde ho nechal zaparkované jiný uživatel před vámi) a stejně tak ho vrátit kdekoli po městě, kde vám zrovna dojdou síly :o). Jedinou podmínkou je registrace do systému a zaplacení členského poplatku.
Já jsem si zvolila tarif "Popojedu a uvidím", který je na měsíc a vyjde vás na 150 Kč bez ohledu na to, kolikrát si za tu dobu kolo půjčíte, což mi přijde víc než fér :o). Na svůj první testovací výlet jsem vyrazila v úterý 26. července, kdy mě cestou z práce napadlo, že na výlet na kole nepotřebuju nutně jasno a horko, spíš naopak, a že bych tudíž mohla něco podniknout ještě ten den (poslední dobou mám pocit, že mám nějak málo dovolené a fakt bych si potřebovala odpočinout, takže zpestřit si všední odpoledne výletem a pročistit si hlavu byl jednoznačně super nápad – zkrátka taková pseudodovolená :o). Dojela jsem proto domů, odhodila tašky, převlekla se do kraťasů a tílka, zaregistrovala se, zaplatila poplatek a vyrazila pěšky k nejbližšímu kolu, tedy asi nějakých pět set metrů do jakéhosi zdejšího sídlištního centra :o). Byl to neskutečně žůžo pocit spáchat takovouhle nějakou spontánní akci a bylo docela dost těžký neusmívat se pořád jak měsíček na hnoji :o)
Půjčování kol funguje buď přes aplikaci v chytrém mobilu (který nevlastním, neb jak říká moje kamarádka: "Sama jsem chytrá dost, tak na co ještě chytrý mobil?" :o) nebo přes SMSku, do které napíšete číslo vybraného kola (každé kolo má své unikátní asi šestimístné číslo) a na oplátku vám přijde SMSka s kódem pro odemčení zámku – jinak ty zámky na kola jsou fakt bytelný, ale na to, aby fungovaly tak, jak mají, tzn. zabránily nenechavcům v odcizení kola, je třeba je umět správně zamknout, na což je na webovkách Rekol pár základních zásad (ty jsem měla samozřejmě naštudovaný :o). Oni mají vůbec na webu spoustu užitečných informací, jako co si máte před odjezdem, resp. před vypůjčením kola zkontrolovat (jestli vám fungujou brzdy, zvonek apod.) a tak. Já vím, může to znít jako samozřejmost, ale pro někoho jako jsem já, kdo na kole roky neseděl, to bylo celkem užitečný, protože ve svý euforii bych klidně na něco z toho mohla zapomenout a pak bych se divila :o)
Jinak za cíl svého výletu jsem si vybrala sousední vesnici (resp. příměstskou oblast), kde jsem kdysi dávno jezdila na koni a kam jsem se chtěla podívat, jak se to tam za tu dobu změnilo, a kde se taky měl údajně nacházet nějaký fungl nový penzion s restaurací a pivovarem, o kterém všichni v okolí mluví a kde se mimo jiné vdávala jedna moje kolegyně, ale já si zaboha nemohla vybavit, kde by tam něco podobného mohlo být (znala jsem jen tamní hospodu U Hasiče, ale tam by se ta moje kolegyně určitě nevdávala :o). Výhodou cíle mého výletu bylo taky to, že to nebylo daleko a navíc ačkoli skoro za humny, je tam taková ta mile vesnická krajina s nepříliš frekventovanou silnicí, stromy, pastvinami a rybníky, zkrátka ideální terén pro nezkušeného cyklistu, který chce mít u svého snažení co nejmíň svědků, a taky pro případné kochání se okolní krajinou :o). No nebudu vás napínat, cyklovýlet mi nakonec vyšel na jedničku – spokojeně jsem šlapala do pedálů (i když jsem si uprostřed svého libování nad pohodičkou a nenáročností při sjíždění z mírného kopečka nakonec uvědomila, že ten kopec budu muset při zpáteční cestě zase vyšlapat nahoru :o), kochala se krajinou a kravičkami na pastvě, sluníčkem a vůbec všeobecnou pohodou (jen pokus o vyfocení půjčeného kola jménem Ernie, které nemělo stojan, mě při převádění přes strouhu stál jednu modřinu na stehně :o(
Pivovar s penzionem Kněžínek jsem našla bez problémů podle směrovek, takže teď už vím, že všichni, kteří o něm mluví, trochu kecají, protože říkají, že se nachází v Haklových Dvorech (což je ta vesnice, kde jsem jezdila na koních), ale on je ve skutečnosti v Nových Dvorech, což je vesnička na druhé straně obrovského Starohaklovského rybníka, který byl při mém projíždění po hrázi lemované nádhernými staletými duby slušně cítit bahnem a takovým tím nefalšovaným jihočeským rybníkem :o) No zkrátka, nemohla jsem si pomoct, ale úplně z toho na mě dýchla prázdninová atmosféra – jednak kvůli těm koním (i když jsem nejezdila jenom o prázdninách, bylo to idylicky šťastné období mého života) a jednak kvůli našemu ježdění na kole po podobně vesnické krajině u babičky v dobách mého dětství :o). A nezastírám, že jsem měla hodně vyjížďkové tempo, kdy jsem každou chvíli zastavovala, abych si mohla vyfotit tu rybník, tu dubovou alej, tu zdrhající hejno kačenek, prostě žádné závody, kolo mi sloužilo jen jako dopravní prostředek k moc pěknému výletu (který bych jinak samozřejmě mohla podniknout i pěšky, ale trvalo by mi to o fous déle :o). Na zpáteční cestě jsem si i prohlédla vesnici Haklovy Dvory, mrkla ke statku, kde jsme dřív jezdívali, a podivovala se nad tím, kolik nových rodinných domků tam všude vyrostlo (o bazénech na jejich zahradách, nebo soukromých stájích s koňmi vedle garáže ani nemluvě). Celkem jsem ujela asi nějakých 10,5 kilometru (podle plánovače na Seznamu) a můj výlet trval 74 minut (jak přesně dlouho jste měli kolo půjčené, vám napíšou v SMS při jeho vrácení, což mi přijde moc milé :o), přičemž mě nabil neskutečným množstvím tolik potřebné pozitivní energie a zlepšil mi náladu na několik následujících (zase už deštivých :o( dní.
Není proto divu, že jsem brzy vyrazila na další cyklovýlet, tentokrát ve čtvrtek 4. srpna odpoledne, a opět na stejné místo jen s tím, že jsem si pro zpáteční cestu zvolila jinou trasu a udělala jakoby kolečko – z Nových Dvorů už jsem se nevracela stejnou cestou zpátky, ale projela jsem to do Haklových Dvorů jakoby zadem, což se nakonec ukázalo jako ne až tak dobrý nápad, protože tam byla nefalšovaná polňačka, kde jste měli vyjeté koleje s vysokým ostrůvkem zarostlým trávou uprostřed a trávu a šábí i po stranách (včetně kopřiv :o(, navíc tam byla po nedávných deštích i sem tam nějaká ta louže, takže se moc pěkně nejelo a aby toho nebylo málo, útočil na mě i krvežíznivý hmyz, kvůli kterému mám ruce a nohy plné štípanců ještě teď :o(. Poučení pro příště tudíž zní: cyklostezky se nedělají pro nic a za nic :o).
Jinak pro druhý výlet jsem si půjčila kolo jménem Továrník (které mělo i stojan :o) a vzhledem k tomu, že jsem jela de facto na stejné místo, už jsem toho moc nefotila a víc jsem šlapala (celý výlet mi tak zabral "jen" 60 minut :o). Zjišťuju, že aby mě to bavilo a abych si výlet opravdu užila, potřebovala bych víc tras, protože jezdit pořád na to stejné místo je pro mě za chvíli nuda :o(. Každopádně už jsem si byla při druhém výjezdu "v sedle" trochu jistější, ale stejně mě pořád nepřestávají překvapovat takové ty zapomenuté technické znalosti a dovednosti, jako například, jestli se dá u kola nějak odpojit dynamo, protože Továrník ho měl a bylo znát, že mě to docela brzdí, ale zaboha jsem nepřišla na to, jak ho vypnout nebo odklonit :o(. Ve výsledku jsem si říkala, že aspoň dodržuju povinnost účastníka silničního provozu denního svícení :o). Jo a taky mám u toho půjčování kol trochu problém s výškou sedačky – kdybych chtěla jezdit častěji, asi bych si musela do kabelky přihodit nějaký klíč nebo něco, abych si ji mohla případně snížit, protože jinak je to celkem o hubu (u nás na sídlišti je naštěstí vždycky možnost výběru, protože před zdejším Komunitním centrem je pokaždé menší "sbírka" růžových kol, ale jinak nevím, nevím :o(. A taky je důležité, vědět při vracení kola přesnou adresu místa, kde ho necháváte, jinak to může být docela problém (při prvním vrácení mě to stálo 3 SMSky, než jsem přišla na to, kam správně napsat středník :o)
Ale nemyslete si, že se mi druhý výlet nelíbil, to ne. Ten pocit menší rebélie zůstal, navíc zbožňuju ten klid a pohodu, že tam nikde nikdo není (teda kromě toho Kněžínka, tam vždycky někdo sedí a občerstvuje se, ale já zatím neměla odvahu :o), jen já a příroda (a sem tam projede osamocené auto), to je prostě úplně jiný svět, a přitom ho máme co by kamenem dohodil :o). Jo a taky mají v Nových Dvorech u cesty ringle nebo špendlíky nebo jak se jim říká, prostě takové ty žluté kulaté plody s kyselou slupkou podobné švestkám (ty jsme mívali u babičky :o). A pivovar Kněžínek prý býval kdysi Houženským dvorem, přičemž tvrz a víska Houžná je připomínaná již v roce 1263, v 16. století byla ale zrušena a část pozemků byla zaplavena rybníky, přičemž Dvůr jako takový byl obnoven až v letech 1710 až 1723 (to všechno se dočtete na zdobné ceduli u brány :o) a Kněžínek (jmenuje se tak mám dojem podle svých majitelů) se z té doby může údajně pochlubit vzácně zachovalou barokní sýpkou z roku 1718 (tu si snad někdy při příští návštěvě nechám ukázat :o). A taky jsem objevila, že je z jednoho místa je vidět na Hlubokou a na polňačce při zpáteční cestě jsem potkala dvě děti na vycházce se dvěma velkými retrívry, kteří se mi tak trochu pletli pod kolo, a tak jsem radši sesedla, abych jim nějak neublížila (aneb moje první setkání coby cyklistky se psy :o). Navíc jsem dokázala svůj druhý cyklovýlet tak skvěle skloubit, že jsem po cestě domů zvládla procházku městem po exponátech výstavy Umění ve městě (o tom příště), potom jsem vyrazila pro kolo, zarelaxovala si a po návratu a vrácení kola jsem ještě skočila na nákup a pak se svezla městskou domů :o). Tomu se říká logistika :o)